Co když se vaše srdce promění v černou díru... Rozumují synthpopové ikony

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: V sobotu 25. října 2025 jsem se vypravil do libereckého Club Warehouse, abych se ponořil do vln poctivého synthpopu.

Britská kultovka Empathy Test se vrátila do Česka. Po loňském vyprodaném výročním turné vyrazili na největší evropskou šňůru, která slibuje dvacet měst, stovky fanoušků a nekonečný proud emocí. Doprovázel je předskokan, Lakeside X. S frontmany obou uskupení jsem před show uskutečnil společný rozhovor.

Kde jste se poprvé setkali? Jak jste se o sobě dozvěděli, o kapelách toho druhého?

Isaac Howlett: Bože, už si nepamatuji. Zdá se mi to tak dávno.

Janne Marvannen: Můžu mluvit anglicky?

Samozřejmě, žádný problém.

Janne: Myslím, že důvod, proč jsme tady, proč spolu jezdíme na turné, je především ten, že máme stejného producenta, stejného přítele, kterým je Daniel Myer. Začali jsme s ním spolupracovat, když jsme se pustili do tvorby na našem nejnovějším albu, se kterým jsme se chtěli vrátit na scénu. Požádali jsme ho, aby nám pomohl s produkcí alba. Pak jsme se začali bavit o možnostech hraní koncertů, hlavně v Německu, a možnosti připojit se k nějaké kapele jako předkapela. Jednou z kapel, které tam byly a plánovaly turné, byla Isaacova Empathy Test. Cítili jsme, že existuje synergie, že bychom se k nim mohli přidat. Bylo to loni, myslím, že na jaře 2024, kdy jsme s nimi začali hrát ještě společně s Auger na německém turné. Proběhlo asi dvanáct společných koncertů. Takže to bylo poprvé, co jsme se setkali.

Znali jste Empathy Test už dříve?

Janne: Tak nějak jsme tu scénu pozorovali. Známe německé, nebo hlavně v Německu, velké kapely v tomto žánru. Takže jsme samozřejmě věděli o Empathy Test a znali jsme je. Naše hudba k sobě dobře pasuje.

Isaac: Myslím, že se obě kapely dobře doplňují. A faktem je, že bych si nemohl přát lepší předkapelu ve všech smyslech toho slova. Lakeside X jsou velmi profesionální a pohodoví.

Poslechli jste si jejich hudbu, než se k vám přidali?

Isaac: Pravděpodobně ano, na doporučení Daniela Myera. O Lakeside X jsem předtím nevěděl.

Ty jsi Angličan, z kterého města, z Londýna?

Isaac: Já jsem původně z malé vesnice na jihovýchodě Anglie. Je to jen asi hodinu od Londýna. Kapela Empathy Test vznikla v Londýně před deseti lety. Takže jsem tam žil nejméně patnáct let nebo tak nějak. Ale teď jsem se usadil v Linci v Rakousku. V podstatě od brexitu. Dávalo mi mnohem větší smysl být stále součástí Evropy, protože většinu našeho úspěchu, jak zmínil Janne, generuje Německo. Moje němčina se pomalu zlepšuje, i když velmi pomalu. Ale v Rakousku a Německu je snadné se domluvit angličtinou.

Takže vy jste, jak má Alphaville písničku, Big in Japan, oblíbení v Německu.

Isaac: Ano. Velmi záhy o nás projevili lidé v Německu zájem. A náš bookingový agent je Němec. Takže jsme se s ním setkali, myslím, v roce 2015. Zajišťoval koncerty pro Mesh, další synthpopovou kapelu z Velké Británie, o něco starší než my. V roce 2016 jsme s nimi jeli turné. Bylo to naše první opravdu velké turné a úspěch. A většinou v Německu. Takže sdílíme s Mesh spoustu společných fanoušků.

Janne, byl jsi na koncertě v Německu, když Empathy v roce 2016 cestovali?

Janne: Ne, nebyl. My měli s kapelou velmi dlouhou pauzu. A já jsem si dal pauzu od hudby od roku 2012 do roku 2019. Protože jsem prostě nechtěl hrát, nechtěl jsem skládat. Svou kapelu Lakeside X jsem pozastavil. Prostě proto, že jsme cítili, že se nám zpět nevrací dostatek energie. Takže jsem ani nechodil na koncerty. Ale jeden koncert, na kterém jsem byl, šlo v podstatě malý festival, který byl v Berlíně, tam Mesh hráli jako hlavní hvězda, bylo to v roce 2019. Byl jsem a stále jsem fanouškem americké kapely Iris. Reagan, zpěvák z Iris, je zase fanouškem naší kapely a byli jsme v kontaktu. A Iris měli přijet na ten festival jako předskokan Mesh. Slíbil jsem mu kdysi, že jakmile přijedou do Evropy, půjdu se na jejich koncert podívat. Takže jsem se vydal do Berlína jako divák. Viděl jsem koncert, a dokonce tam byli i nějací fanoušci, kteří poznali mě. Protože prostě tu a tam jsem ještě měl pár svých fans.

