AI vezme umělcům práci. Přestřelka KL 2 Paul vs. Fára

Foto: Fotokoláž Jan Paul

Popisek: Tohle se nestane!

KULTURNÍ MONITOR JANA PAULA: V předchozím monitoru jsem kriticky reagoval na text Kamila Fáry, ve kterém se autor věnoval tématu tzv. Základního nepodmíněného příjmu pro umělce. Jedním z jeho argumentů, a možná že tím hlavním v jeho textu, je vliv umělé inteligence, která podle autora ohrožuje umělecké profese a existenci pracovních míst v mnoha oborech lidské činnosti.

Pan Fára se ve svém textu ptá, zda není na čase, aby k zavedení základního nepodmíněného příjmu sáhla celá Evropa, potažmo celý svět, protože tím nejpalčivějším důvodem je podle něho právě umělá inteligence, která prý dnes píše texty, skládá hudbu, maluje obrazy, navrhuje architekturu a dělá to levně, rychle a stále lépe. „Je to obří transfer hodnoty od člověka k technologii, který probíhá v tichosti a bez regulace“, píše autor a vyjmenovává obory, kde všude AI nahrazuje člověka, a jak se celý pracovní trh otřásá v základech. 

Podle autora je umělá inteligence nesmlouvavá a nepočká desítky let, než se na něčem domluvíme. To je úsměvné, toto tvrzení vyvolává obavy a strach, jako by umělá inteligence byla něco, co nezvaně přišlo mezi nás zničit lidskou práci a vysát naše duchovní a kulturní bohatství.  Vždyť jsme ji stvořili my, lidé, a dál ji vyvíjíme, cožpak má logiku bát se něčeho, co sami máme v rukách? Máme se snad bát sami sebe? AI je přece pouze tím, čím my sami jí umožníme, aby byla. Je přece naprosto absurdní považovat ji za cizího vetřelce, se kterým je třeba vést boj. Jenže autor ví, jak tu potvoru AI obelstít, má řešení, cituji: „A tím se dostáváme k otázce, která se line skrze všechny tyto úvahy: bude nás čekat univerzální nepodmíněný příjem pro všechny? Myšlenka, která byla donedávna okrajovou utopií liberálních ekonomů, se rázem stává praktickým nástrojem, jak čelit vlně automatizace.“ Hm, nejmenovali se ti liberální ekonomové náhodou Marx a Engels se svojí komunistickou ideou „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“? 

No řekněte, nebylo by fajn nic nedělat a dostávat za to peníze? Kamil Fára samozřejmě tuší, že myšlenka základního nepodmíněného příjmu pro všechny je nereálná, však také jinými slovy píše, že státy na takové investice do lidí nejspíš nebudou mít peníze. Mě ale zajímá především strašák negativního vlivu umělé inteligence na uměleckou profesi. AI je produkt lidské vynalézavosti, bez člověka zatím sama neudělá nic, a platí to především ve sféře tzv. nekomerčního umění, v němž je návratnost investice zcela přirozeně a logicky vždycky nejistá. Ano, jsem člověk, který rozlišuje komerční a nekomerční. AI nevytvoří artový film, nezkomponuje autorskou skladbu a nenamaluje obraz. Proč? Protože nemá vědomí sebe sama, nemá emoce a schopnost asociace. Pokud člověk bude od umění vyžadovat, aby umělecké dílo vyjadřovalo více než jen brilantní techniku provedení, tak AI nebude mít šanci. V umění vkládá autor do díla nejen to, co subjektivně vnímá z objektivního viditelného světa, ale především vnitřní kvality, svoji komplexní individuální lidskou identitu. Charakter uměleckého díla utváří celá osobnost tvůrce, a to jsou hodnoty v díle obsažené a formálně nenapodobitelné. 

„Umělá inteligence čerpá z děl žijících tvůrců, aniž by jim za to platila sebemenší odměnu,“ píše Kamil Fára. Tato nadsázka ale platí hlavně pro oblast komerčního výtvarnictví, užitého umění, grafického designu, reklamy, propagace, audio a video a mnoha dalších oborů založených na lidské tvořivosti. Je jisté, že umělá inteligence dovede napodobit jakékoliv formy ztvárnění, umí je podle zadání kombinovat a mnohdy vytvářet překvapivá, ba dokonce inspirativní řešení. Navíc usnadňuje v mnoha odvětvích práci, a v průmyslovém výtvarnictví skutečně konkuruje člověku, což je v podstatě paradox. Člověk vymyslí něco, co mu má pomáhat, a na druhou stranu mu jeho vlastní vynález vezme živnost? Je to normální? Aby to tak nebylo, musí se o to postarat zase jen člověk, tvůrce umělé inteligence, protože základní nepodmíněný příjem by možná řešil jen následky, ale nikoliv příčiny. 

