Když z filmu ve vás nic nezůstane, je to ztráta času, řekl legendární režisér

Foto: Se svolením KVIFF

Popisek: Režisér István Szabó s Jiřím Bartoškou na 46. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary v roce 2011

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Zasedání FERA (Federation of European Film Directors), kterého jsem se účastnil v barvách ARAS, začalo v pátek 8. června 2012 v kodaňské budově Dánského filmového institutu.

S funkcí prezidenta se zde rozloučil legendární maďarský režisér István Szabó, poté co vyčerpal dvě volební období. Zdůraznil, že FERA nejde do bojů v regionálních kontextech, protože zatím dobře nezná situaci v jednotlivých zemích. Podle Istvana Szabóa nejsou hlavním problémem peníze, ale vztahy politických sil, které stojí za nimi. Místopředseda FERA Piers Haggard doplnil, že absurdita a obskurnost jsou našimi nepřáteli, přesto je každý autor stále především hybatelem svého vlastního úspěchu.

Mnohé překvapil fakt, že za pouhý jeden měsíc jsou z YouTube staženy tři biliony hodin audiovizuálních produktů. Žijeme v době, kdy setkávání různých sociálních skupin s tvůrci se děje právě na sociálních sítích, které umožňují vznikání nových kulturních subsystémů a subkultur. Objevují se zde například práce „artisanů“, tvůrců působících zcela mimo oficiální struktury. Úměrně s těmito fenomény rostou i producenti a finančníci audiovizuálních děl. Skončila éra plachých introvertů, jejichž díla jsou vymezena pouhým přijetím a nepřijetím, pochopením či nepochopením diváků a odborné veřejnosti. Pragmatičtí umělci, jakým je i István Szabó, si to dobře uvědomují.

István Szabó je jednou z nejvýznamnějších postav maďarské a evropské kinematografie, proslulý zejména svou schopností propojovat intimní lidské osudy s bouřlivými dějinami střední Evropy. Jeho tvorba dosáhla vrcholu v 80. letech 20. století takzvanou německou trilogií, do níž patří snímky Mefisto, Plukovník Redl a Hanussen. Právě za film Mefisto (1981), který mistrně analyzuje morální kompromisy umělce v totalitním režimu, získal jako první maďarský režisér Cenu Akademie za nejlepší cizojazyčný film. Jeho styl je charakteristický hlubokým psychologickým vhledem a vizuální elegancí, přičemž se často zaměřuje na postavy, hledající vlastní identitu uprostřed politických změn. Kromě své režijní kariéry se Szabó výrazně angažoval v mezinárodních filmových institucích a v pedagogické činnosti.

Míla Řádová, která k němu měla blízko díky spolupráci s Jiřím Menzelem, 18. února 2025 napsala: „Dnes slaví maďarský režisér István Szabó 87. narozeniny. Bylo mým zvykem vždy v únoru popřát 18. 2. Istvánovi, a potom 23. 2. Jirkovi. Oni sami si také přáli. Byli propojení jako dvojčata. Každý z nich měl doma Oscara. Jirka za Ostře sledované vlaky, István za Mefista (v hlavní roli s Klausem Maria Brandauerem). Vzájemně si hráli ve filmech. István nabídl Jirkovi role ve filmech Za zavřenými dveřmi, Rokonok, Každou neděli. Istvána jsme mohli vidět ve filmu Obsluhoval jsem anglického krále. Mně se líbily Istvánovy filmy Plukovník Redl a Božská Julie.  V jeho posledním filmu Závěrečná zpráva také hrál Klaus M. Brandauer a István v tomto filmu uctil i památku svého kamaráda Jiřího Menzela. Vymyslel to tak, že hlavní hrdina má špatnou náladu, poté co ho vyhodili z nemocnice, ale jde do kina a dívá se na Postřižiny. To mu zvedne náladu. Tak děkuji a přeji Happy Birthday, milý Istváne!“

Szabó dokázal unikátním způsobem reflektovat středoevropskou zkušenost a zůstává klíčovým hlasem v diskusi o vztahu mezi uměním, mocí a morálkou. Chtěli byste se dozvědět víc o některém z jeho konkrétních filmů nebo o situaci v maďarské kinematografii, kterou zmiňoval v textu?

Jak vnímáte současnou krizi evropského filmu a nedostatek financí?

