Čím dokáže sexšvajcrock fanoušky i rozplakat. Nic Maeder a Leo Leoni z kapely Gotthard

Foto: Se svolením Pragokoncertu (snímek v článku Alfedus)

Popisek: Švýcarská hard rocková kapela Gotthard v nové sestavě po tragické smrti Steva Lee

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Skupina Gotthard je známá svou přímočarou věrností klasickému rockovému zvuku.

Pro fanoušky jsou Nic Maeder, tedy zpěvák, který nastoupil po tragické smrti předchozího frontmana Stevea Leeho, a zakládající kytarista i motor kapely Leo Leoni fascinujícími protiklady, které se skvěle doplňují.

Nic Maeder je v kapele ten mlaďoch, dnes již plnohodnotná náhrada za legendárního Steva Leeho, kterého na jeho motorce smetl náklaďák, když parkoval u jednoho z horských tunelů v USA. Došlo k tomu 5. října 2010 během jeho vysněné cesty po USA. K neštěstí došlo na dálnici v Nevadě, kde skupina motorkářů zastavila u krajnice, aby si v deštivém počasí oblékla nepromokavé oděvy. Projíždějící kamion na mokré vozovce dostal smyk a jeho návěs smetl několik zaparkovaných motocyklů. Jeden z nich byl nárazem vymrštěn přímo na Steva Leeho, který následkům těžkých zranění na místě podlehl ve věku sedmačtyřiceti let. Tato tragédie byla o to smutnější, že se odehrála jen dva měsíce poté, co Lee přežil vážnou autonehodu v Itálii, z níž vyvázl bez zranění. Jeho náhlý odchod šokoval celou rockovou komunitu, neboť byl považován za jeden z nejlepších hlasů žánru s výjimečným citem pro melodii.

Kapela Gotthard po roční pauze a hledání nového frontmana nakonec pokračovala právě s Nicem Maederem, ale odkaz Steva Leeho zůstává dodnes ústředním bodem jejich historie i tvorby. Sám zesnulý zpěvák kdysi řekl: „Život je příliš krátký na to, abychom dělali věci, které nás nebaví. Musíte si splnit své sny teď, ne až zítra.“

Hovořil jsem s ním i jeho služebně starším kolegou během horkého letního odpoledne Metalfest Open Air 2017 v zákulisí plzeňského amfiteátru, kam jsem byl vyslán vydavatelstvím Rock & Pop, a nenucenost i preciznost jasně určoval švýcarský původ obou rockerů, i když Nic většinu života prožil v Austrálii. K tomu také směřuje první otázka.

Jak ses cítil, když jsi poprvé stál na pódiu před fanoušky Gotthard a začaly na tebe létat dárky od fanynek včetně spodního prádla?

Nic Maeder: Bylo to šílené. V Austrálii po vás lidi v klubech házejí maximálně prázdné kelímky od piva, když se jim něco nelíbí. Ale tady? Najednou na mě přistála podprsenka. Jen jsem se na ni podíval a v duchu si řekl: „No sakra, tak tohle je ten švýcarský rock’n’roll, na který mě nikdo nepřipravil!“ Je to lichotivé, ale v tu chvíli se hlavně snažíte neudělat chybu v textu a nezakopnout u toho o kabely.

Musel jsi klukům z kapely dokazovat, že jsi „pravý rocker“, než tě vzali mezi sebe?

Nic Maeder: Rozhodně. Nebyl to jen test mého hlasu. Byl to test toho, jestli s nimi dokážu pít, držet krok v humoru a jestli nejsem nějaká citlivka. Leo Leoni mi na začátku na rovinu řekl: „Zpíváš skvěle, ale teď uvidíme, jestli tě nezabije naše šílenství a naše historky.“ Musel jsem přežít jejich vyprávění o tom, co dělali v 80. a 90. letech. Některé ty historky jsou tak drsné, že by nás za ně pravděpodobně dneska všechny pozavírali.

Jak se tvoje přítelkyně dívá na to, že jsi teď rocková hvězda v zemi, kde jsou ženy z Gotthard úplně hotové?

Nic Maeder: Musí mít velkou trpělivost. Když jsme začínali, vtipkovali jsme, že se stanu nejhledanějším mužem ve Švýcarsku. Ale pravda je, že po dvou hodinách skákání na pódiu jsem tak vyřízený, že jediné, na co myslím, je sprcha a postel. Ten sex appeal, co vidíte na pódiu, je jedna věc, ale realita v zákulisí je často jen o tom, jak si dát studené pivo a najít čisté ponožky.