To tě inspirovalo k tomu, aby ses vrátil zpátky na scénu?

Janne: Ano, říkal jsem si tam tenkrát, sem bychom měli patřit. Proč nehrajeme tady? To byla první věc, o které jsem začal přemýšlet. Dát znovu dohromady kapelu a pravděpodobně i začít dělat novou hudbu.

Isaac: To je zajímavé, co říkáš, protože ve vaší hudbě vliv Iris slyším.

Janne: Možná ano. Všechny zmíněné kapely jsou propojené v mnoha ohledech. Byl jsem fakt smutný, když se rozhodli s tím skončit. Ale možná se vrátí i oni.

Isaac: Ano, myslím, že pořád existuje naděje.

Je dnes subžánr, váš hudební styl - synthpop, na vrcholu, nebo zvolna v oblibě upadá?

Janne: Řekl bych, že momentálně je na ústupu, nebo už nějakou dobu stagnuje.

Issac: Myslím, že se seriálem Stranger Things se zájem zvedl. A také s filmem Drive s Ryanem Goslingem. Má syntezátorový soundtrack, který mě a mého kamaráda Adama vlastně inspiroval k založení Empathy Test. Říkali jsme si moment, odložme kytary. Je to typická britská věc. Což je i příběh OMD. Takže jsme zauvažovali, počkat, co kdybychom odložili kytary a zkusili syntezátory. A s mým hlasem to opravdu fungovalo. K rockové hudbě se moc nehodí. Naopak syntezátory můj hlas doplňují, ostatně je docela pěkný. (smích)

Každopádně přišlo album Stranger Things a to náš styl hudby na začátku pořádně nakoplo. Protože lidé hledali synthpopovou hudbu. Ale v posledních letech se vrátil post-punk. A lidé zase začali vyhledávat kytary a na kytarách postavenou muziku. A opravdovou basovou kytaru spíše než synthbasu a podobné věci. Uvnitř scény, ve které se pohybujeme, je teď brána za takovou mladší, cool verzi scény, právě ta post-punková hudba. Objevila se spousta post-punkových kapel, které nemají k našemu stylu vztah. Ale je jich i spousta, kterým se synthpop líbí.

Takže naše publikum stárne. Zatímco mladší lidé mají spíš rádi post-punk. Ale možná se to brzy zase otočí. Mění se to. Pořád se to mění. Myslím, že obecně scéna, kterou nazýváme, darkwaves, synthwaves, synthpop, dark pop, jakkoli se tomu říká, temná scéna, temné cosi, v podstatě mnoho z nich, stejně jako my, byli fanoušci, kteří toto hnutí založili. A sledují kapely stejného žánru. A opravdu stárnou. Celá scéna stárne. Vidíme to, když cestujeme. Jsou místa, kde jsou lidé nad padesát let, pravděpodobně i nad šedesát.

Ti vytvářejí naše publikum. Někteří lidé přicházejí s dětmi, což je fajn. Ale i gothic se trochu vrátil. Gotická móda. Na internetu jsou mladší influenceři, kteří nosí gotické oblečení a také se zajímají o tuto hudbu.

Která z vašich kapel je temnější?

Janne: Nemyslím, že by kterákoli z našich kapel byla zvlášť temná a gotická. Ale nějak oslovujeme toto publikum. Nevím.

Isaac: Myslím, že Empathy Test je v podstatě jen popová hudba se zajímavějšími texty. A vy jste taky docela popoví.

Janne: My používáme kytary. Máme skvělého kytaristu a vždycky jsme kytary používali. I když to není hudba, založená na kytaře. Miluji živý prvek kytary a bicích na pódiu. Vlastně přemýšlím, že bych si ji zase na pódium vzal. Je to snadný způsob, jak do mixu přidat další živý nástroj, aniž bychom museli nabrat dalšího člena. Ale jo, kdo z nás je temnější? Nevím. Kdysi jsem měl v životě období, jehož součástí bylo album EXIT:NOWhere, které bylo opravdu, opravdu temné. Měli jsme první album, které bylo celé jakoby o zamilovanosti. A to druhé album bylo celé o konci té lásky (EXIT:NOWhere – pozn. red.). A bylo to opravdu temné. Na tom albu jsou písně jako Spiral, kterou budeme hrát i tady, ta je hodně temná.

