Mladá muzikantka otevřeně o hudebních soutěžích

Foto: Se svolením Valentina Vozňuk

Popisek: Valentina Vozňuk

ROZHOVORY NA OKRAJI: Mladé zpěvačky, klavíristky a skladatelky, která se od útlého věku intenzivně věnuje hudbě a úspěšně soutěží v klavírních a pěveckých soutěžích jak v Čechách, tak i po celém světě, jsme se zeptali (nejen) na to, jak to na hudebních soutěžích chodí.

Valentinko, máš na kontě obrovské množství úspěchů jak v zahraničních, tak i v českých klavírních a pěveckých soutěžích. Proč vůbec na soutěže chodíš?

Víte, jako mladý umělec nemáte moc možností, jak oslovit publikum, dokud, jak mi řekla jedná starší kamarádka „nemáte kontakty a peníze“. Když nic z toho nemám a moje rodina je z úplně jiného oboru, tak vlastně nemám jinou možnost než zkoušet soutěže. V poslední době hodně přemýšlím o tom, proč se vlastně člověk věnuje hudbě. Každý to vidí jinak: pro někoho je to byznys, pro někoho je to vnitřní potřeba něco sdělit a podělit se o radost s publikem. Jsem ještě ve věku, kdy se nemusím starat o hypotéku nebo o to, zda budu mít co jíst k večeři a tak. Mám štěstí, že mám milující a maximálně podporující rodinu, která mě vždy podrží, úžasnou školu, kde dostávám možnost v rámci individuálního plánu věnovat se hudbě naplno, potkala jsem několik skvělých nadšených profesionálů, kteří mi strašně pomáhají, fandí mi a podrží i v horších časech. Soutěže jsou skvělá věc; učí mě překonávat samu sebe, disciplíně, která je nutná pro odpovědnou přípravu a mnohdy je to pro nás, začínající umělce, jediná možnost, jak předvést své dovednosti, potkat úžasné lidi, co mají stejné zájmy.

Čím se liší soutěže v Čechách a v zahraničí?

Víte, zahraniční soutěže, aspoň ty, kterých jsem se zúčastnila, se odlišují hlavně perfektní organizací, a podmínkami, které jsou nastaveny férově a dodržují se. Například: žáci porotců se nesmí soutěží vůbec účastnit, soutěžící nesmí chodit k porotcům před soutěží ani na konzultace, jsou jasně daná pravidla pro určení pořadí vystoupení nebo je uveden přesný rámec bodů pro jednotlivá umístění (myslím tím například 95-100 bodů je 1. cena, 85-95 bodů 2. cena atd. – toto je stanoveno pevně). Když je v pravidlech uvedená peněžní nebo jiná věcná cena, kterou obdržíš v případě výhry, organizátor vždy svou povinnost i bez výzvy splní.

Tady u nás je to jiné, například na jedné soutěži se mi stalo, že jeden z porotců hodnotil svou žačku, a dokonce i dostala cenu poroty. Na další soutěži nebyl jasně daný vztah mezi bodováním a získanou cenou, takže se stává, že za stejný počet bodů v různých kategoriích účastníci získávají někdo 1. někdo 2. cenu – dokonce v té samé kategorii o rok dříve stejný počet bodů znamenal odlišnou cenu. A pak ti říkají o laureátech: no jasně, on přece byl na konzultacích u porotce. Mně to ale přišlo strašně nefér, a tak na takovou konzultaci bych ani nešla, protože i kdyby mi opravdu pomohla čistě hudebně, za zády bych slyšela, že jsem ta, co se za ni přimluvili porotci.

Jak se s tím dá vyrovnat, když se ti něco takového stane?

Přiznám se, není to jednoduché, ale jak říká můj táta: „lidé hlasují nohama“, a proto když se mi něco takového stane, tak už na takovou soutěž další rok nejdu. Například místo toho jsem jela na mezinárodní klavírní soutěž a zvítězila mezi talentovanými žáky z celého světa. To mě přesvědčilo, že to, co dělám, dělám dobře a správně. Díky vítězství na Globe International Piano Competition jsem dostala možnost vystupovat na různých koncertech a dělit se o radost z hudby s publikem, které mi dodává pokaždé inspiraci. Teď jezdím po koncertech a hraji dokonce i svoje skladby.

Pořád si na soutěže nezanevřela?

No, teď se mi podařilo vyhrát Grand Prize v International Youth Music Competitions v USA ve zpěvu a dostala jsem pozvání vystoupit na Galakoncertě v New Yorku, ale v Čechách v tuto chvíli žádnou soutěž neplánuji.