A jaké to bylo nastoupit pěvecky do rozjetého vlaku a čelit srovnávání se Stevem Lee?

Nic Maeder: Nikdy jsem se nesnažil být druhým Stevem. To by byla sebevražda. Od začátku jsem klukům řekl: „Můžu být jen sám sebou.“ Nejtěžší nebylo naučit se písně, ale pochopit tu emocionální váhu, kterou pro fanoušky mají. Když jsme poprvé hráli One Life One Soul, viděl jsem lidi v první řadě plakat. Tehdy mi došlo, že tohle není jen práce, ale terapie pro nás všechny.“

Existuje v tourbusu Gotthard ještě nějaké soukromí, nebo o sobě víte úplně všechno?

Nic Maeder: Zapomeňte na soukromí. Lidi si představují modelky a šampaňské, ale realita je taková, že trávíš měsíce s pěti chlapama v plechové krabici na kolech. Viděli jsme se navzájem v situacích, které nejsou ani trochu sexy, zpocení, špinaví a v trenkách v šatně hned po koncertě. V tourbusu neexistuje žádné tajemství a žádný stud. Buď se naučíte milovat i ten chlapský smrad a chaos, nebo v téhle kapele nepřežijete ani týden.

Nick Maeder a Leo Leoni s autorem rozhovoru Markem Dobešem na Metalfest Open Air 2017

Je v hudbě Gotthard něco typicky švýcarského?

Leo Leoni: Lidé si myslí, že jsme jako hodinky, přesní a chladní. Ale my jsme z Ticina (italská část Švýcarska – pozn. autora)! My máme v krvi italskou vášeň a švýcarskou disciplínu. To je náš tajný recept. Chceme, aby naše produkce zněla světově, ale srdce musí zůstat v horách.

Jak spolu vycházíte při skládání?

Leo Leoni: Nic přinesl čerstvý vzduch. Já jsem ten, kdo drží tradici, ten „starý pes“. Nic má modernější cítění pro melodie. Občas se pohádáme jako manželé, ale výsledek je vždycky silnější, než kdybych to psal sám. Pokud nás to oba nerozpohybuje v místnosti, nejde to na album.

Leo, uvažoval jsi někdy po roce 2010 o tom, že s Gotthard skončíš?"

Leo Leoni: Každý den po té nehodě. Hudba byla to poslední, na co jsem myslel. Ale pak nám začaly chodit tisíce dopisů od fanoušků. Psali: „Nenechte tu hudbu zemřít.“ Gotthard není jen značka, je to rodina. Kdybychom skončili, Steveův odkaz by postupně vyprchal. Pokračujeme pro něj.

Nicu, cítíš se už po těch letech jako plnohodnotný člen rodiny?

Nic Maeder: Trvalo to jedno celé turné, než jsem přestal cítit, že jsem „ten nový“. Fans Gotthard jsou neuvěřitelně loajální. Nehodili po mně kamenem, místo toho mi otevřeli náruč. Dnes už vnímám, že mě berou jako součást příběhu, ne jako náhradu.

Vaše třinácté album zní velmi syrově. Byl to záměr?

Leo Leoni: Chtěli jsme se vrátit ke kořenům, k tomu, proč jsme s rock n' rollem začali. Žádné zbytečné vrstvy, prostě jen zesilovač, vytavený na desítku. V dnešní digitální době je největší rebelie znít autenticky a trochu špinavě.

Bude rock'n'roll v plné síle i za dalších dvacet let?

Nic Maeder: Podívejte se na naše koncerty. Vidíte tam padesátníky v kůži, ale vedle nich jejich děti v tričkách Gotthard. Rock není trend, je to pocit svobody. Ten nikdy nezestárne. Dokud budou lidi štvát šéfové nebo je bude bolet srdce, budou potřebovat kytarový riff.

Zdroje: Metal Hammer (2012), Firebirth Tour Press Release, Rock Hard Magazine, Classic Rock Revisited, dokumentární film „Gotthard - One Life One Soul“, swissinfo.ch, oficiální EPK Nuclear Blast k albu #13, Rockantenne

Poděkování: Richard “Harri” Harušťák (Rock & Pop), Ing. Jiří Daron (Pragokoncert Bohemia, a.s.)

Příště: Jiří Krampol

Vložil: Marek Dobeš