Základní nepodmíněný příjem pro umělce

Foto: Pixabay

Popisek: Lopatky, základní pracovní nástroj

(Trochu) DOBRÉ ZPRÁVY: Základní nepodmíněný příjem pro umělce, spuštěný v Irsku jako pilot v roce 2022, se stal prvním svého druhu na světě, který přešel z dočasného projektu do trvalého režimu. Týdenní stipendium 325 eur pro dva tisíce tvůrců přineslo podle oficiálních studií čtyřnásobnou návratnost – každé vložené euro se vrátilo v podobě společenských a ekonomických přínosů. Irsko tak vyslalo vzkaz, že kultura není luxus, ale investice.

Irský příklad ale zdaleka není ojedinělý. Norsko už léta vyplácí vybraným umělcům pravidelný měsíční plat po dobu až pěti let, aniž by je svazovalo předem stanovenými projekty. Francie zase provozuje pojistný systém pro pracovníky v kultuře, který jim zaručuje příjem i v obdobích mezi zakázkami. Tyto modely mají jedno společné: uznávají, že tvorba vyžaduje čas, klid a jistotu. Přesně to, co dnešní doba umělcům upírá.

A právě teď, když se irský experiment osvědčil, bychom si měli položit nepříjemnou otázku: není na čase, aby k podobnému kroku sáhla celá Evropa, potažmo celý svět? Důvodů přibývá den ode dne.

Tím nejpalčivějším je umělá inteligence. Generativní AI dnes píše texty, skládá hudbu, maluje obrazy i navrhuje architekturu. Dělá to levně, rychle a stále lépe. Kreativní obory, které byly donedávna považovány za nedotknutelné lidské domény, se ocitají v přímé konkurenci se stroji, které nepotřebují spát, nepotřebují odbory ani sociální zabezpečení (zároveň ovšem nepřispívají do systému sociálního zabezpečení). Umělá inteligence přitom čerpá z děl žijících tvůrců, aniž by jim za to platila sebemenší odměnu. Je to obří transfer hodnoty od člověka k technologii, který probíhá v tichosti a bez regulace.

Irský příjem pro umělce má v tomto kontextu jeden zásadní rozměr: uznává, že umění má cenu i tehdy, když ho trh nedokáže ocenit. A právě to se stává existenční otázkou pro všechny, kteří se živí hlavou a fantazií.

Jenže umělá inteligence neúřaduje jen v galeriích a koncertních sálech. Proniká do právních kanceláří, kde už pomáhá sepisovat smlouvy. Do lékařství, kde navrhuje léčebné plány. Do vzdělávání, kde personalizuje výuku. Do dopravy, logistiky, bankovnictví, novinařiny, překladatelství, do desítek oborů, které byly ještě před pěti lety považovány za nedotknutelné. Ve chvíli, kdy jeden stroj zastane práci desítek lidí a udělá ji levněji, se celý pracovní trh otřásá v základech. Už to není sci-fi, je to realita, která se nás dotýká každý den.

A tím se dostáváme k otázce, která se line skrze všechny tyto úvahy: bude nás čekat univerzální nepodmíněný příjem pro všechny? Myšlenka, která byla donedávna okrajovou utopií liberálních ekonomů, se rázem stává praktickým nástrojem, jak čelit vlně automatizace. Irský experiment je v jistém smyslu předzvěstí – ukazuje, že státní podpora příjmu bez podmínek může fungovat, pokud je dobře cílená a pokud přináší společenský užitek, který převyšuje náklady.

Ale je tu háček. Irsko si mohlo dovolit podpořit dva tisíce umělců. Celá populace pracujících, kterých se automatizace dotkne, čítá miliony. Univerzální příjem pro všechny občany by znamenal astronomické výdaje, které by musely být pokryty přerozdělením zisků z automatizace – tedy vyššími daněmi pro technologické giganty a efektivnější solidaritou napříč státy. A právě tady narážíme na limity. Budou na to země mít zdroje? Je svět jako celek připraven sdílet bohatství, které umělá inteligence vytváří? Nebo si ho ponechá hrstka firem a miliardářů, zatímco zbytek populace bude zápasit o přežití v pracovním trhu, kde už nebude práce?

Evropská unie by měla začít vést debatu nejen o kultuře, ale o budoucnosti práce jako takové. Není to otázka několika let – je to otázka, která klepe na dveře právě teď. Protože už teď mizí pracovní místa i celé obory přímo před očima. Umělá inteligence je nesmlouvavá a nepočká desítky let, než se na něčem domluvíme. Buď začneme připravovat půdu pro nový model soužití s technologiemi teď, nebo se necháme převálcovat vlnou, která už dorazila ke břehům.

Vložil: Kamil Fára