Na svém instagramovém účtu jsi oznámila, že se už nebudeš dál podílet na projektu Diamond’s Voice 2026. Ve vyjádření zaznělo, že důvodem byl podle tebe neprofesionální přístup a tlak na rozhodování poroty ze strany organizátora. Nechci tě stavět do nepříjemné situace ani rozebírat věci, které by měli řešit dospělí. Zajímá mě spíš tvoje osobní zkušenost a to, co je pro tebe jako mladou umělkyni důležité. Chtělo to velkou kuráž takové prohlášení zveřejnit. Hodně lidi tuší, jak to na soutěžích chodí, ale z obav o své působení v showbusinessu nic neříkají.

Minulý rok jsem vyhrála Grand Prix na soutěži Diamond’s Voice a organizátoři mě oslovili, abych spolupracovala na dalším ročníku a stala se porotkyní tohoto ročníku. Říkala jsem, jaké mám představy o tom, jak by měla férová soutěž vypadat, co všechno mně a lidem se kterýma jsem se seznámila na jiných soutěžích, vadí, vyprávěla jsem jim i své zkušenosti ze soutěží ze zahraničí. Organizátoři slíbili, že uspořádají férovou soutěž s cílem podpory hudebního talentu, a proto jsem souhlasila, že se tohoto projektu zúčastním. Poté, co jsem se dozvěděla, že organizaci soutěže předali úplně jiným partnerům, kterým mě nepředstavili a zaslali mi e-mail, kde doporučovali postup hodnocení poroty, který odporuje mým morálním zásadám, spolupráci jsem raději ukončila.

Sama vím, jak je těžké se na soutěž zodpovědně připravit a kolik úsilí to stojí nejen nás soutěžící, ale i naše učitele a rodiny. Proto jsem nejdříve své obavy řekla rodičům, kteří se je snažili projednat s organizátorem. Bohužel, organizace začala být nepřehledná, objevovali se různí pořadatele, a osoba, se kterou jsme od začátku jednali, jen oznámila, že organizaci předala někomu jinému, ale nesdělila, komu přesně (a vlastně ani nevím, kdo teď soutěž organizuje). Nebylo jiného východiska než zveřejnit prohlášení, že spolupráci ukončuji.

Jaké signály podle tebe mohou ukazovat, že soutěžní prostředí není pro děti úplně zdravé?

Myslím, že když se pořád mění důležité věci jako pravidla, harmonogram, osoby organizátorů, místo konání – hlavně poté, co se už do soutěže přihlásíš – nebo když se pravidla nedodržují, může to být takovýmto signálem.

Co by měli rodiče sledovat, když jejich dítě vstupuje do soutěže?

Především by měli vědět, co od soutěže očekávají, jestli se hodí pro jejich dítě například z pohledu věku, repertoáru, způsobu hodnocení a odměňování, míst konání. Takže pořádně prostudovat stránky soutěže, její pravidla. Pak se podívat, co se dělo v minulých ročnících, například podívat se na minulé laureáty, kdo vůbec soutěž organizuje a podporuje.

Proč je podle tebe důležité, aby porota mohla rozhodovat svobodně?

Každý porotce by měl rozhodovat podle vlastního vědomí a svědomí. Jestli porotce bude rozhodovat podle toho, jak mu bylo diktováno, tak už to ani není jeho hlas a rozhodnutí. Přitom ale je pořád použito jeho jméno. Takže tím si akorát může to svoje jméno pokazit. A o tom, že ublíží někomu, kdo se nadřel na soutěž a zasloužil si lepší umístění, ani nemluvím.

Co tě teď hudebně čeká?

Dne 20. června vystoupím na Ice cream festivalu v Holešovicích v hlavním programu, kde mimo jiné uslyšíte i mou novou písníčku Ice-creamholic, kterou jsem speciálně složila pro tento festival. Pak s přáteli připravuji podzimní koncert, na který se učím nádherné písničky a připravuji i vlastní skladby.

Změnila tahle zkušenost nějak tvůj pohled na hudební svět?

Jeden kamarád mi poslal citát Johna Williamse. Skladatel jednou řekl, že v Hollywoodu (v mém případě teď česká scéna) člověk nemusí být výborný, ale že hlavně musí být silný. Jinak ho to semele. Tak se tím řídím a zklamání beru jako skvělou zkušenost.

S kým by sis jednou chtěla zazpívat nebo zahrát?

Když jsem hrála v Bídnicích, poznala jsem úžasného zpěváka s dobrým srdcem Davida Uličníka, s tím bych velmi ráda zazpívala společnou píseň.

Kdybys měla jednou větou říct, proč chceš dál zpívat a tvořit, co bys řekla?

Bez toho nemůžu žít.

Vložil: Zdeněk Svoboda