Jakápak UI? Nějaký člověk ji přece musí krmit, říká výtvarník populárních komiksů

Foto: Se svolením Alfedus (foto knihy v článku Rock&Pop)

Popisek: Výtvarník Jan Štěpánek, autor úspěšných komiksů

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Jan Štěpánek patří k nejvýraznějším tvářím současné české ilustrace a grafického designu. Jeho tvorba je ceněna především pro schopnost citlivě interpretovat literární předlohu a vtisknout jí nezaměnitelnou vizuální identitu.

Ve svých pracích se nespokojí s pouhým popisem děje, ale usiluje o vytvoření paralelního světa, který s textem vede dialog a prohlubuje čtenářský zážitek. Jeho umělecký styl je charakteristický precizní linkou, smyslem pro detail, jistou zneklidňující sršatostí kombinovanou s často až snovou, melancholickou atmosférou. Jan Štěpánek mistrně pracuje s kompozicí a barvou, přičemž jeho rukopis často nese prvky minimalismu, které nechávají vyniknout ústřednímu motivu. 

Pro jeho vysoký vizuální standard bylo klíčové studium na pražské UMPRUM v ateliéru ilustrace a grafiky, u Juraje Horvátha. Věnuje se zejména dobrodružným, sci‑fi a fantasy žánrům. Přispíval ilustracemi a obálkami například do časopisů Rodokaps, Ikarie a Pevnost. Dále vytvořil řadu komiksů pro časopis ABC, kde vytvářel i diorámata. A množství komiksů v kultovním průkopnickém časopisu Kometa.

Mezi jeho nejúspěšnější projekty patří ilustrace knih pro děti i dospělé a autorské komiksy, za které byl nominován mj. na Zlatou stuhu. Namátkou můžeme zmínit díla, jako Tulácká pohádka, Výkupné za rudého náčelníka, Cesta kolem světa za 80 dní, Inspektor Rott, Bezhlavý jezdec, Strašidlo cantervillské, Hadí rod, K. O., Apacherie, Stádo, Historie pokutového kopu..., Ostrov pokladů, Vzpoura hraček, Strach přichází ve tmě, Vetřelci, Dvojnásobný podvodník, Poslední vůle, Osobní magnetismus, Miminko, nebo Čas na útěk.

Jeho díla jsou vyhledávána pro svou estetickou čistotu a schopnost oslovit náročného čtenáře napříč generacemi. Mezi jeho nejvýraznější aktuální díla patří například grafický román Válka s mloky: Na motivy románu Karla Čapka, Krakatit.

S autorem Covid Wars (já) Jan Štěpánek spolupracoval už ilustrací pro časopis XB-1, 6/2020, kde obálkou uvedl jeho povídku Lovci mozků.

Jaký je tvůj vztah ke sci-fi?

Svůj vztah ke scifi jsem si začal pĕstovat nĕjaký čas po zahájení mé „čtenářské kariéry“. Zpočátku jsem dával přednost historickým románům, jako byl Tichý Don, Vojna a mír nebo třeba Komu zvoní hrana, Most přes řeku Kwai. Ke scifi jsem se začal dostávat po přečtení románů Karla Čapka, jako Válka s mloky nebo R.U.R. Pak už to byl jenom krůček k Bradburymu, Asimovi, Lemovi, Strugatským nebo Nesvadbovi…

Jsi rodilý Pražák a celý život v Praze působíš. Kdy se u tebe projevily první náznaky, že se vydáš na dráhu výtvarníka?

Jako dítě jsem počmáral snad každý papír, který se mi dostal do ruky. Ale to není u dětí nic neobvyklého. Zásadní zlom, myslím, nastal, když mi jeden výtvarník věnoval dva obrázky a já je začal stále dokola obkreslovat až do okamžiku, kdy se moje pokusy začaly podobat předloze. Druhým zásadním impulsem bylo, když se mi dostal do ruky francouzský komiksový časopis PIF. Tady jsem se asi definitivně zamiloval do tohoto odvětví výtvarného umění. A i když jsem nedosáhl v tomto oboru žádného vzdělání, tato láska mi vydržela na celý život.

Pamatuješ si ještě na svůj první publikovaný kousek?

První kresbu jsem publikoval v nějakých šestnácti letech. Jednalo se o kreslený vtip v deníku Večerní Praha.

Pracuješ raději s realitou, nebo vytváříš neexistující světy?

Jako ilustrátor si vytvářet svoje svĕty nemůžu dovolit, protože se musím držet psaného textu…

Vytvořil jsi pro mne nejen obálku časopisu XB-1 k mé povídce Lovci mozků, ale také obálku knihy Covid Wars. Jak důležité je pro tebe přesné zadání?

Čím přesnĕjší zadání, tím snadnĕji se na ilustracích pracuje. Odpadá to klišé „co tím chtĕl autor říct!?“

Jaké téma, nebo třeba konkrétní příběh bys rád zpracoval?

