Musí tam být melodie, i když pod tím jedou bicí jak kulomet, říká zpěvák Anthraxu

Foto: Se svolením Alfedus (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Zpěvák americké thrashmetalové skupiny Anthrax Joey Belladonna

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Joey Belladonna je definován především svým unikátním postavením v rámci thrashmetalové historie, kde jako jeden z mála dokázal skloubit agresivní riffy s čistým a vysoce melodickým vokálem.

Na rozdíl od mnoha svých vrstevníků, kteří sázeli na řev nebo recitaci, Joey do hudby Anthrax vnesl klasické rockové cítění a neuvěřitelný rozsah, čímž kapele pomohl k platinovým úspěchům a definování žánru v 80. letech. Jeho původní hudební identita bubeníka mu navíc dodala výjimečný smysl pro rytmus, což z něj dělá jednoho z technicky nejzdatnějších interpretů v celé „Velké čtyřce“.

I přes turbulence v minulosti a dočasné odchody z kapely zůstává Joey Belladonna pro fanoušky Anthrax tím nepostradatelným hlasem, který dokáže s naprostou lehkostí přepínat mezi zběsilým tempem metalových hymnů a emocemi nabitými rockovými baladami.

Setkali jsme se v noci 19. prosince 2013, kdy se v pražské Incheba Areně na Výstavišti Holešovice konala akce Christmas Metal Symphony. Pod hlavičkou naší produkční společnosti Alfedus jsem měl za úkol s kolegy kameramany Martinem Müllerem a Petrem Jandou natočit krátký dokument ze zákulisí akce. Rtuťovitý zpěvák se choval, jako kdybychom se znali desetiletí. Umístil si slané tyčinky a nechal se se mnou vyblejsknout na uvolněné energické fotce, jaké jsme zvyklí vídat na vnitřních obalech LPček právě takových kapel, které si na nic nehrají, jako jsou Anthrax.  Trailer zhlédnete ZDE.

Jak je možné, že tvůj hlas zní i po desetiletích na scéně stále tak čistě a silně?

Vlastně nedělám nic speciálního, žádné velké rozcvičky. Prostě vyjdu ven a zpívám. Klíčem je pro mě čistý život – nekouřím, nepiju a nikdy jsem nebral drogy. To mému hlasu za ty roky nesmírně pomohlo. Taky se snažím hodně spát a pít litry vody. Je to o disciplíně mimo pódium.

Museli jste si s kapelou vyříkat staré spory, než ses v roce 2010 rozhodl pro návrat?

Nebylo to o tom, že bychom si museli sednout u kulatého stolu a všechno rozebírat. Prostě jsme věděli, že to hudebně funguje. Když jsem poprvé po letech přišel do zkušebny a začali jsme hrát, bylo to, jako by se zastavil čas. Ta chemie tam prostě je, ať se děje cokoli.

Tvůj styl je hodně postavený na melodiích, což není pro thrash úplně typické. Kdo tě v tomhle směru formoval?

Vždycky jsem se snažil do té agresivní hudby vnést trochu klasického rockového cítění. Miluji kapely jako Journey, Foreigner nebo Deep Purple. Pro mě je důležité, aby tam byla melodie, kterou si lidé mohou pamatovat, i když pod tím hrají bicí jako kulomet.

Co tě po těch všech letech v hudebním průmyslu stále motivuje k tomu, abys večer co večer vylezl na pódium?

Pokaždé, když jdu na pódium, beru to, jako by to bylo naposledy. Chci se s těmi lidmi spojit. Nechci tam jen stát a odzpívat . Chci vidět každou tvář v první řadě a předat jim tu energii, kterou oni dávají mně. Ten kontakt s fanoušky je pro mě droga.

Jaký je tvůj podíl na vzniku skladeb, když kluci přinesou nové riffy?

Kluci obvykle přijdou s hotovými riffy a strukturou. Já pak hledám to správné místo pro vokály. Někdy je to výzva, protože ty skladby jsou velmi rychlé a technické, ale mým úkolem je najít v tom chaosu ten správný „hák“, který si lidi budou zpívat.

Joey Belladonna s autorem rozhovoru Markem Dobešem

Jak se dnes díváš na éru „Velké čtyřky“ a ty společné obří koncerty?

Ty koncerty byly neuvěřitelné. Vidět nás čtyři na jednom pódiu bylo historické. Cítili jsme tu váhu té chvíle. Byl to důkaz pro celý svět, že tenhle žánr je stále živý a silnější než kdy dřív. Byla to čest být u toho a reprezentovat tuhle éru. 

Snažíte se při nahrávání nových věcí vyrovnat svým nejslavnějším albům z osmdesátých let?

Jsme na sebe dnes mnohem náročnější než dřív. Nechceme vydat nic, co není stoprocentní. Nejde o to kopírovat minulost, ale každá deska musí posouvat hranice toho, co naše hudba znamená. Stále mě baví objevovat, co dalšího můžeme společně vytvořit.

Nedávno jsi prozradil, že jsi po vyhazovu z kapely v devadesátých letech pracoval na koňské farmě. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Sekal jsem trávu celý den. Bylo to tak obrovské místo, že jsem tu práci ani nestíhal dokončit během jednoho dne. Bylo to nečekané období a nebyl to můj nápad z kapely odejít, ale ta práce mě vlastně bavila a dala mi hodně zkušeností. Udrželo mě to v aktivitě, nesypal jsem se z toho a prostě jsem čekal, až se zase objeví ta správná příležitost.

Nové album Anthrax vyjde v září 2026. Jaké to bylo nahrávat vokály po deseti letech od poslední desky?

Své party jsem dokončil už v polovině roku 2024 a jsem s nimi opravdu spokojený. Kapela na té desce zní skvěle. Je to sice nejdelší pauza, jakou jsme kdy mezi alby měli, ale nechtěli jsme nic uspěchat. Chtěli jsme, aby to bylo přesně podle našich představ. Jsem nadšený, až to lidé uslyší, protože je to fakt síla.

Basák Frank Bello řekl, že na novince zpíváš neuvěřitelně. Jak se na ten nový, tvrdší materiál připravuješ?

Vždycky se snažím udělat to po svém, aby to bylo chytlavé a odpovídalo to mému stylu, i když je hudba hodně tvrdá. Na tomhle albu jsou věci, které jsme nikdy předtím nedělali. Je tam hodně agrese, ale já tam stále hledám ty správné melodie. Frank a kluci mi v tomhle věří, prostě přijdu do studia a dělám to, co cítím, že tam patří.

Kromě zpěvu v Anthrax stále hraješ na bicí v kapele Chief Big Way. Pomáhá ti to nějak při tvoření v metalu?

Bicí jsou můj původní nástroj a miluju to spojení mezi zpěvákem a bubeníkem. V Chief Big Way zpívám a hraju zároveň, což je skvělý trénink. Pomáhá mi to lépe vnímat rytmiku skladeb Anthrax. Když slyším, co Charlie Benante vymýšlí, hned vím, jak se do toho hlasově opřít, protože jako bubeník rozumím jeho uvažování.

Poděkování: Bert van de Watering, Jiří Daron (Pragokoncert - ZDE), Nyemi

Příště: Jan Štěpánek

Zdroje: Sonic Respectives (ZDE), Blabbermouth (ZDE), Heavy Consequence (ZDE), Joey Belladonna (2023) - Anthrax, Beyond Frontiers, Chief Big Way | Drum For The Song Podcast #52 (ZDE)

Vložil: Marek Dobeš