Peníze jsou důležité, ale nejsou tím hlavním problémem. Skutečným problémem je odvaha. Dnes se v Evropě točí filmy, které se snaží někoho napodobovat, místo aby vyprávěly naše vlastní, lokální příběhy. Politici v mnoha zemích včetně mého Maďarska bohužel přestávají chápat, že film není průmyslový produkt jako auto, ale součást národní identity. Když zničíte podporu filmu, nezničíte byznys, ale paměť národa.

Co vám dala zkušenost v čele Federace evropských režisérů a jak bojovat s rostoucí byrokracií?

Moje zkušenost v čele FERA mě naučila, že režiséři se musí stát aktivisty. Musíme neustále připomínat v Bruselu, že autorská práva nejsou jen právní pojem, ale existenční jistota tvůrce. Nejhorší je ticho a formální dopisy od úředníků. Pokud se za své filmy nebudeme prát i mimo střižnu, v kancelářích politiků, evropský film se rozplyne v anonymitě digitálního obsahu.

V čem vidíte zásadní rozdíl mezi americkou produkcí a evropským autorským filmem?

Hollywood ovládá řemeslo vyprávění pohádek pro dospělé, což dělají skvěle. Ale evropský film, to byla vždycky otázka tváře. V detailu lidské tváře se odehrávají ty největší dějiny světa. Jakmile začneme v Evropě upřednostňovat efekty a technologie před psychologií a výrazem herce, prohráli jsme svůj vlastní prostor. Naším úkolem je zachytit morální dilemata člověka, ne jen bavit.

Jaký je váš postoj k digitální revoluci a platformám jako YouTube?

Nové technologie jsou fascinující, ale nebezpečné v jedné věci. Vytvářejí iluzi, že kdokoli s kamerou je režisér. Skutečný film vyžaduje vizi a řemeslo. Dnes vidíme miliony hodin videí, ale kolik z nich nám skutečně něco řekne o našem životě? Sociální sítě nás propojují, ale zároveň nás zahlcují hlukem, v kterém se ztrácí ticho, nutné pro hluboký umělecký zážitek.

Podle čeho poznáte, že je film skutečně velkým dílem?

Velký film poznáte podle toho, že když vyjdete z kina a díváte se na lidi na ulici jinak. Najednou v nich vidíte postavy s příběhem. Pokud film diváka jen na dvě hodiny vypne a po odchodu z kina v něm nic nezůstane, byla to jen ztráta času. My v Evropě si nemůžeme dovolit ztrácet čas nepodstatnými věcmi.

Vy jste znal Jiřího Menzela už jako student režie v 60. Letech, jak vznikla tradice přání k narozeninám?

Byli jsme členy Evropské filmové akademie, ředitelského sboru. Pamatuju si, že když jsem ho viděl po letech, seděl Jirka šikmo ode mě. Bylo to někdy v únoru. Najednou kdosi z přítomných řekl: Přeju vám hezké narozeniny. Jak já, tak Jirka jsme mu poděkovali, čímž jsme zjistili, že jsme se narodili dva dny po sobě ten samý rok.

Jak jste poté přišli na nápad vzájemně se obsazovat do filmů?

Jiří jezdil rád do Budapešti, rád tam pracoval. Jednou se mě zeptal: Co děláš? Odpověděl jsem mu, že zrovna píšu scénář, že chci točit nový film. On se na mě podíval a zeptal se: Co v tom hraju? Trochu mě tím zaskočil, ale sedl jsem ke stolu a do druhého dne roli připsal. To bylo ve filmu Rokonok (2006). Jirka ji skvěle odehrál.

Co byste na základě svých zkušeností vzkázal nastupující generaci mladých tvůrců?

Mladým režisérům vždycky říkám: Nehledejte úspěch, hledejte pravdu. Úspěch je pomíjivý a závisí na módě, ale pravda v lidských vztazích je trvalá. Pokud najdete způsob, jak upřímně zachytit to, co se děje mezi dvěma lidmi v jedné místnosti, najdete i své publikum, ať už je film na internetu, nebo v kině.

V textu použity zdroje: Tiskové zprávy FERA (Brussels Executive Office), 2012, Copenhagen Declaration, ČT24 (2012): „Film je o tváři. Všechno ostatní je cirkus.“ Screen International/Variety, Lenka Hloušková - Režisér István Szabó: Jirku Menzela jsem nikdy nemohl odmítnout, Novinky, 11. 5. 2025

Poděkování: Míla Řádová

Příště: Chuck Billy - Testament

Vložil: Marek Dobeš