Snaha vrátit na most skulpturu Rovnováha je jako oživit mrtvolu

Foto: Wikimedia Commons / volné dílo (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Plastika Rovnováha, když ještě stála.

KULTURNÍ MONITOR JANA PAULA: Co ten betonový útvar vlastně vyjadřuje? Říkal jsem si vždy, když jsem projížděl Barrandovský most, a ejhle, teď se dovídám, že to bylo významné, ba dokonce ikonické dílo s názvem Rovnováha.

Jaké překvapení, betonový objekt s přitažlivým názvem Rovnováha neudržel po více než třiceti letech rovnováhu a podlehl zemské přitažlivosti. Není to paradox? Určitě bych v tom nehledal znamení, člověk je tvor nedokonalý, takže něco bylo špatně technologicky, když se rozpůlil přesně v místech, kde se to dalo s ohledem na rozložení hmot očekávat.

Co vlastně ta Rovnováha byla? 

Desítky let se o betonový objekt nikdo nezajímal, teprve když se zřítil, vzbudil pozornost. Architekt Petr Hlaváček, někdejší ředitel Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a 1. náměstek primátora pro oblast územního rozvoje je dokonce toho názoru, že jde v případě Rovnováhy, cituji: „o jednu z nejosobitějších plastik své doby, která se svojí jedinečnou elegancí propsala do dějin českého výtvarného umění“.

V  našich končinách se jen málokdo snaží doložit přesvědčivé argumenty pro svá tvrzení, ale od pana Hlaváčka by bylo seriozní, kdyby uvedl přesvědčivé argumenty, kterými by doložil věrohodnost svých tvrzení. Pochybuji, že lze hmotnost a tvar sochařského objektu považovat za přesvědčivé parametry kvality díla. Vzpomínáte na Werichovu hlášku v jedné forbíně s Horníčkem, s níž se trefuje do architektury někdejšího hotelu Družba v Dejvicích? „A je tam věž, a na tom ještě jedna věž, a další věž...a bylo to vošklivý!“ Ano, uměleckou kvalitu díla neurčují rozměry.    

Považuji za nutné zdůraznit, že objekt Rovnováha nebyl tzv. volným sochařským dílem, kterým se rozumí samostatně stojící trojrozměrná socha, kterou je možné pozorovat a vnímat ze všech stran i úhlů a není součástí architektury. Volné sochařské dílo je autonomní prostorový objekt v různé formě provedení bez vztahu ke svému okolí a prostředí. Je to dílo existující samo o sobě, které umělec vytvořil bez představy jeho umístění. Rovnováha toto kritérium nesplňuje, a jestliže byla vnímána institucemi i veřejností hlavně jako součást architektury Barrandovského mostu, tak tento pohled odpovídá skutečnosti. Objekt byl zamýšlen a projektován do architektury Barrandovského mostu a jako takový byl jeho součástí. To jsou fakta, a nic na tom nezmění žádná veřejná prohlášení úředníků a reprezentantů Magistrátu hl. m. Prahy.

A v čem spočívá charakter výtvarného díla v architektuře? Nebude se to líbit, ale především v jeho dekorativní doplňkové funkci. Výtvarné dílo v architektuře má architekturu ozvláštnit, dát ji výraz, má být prvkem v dialogu různých forem a hmot. Tato jeho funkce není vůči architektuře podřadná, nicméně dílo umístěné v architektuře nenese ten význam, který je součástí volného sochařského díla. To se týká například i sousoší Práce a Humanita od věhlasného sochaře Jana Štursy z let 1911–1913, umístěné na pylonu holešovické strany Hlávkova mostu. Obě díla jsou uvedena v památkovém katalogu Národního památkového ústavu jako výtvarná výzdoba mostu. A podobných příkladů lze uvést mnoho. 