Isaac: Tak to jsem ten název asi ukradl. Právě jsem vydal společnou píseň (s A State of Flux – pozn. red.), nazvanou Spiralling. Ani jsem nevěděl, že tu píseň máte.

Janne: Téma písně je ve smyslu, co když se vaše srdce promění v černou díru, do které se zhroutí všechno, dokonce i světlo.

Isaac: Skvělé.

Janne: A vy padáte do černé díry, spirálovitě se řítíte dolů. A není úniku. Takže asi jedna z nejtemnějších písní, co jsem kdy napsal. Mám dojem, že další, nové písně jsou pravděpodobně už pozitivnější. V každé písni je malá, opravdu maličká míra naděje. Takže ji asi chci vidět. Pokud píšu o něčem, co je opravdu temné, chci vidět světlo na konci tunelu. Jen potřebuji alespoň naději, že nějaké existuje.

Isaac: Pořád se snažím dokončit a vydat své sólové album, což je momentálně asi můj nejtemnější materiál. Pracovní název je A Year Without Light. Je to album z doby pandemie, které stále nespatřilo světlo světa. Na Empathy Test by bylo v podstatě příliš temné. Příliš depresivní.

Janne: Naše poslední album se jmenuje Love Disappears. Je to úryvek z textu.

Isaac: Ty máš jako poslední desku Love Disappears a my máme poslední písničku Love Moves (poslední deska Monsters – pozn. red.).

Janne: Jo, ale nejsou temné. V textu je sice řečeno Love Disappears, ale název písně se jmenuje Rising. Je to o tom, zvedněme hlavy. I když všechno kolem je temné. A povstaňme z popela jako Fénix. Je to nakonec nadějná píseň.

Máte nějaké celkové téma, které se možná podvědomě snažíte sdělit publiku?

Janne: Pravděpodobně nějaké emoce z narušeného vztahu. Něco jako, že jde o paralelní světy. Že ​​si každý vytváří svůj vlastní vesmír, ve kterém se v podstatě může stát cokoli. A že vy žijete ve svém vesmíru a někdo další žije ve svém vlastním vesmíru. A to pravděpodobně může vytvářet určité napětí. A nějaké příběhy, které se odehrávají ve vaší mysli, a tak dále.

Myslím, že to není jedno téma. Je to hodně melancholické, myslím, nebo alespoň lidé říkají. Jde o jakési hledání světla ve tmě.

Mluvíš o limitech komunikace?

Janne: Může to tak být.

A Empathy Test?

Isaac: Řekl bych, že jde o téma spojení. Spousta mých písní je o osamělosti a nějakém druhu traumatu. A hudba je pro mě velmi katarzní. Psaní písní začalo a stále je způsobem komunikace věcí, které je těžké sdělit v běžné konverzaci, předpokládám.

Isaac: Myslím, že spousta našich fanoušků nachází v písních velkou útěchu. Vidí v nich mnoho odrazů svého vlastního života a pocitů. Což má takový paradoxní efekt, že se cítí méně sami. Jedna z věcí, které jsem si nejraději vyslechl o show Empathy Test, je, že je to pro ně jako náboženský zážitek. Tolik emocí a spojení skrze hudbu. Texty jsou samozřejmě v angličtině, ale hudba je sjednocující jazyk, jehož součástí může být každý. Myslím, že je to lék na osamělost.

Potkal jsi nějakého fanouška, muže nebo dívku, kteří ti řekli, že tvoje písnička je změnila a že něco v životě díky ní třeba udělali jinak?

Isaac: Mnohokrát. Myslím, že všichni hudebníci pravděpodobně dostávají takové zprávy od lidí, kteří… Pořád mi říkají – tvoje hudba mi pomohla překonat opravdu těžké období mého života. Možná bych tu už nebyl, nebýt tvých písní. Je to ten největší kompliment, jaký můžeš dostat. Odkud jsi?

Z Prahy.

Isaac: Přijel jsi sem z Prahy? My jsme přijeli z Vratislavi, kde jsme byli včera.

Janne: My jsme byli ještě předtím v Budapešti, byla to jedna z našich nejdelších cest. Osm hodin.

A ty žiješ kde?

Janne: Jsem z Prahy a náš bubeník je ze Slovenska, bydlí v malém městě vedle Popradu.

 

Janne Marvannen a Isaac Howlett při rozhovoru s Markem Dobešem

A tohle je vaše největší turné?

Isaac: Jo, asi jo. Částečně to byl důvod, proč jsme jeli s Lakeside X na turné podruhé, a to nejen proto, že jsou skvělá kapela a skvělí lidé, ale také proto, že nám dokázali nabídnout šanci vystoupit na místech, kde jsme nikdy předtím nehráli. Takže se toto stalo největším turné, jaké jsme kdy absolvovali, hráli jsme na všech těch skvělých místech. Vratislav, naposledy, kde jsme nikdy předtím nebyli. Budapešť, Varšava. Pojedeme do Vídně, pojedeme do Velké Británie a Irska.