Těch témat je spousta, výbĕr je velmi důležitý. Jestliže mĕla předloha komerční úspěch třeba na filmovém plátně, dá se předpokládat úspĕch i v podobĕ grafického románu...

Jaké bys zmínil své oblíbené domácí či zahraniční výtvarníky?

Preferuji, a tím pádem mám rád ruční práci, to znamená tužku, gumu, papír a akvarelové barvy. Takhle už mnoho výtvarníků nepracuje, přednost dávají digitální tvorbĕ. A tak bych mohl jmenovat třeba Karla Zemana... no a pak bych musel pátrat.

Co si myslíš o umělé inteligenci? Když jsem chtěl obálku své knihy, bylo mi zcela jasné, že od reálného výtvarníka, ale mnozí mohou mít tendence uspořit libru...

Umĕlá inteligence? Moc tomuhle fenoménu nerozumím, ale nĕkdo „lidský“ ji přece musí krmit... tak jakápak umĕlá?

Jaký je tvůj styl tvorby reálně, zmiňoval jsi stav ležmo...

Pravdou je, že málokdy kreslím na stole, preferuji gauč a podložku na kolenou. Možná mĕ tahle metoda zachraňuje, aspoň prozatím, před bolestí zad.

Jak se ti tvořil Donald Trump? Najdou se tací, kteří by ho vytvořit odmítli.

Trumpa jsem maloval jako každou jinou figuru. Fakt je, že kdyby bylo zadání, že má sedĕt třeba na nočníku, tak práci odmítnu. Nikdy bych nikoho nezesmĕšňoval, nepřipadá mi to důstojné...

Máš rád provokaci a satiru?

Satira a provokace? Proč ne!? Ale vždy v mezích slušnosti...

Tvé portfolio je neuvěřitelně široké. Jak bys sám sebe definoval, pokud by ses měl někam „zaškatulkovat“?

Myslím, že zaškatulkovat moje výtvarné snažení nelze. Publikoval jsem kreslený humor v Mladé frontě, Mladém světě, Vlastě, Československém vojáku, Lidové demokracii, Haló sobotě atd. Ilustrace v Ikarii (později XB-1), Pevnosti, Rodokapsu, Dodokapsu a dalších. Knižní obálky třeba pro Olympii, Epochu. Komiksy pro Kometu, ABC, Albatros, Knihy Dobrovský a další, Vystřihovánky a diorámy... zkrátka široký záběr.

V poslední době se hodně věnuješ adaptacím literární klasiky do formy grafických románů. Co je na takové práci nejtěžší?

Převádět klasická díla do podoby grafického románu je náročné už proto, že čtenář má možnost srovnávat, do jaké míry se autorovi známou předlohu do této podoby podařilo zpracovat. Je to podobné jako u filmu. A je tu také odpovědnost vůči samotnému autoru díla. Pro komiksové zpracování je důležitý výběr díla. Příběh by měl mít spád, být epický a s dramatickým vyvrcholením. Pak už jenom dobře zpracovaný scénář a odpovídající kresba.

Kteří autoři jsou tvému srdci nejbližší a které ze svých děl považuješ za to nejmilejší?

Při tvorbě grafických románů jsem adaptoval jak české, tak světové klasiky, od Julese Verna, O'Henryho, Oscara Wildeho, H. G. Wellse, Mayne Reida, Conana Doyla až po Karla Čapka. A právě poslední jmenovaný je můj nejoblíbenější autor. A nejoblíbenější moje dítě? Jednoznačně Válka s mloky, v těsném závěsu Bílá nemoc a Krakatit.

Tvořil jsi v různých érách. Jak vzpomínáš na postavení komiksů v době totalitního režimu?

V tzv. totalitním režimu byla tvorba komiksů u nás na bodu mrazu. Publikovat se dalo jen pod hlavičkou nějaké režimu pohodlné instituce, jako např. České dráhy, Svaz družstev nebo třeba Speleologická společnost. Pokud měl scénář ideologický náboj a nějak nekritizoval režim, byl vzat na milost.

Pociťoval jsi v té době omezení své umělecké svobody?

To záviselo na předloze. U předlohy od autorů, jako třeba O'Henry nebo Oscar Wilde, určitě, u Karla Čapka už méně.

Když se ohlédneš zpět, cítíš se profesně naplněn? A co plánuješ do budoucna?

Myslím, že ve svém snažení na poli výtvarné činnosti jsem své ambice naplnil, ale i tak bych si přál, aby moje práce dál přinášela čtenářům pokud možno příjemné zážitky. Plánů je spousta, ale nesmí se o nich mluvit, aby se nezakřikly!

Poděkování: Jaroslav Jiran

Příště: Gary Daniels

Vložil: Marek Dobeš