Umělec se zatím nemusí umělé inteligence bát 

Podle Kamila Fáry irský experiment ukazuje, že státní podpora příjmu bez podmínek může fungovat, pokud je dobře cílená a přináší společenský užitek, který převyšuje náklady. To je s prominutím fráze a idealistický blud, navíc v případě specifického oboru jakým je umění - a mám tím na mysli umění tzv. volné, nekomerční - nelze efektivnost tzv. základního nepodmíněného příjmu pro umělce vůbec doložit. Autor by měl vědět, že umění se zhodnocuje v čase, v řádu desetiletí či staletí. Stejně naivní je představa, že umělá inteligence maluje a že tím ohrožuje člověka umělce. AI dělá jen to, co jí umožníme, takže já, co se týče mého oboru, jsem naprosto v klidu. Proč? Protože umělá inteligence může umět napodobit, kopírovat, variovat různé formy, to ano a udělá to velmi dobře, ale nikdy nebude umělcem, protože nemá intuici, schopnost imaginace, a nemá vůli improvizovat a experimentovat, což jsou základní předpoklady a dovednosti člověka, který vytváří umění. A je jedno, jestli jde o tvorbu tzv. realistickou, abstraktní nebo jakoukoliv jinou. 

Vznik celého moderního umění je založen na těchto schopnostech, bez nichž by dnešní umělec nebyl schopen tvořit. Dědictví modernismu spočívá v podstatě v jediné autentické mentální síle, a to je ochota a odvaha experimentovat. Kupříkladu AI není schopna uplatnit v tvorbě tzv. šťastnou náhodu, princip, na jehož základě může, ale samozřejmě také nemusí umělec v procesu tvorby díla změnit zamýšlenou koncepci. Co mám na mysli?

K malbě obrazu většinou přistupuji s nějakou představou, co a jak bych chtěl vyjádřit, potíž nastane, když v zápalu tvorby nedopatřením strčím loktem do nádoby s ředidlem, a ve snaze zachytit ji zvrhnu současně na plátno i plechovku s barvou, která tam vůbec nepatří. Stojím, zírám, potlačuji přirozený vztek a nakonec zjišťuji, že se mi nabízejí dvě možnosti: Buď zůstanu u nehorázného nadávání, a budu se zoufale snažit uvést malbu do předchozího stavu, nebo mě nově vzniklá situace na plátně zaujme, nabídne inspiraci, a já budu dál pokračovat v tom, co mi šťastná náhoda umožnila. Samozřejmě je to nadsázka, ale až tohle bude AI umět, tak pak teprve mohu zvolat to známé: Pán Bůh s námi a zlé pryč! 

Co dodat závěrem? 

V umění se zatím stále ještě tu a tam projevují hodnoty, které ho charakterizují a činí ho čímsi víc než jen řemeslnou formální zručností a šikovností, kterou umělá inteligence zvládá. Budou-li existovat lidé, příjemci umění či jeho diváci, kteří budou umění vyžadovat, pak se umělé inteligence nemusíme bát. Podstatná pro budoucnost umění tedy není jen schopnost umělce oslovit diváka, což je dost zásadní pro budoucnost umění, ale i potřeba diváka žít život s uměním. Ostatně to je tradiční vztah vysílač – přijímač, umělec – divák. Nedovedu si zatím představit situaci, že by schopnost prožívat umělecká díla někdy zmizela z potřeb society. Samozřejmě v žádné populaci nikdy nebyla a nebude konzumace umění většinovým zájmem, což je naprosto přirozené. Pakliže ale umění ztratí svoji autenticitu, schopnost komunikovat a uměnímilovný člověk v tom náhražkami pře-konzumovaném a zpohodlnělém světě otupí natolik, že už umění nebude potřebovat, pak umění zcela pochopitelně vyhyne a s ním vlastně i celá kultura a nakonec i člověk sám. Amen :-).

Vložil: Jan Paul