Replika není originál 

Sochař Josef Klimeš (1928 – 2018) realizoval v době před rokem 1989 řadu děl v architektuře, což bylo na tu dobu velmi výlučné, neboť většina umělců se ke státním zakázkám vůbec nedostala. Poslední prací tohoto sochaře je bronzová fontána Divoženky z roku 1992 ve Františkánské zahradě v Praze, jejíž kvalita je z hlediska tvůrčí invence velmi nízká. Rovnováha z roku 1989 v podobě dynamického abstraktního tvaru byla Klimešova předposlední realizace v architektuře, a to v brutalistním stylu, který se vyznačuje strukturou získanou odléváním do dřevěného bednění. Původní objekt Rovnováhy se nyní rozpadl, i to je výmluvný úděl výtvarného díla a jakákoliv jiná replika už bude pouze kopie, nebude autentickým originálem, který vznikal ve své době pod dohledem autora.

Bronzová fontána Divoženky z roku 1992

„Můžu všechny ujistit, že budu usilovat o co nejrychlejší rekonstrukci a usazení díla na původní místo,“ řekl Petr Hlaváček, ale slíbil něco, co nelze nikdy uskutečnit. Jakou rekonstrukci chce dělat? Nedovedu si představit, že ty původní rozpadlé sutiny betonu někdo znovu slepí dohromady. Zpět se osadí pouhá kopie Rovnováhy a o tom už Rada hl. m. Prahy rozhodla, protože schválila návrh smlouvy na její zhotovení podle původního návrhu Josefa Klimeše. Město na tento účel vyčlenilo 13 milionů a jak vidno, peněz má pražský Magistrát dost. Proč je neinvestuje třeba do rozpadajícího se secesního nádraží Vyšehrad? To by ale musel mít o vzácný secesní klenot zájem i odvahu tuto památku z rukou ignorantského majitele vyvlastnit. Problém ovšem je, že dosud ještě nebyl přijatý nový zákon o vyvlastnění kulturní památky. Znáte přece tu pohádku o kohoutkovi a slepičce…  

Co říci závěrem? 

Podle mého názoru neexistuje žádný rozumný důvod instalovat u Barrandovského mostu kopii Rovnováhy. Přání rodiny sochaře a dědiců chápu, ale nechápu kýčovité proklamace od kompetentních lidí na Magistrátu, cituji: „Rovnováha patří k ikonickým dílům ve veřejném prostoru Prahy. Nová replika zachová původní podobu i odkaz Josefa Klimeše a umožní, aby se toto významné umělecké dílo vrátilo na původní místo,“ uvedl Tomáš Slabihoudek, radní hl. m. Prahy pro oblast kultury a památkové péče. „Plastika Rovnováha je nedílnou součástí Barrandovského mostu i paměti mnoha Pražanů. Naším cílem je zachovat toto významné dílo pro další generace,“ řekl mimo jiné Bohuslav Svoboda, primátor hl. m. Prahy, a I. náměstek primátora pro oblast dopravy Jaromír Beránek dodal: „Tato jedinečná socha se vrátí na své místo a podobu Barrandovského mostu bude dotvářet i příštím generacím.“ 

Co k těmto manifestačním frázím dodat? Nepřipomíná vám to něco? Tenkrát se mocní před rokem 1989 také zaštiťovali Pražany, a dokonce i celými generacemi. Od kompetentních lidí bych dnes čekal mnohem víc. Je vůbec někdo schopen definovat ikoničnost a významnost Rovnováhy? Vždyť nenabízela žádné symbolické poselství, nebyla - řečeno s nadsázkou - sochou Krista Spasitele čnícího nad Rio de Janeirem, ani sochou Svatého Václava na Václavském náměstí, ba nebyla ani Radegastem stojícím na hřebenu Radhoště. Rovnováha jako výtvarné dílo v architektuře nenesla žádný společenský význam, svým tvarem vyjadřovala pouze námět ve smyslu rovnováhy hmoty mostu, jak to zmiňuje i sám autor ve své promluvě k její realizaci. Nic víc a nic míň. Vše ostatní kolem je jen mlácení prázdné slámy a zbytečné divadlo. 

Zdroje: ČT 24, X https://x.com/Hlavacek_P/status/2078125727602372687/photo/1 , Wikipedie, Portál hl. m. Prahy, Pražský památkový ústav, web Josefa Klimeše https://www.josefklimes.cz/

Vložil: Jan Paul