Takže spousta z těchto míst byla naší první hlavní show, na všech jsme poprvé, úplně poprvé. Jako Empathy Test jsme nevydali žádnou novou hudbu už pět let, jednoduše proto, že můj spolupracovník, producent, který nevystupuje naživo, byl zaneprázdněn jinými věcmi, jeho život ho zavedl jiným směrem. Takže nastal okamžik, kdy jsem měl pocit, že je to konec, že ​​je to všechno za námi. A samozřejmě jsem začal vydávat i sólovou hudbu, ale tento druh turné mi připomněl, že je stále spousta míst, kde jsme nehráli, a lidé tam na nás čekají.

Na tomto turné jsme viděli nadšené tváře ve více městech a to vám opravdu připomíná, proč to děláme. Někteří hudebníci nebo umělci nemají rádi živá vystoupení, ale pro mě je to hlavní důvod, proč dělám, co dělám. Z vystoupení mám takovou radost, že pro mě tohle nic nepřekoná. Na začátku jsem si říkal – proč vlastně děláme tohle turné? Minulý rok jsme měli šňůru k desátému výročí, nebyla složena žádná nová hudba a připadalo mi to proto trochu zbytečné opět vyjet. A pak po prvním víkendu jsem si prostě řekl: OK, už si vzpomínám, proč tohle děláme. Nemá smysl dělat hudbu a nehrát ji, nesdílet ji s lidmi tímto způsobem.

Když jsem dělal rozhovor s Marianem Goldem z Alphaville, bylo to po koncertě, kde nastal nějaký technický problém se zvukem. Takže chvíli, možná pět minut, nikdo nevěděl, zda budou dál hrát, jak přepnout nějaký spínač, a on mluvil s publikem. Řekl mi potom, že má rád tento druh událostí, protože změní náladu koncertu a může s publikem pracovat jinak. Prošli jste si něčím takovým?

Isaac: Ne tak docela. Ale třeba je dnes večer na něco podobného ta pravá noc! (smích)

Janne: Myslím, že na jednom z nedávných koncertů tam byla písnička, kterou jsme museli pustit znova od začátku, protože tam něco nebylo v pořádku, nevím, co to způsobilo. Mikrofon, jo, měl jsem vadný kabel mikrofonu a myslím, že to bylo teď v Ostravě. A nefungoval správně a praskal a dělal hluk. Takže Igor zastavil skladbu a my jsme se snažili problém vyřešit, ale nepovedlo se. Nakonec to bylo nevyřešitelné, ale podařilo se nám nějak dokončit koncert. Když se něco takového stane, tak je z toho pak vtipná historka a později si z toho můžeme dělat legraci. Ale samozřejmě to není nic moc příjemného.

Isaac: A pak zjistíš, že to jsou koncerty, které si lidé právě pamatují.

Byl jsem na té show, když David Bowie dostal infarkt nebo něco podobného, to už asi nikdy nezapomenu.

Janne: Panebože, jo.

Koncert, který se odehrál Praze.

Janne: Nedokončený koncert. Myslím, že si pamatuji, že to bylo v Praze.

Říkali nám, že má něco s páteří, skříplý nerv v krční páteři. A nejspíš to byl infarkt.

Janne: Nakonec to zvládl, ale koncert byl zrušen.

Musel být zrušen, protože ho odvezli do nemocnice.

Isaac: Doufám, že se nám nic takového nestane. Ale samozřejmě, pokaždé když se něco stane, nějaký technický problém nebo cokoli jiného, ​​potom pokud se z tohoto problému dá vytěžit něco pozitivního, lidé si to budou moci pamatovat jako nezapomenutelný koncert. Někdy to dokonce pomůže. Měli jsme koncert v Kolíně nad Rýnem, asi před dvěma lety, kde byl problém. Používáme Ableton Live.

Cože?

Isaac: Ableton Live. Je to software pro živé přehrávání elektronické hudby. Protože naše hudba má tolik vrstev, potřebovali bychom alespoň tři klávesisty, abychom všechno provedli naživo. Takže na notebooku jsou vrstvy. A někde tam byla nějaká zbloudilá MIDI nota. To znamenalo, že během naší největší skladby, Losing Touch, to pořád přeskakovalo na začátek. Prostě se ta skladba restartovala. Neměli jsme tušení, v čem je problém. Pozitivní věc, která z toho vyplynula, je, že jsem se díky tomu naučil ten software skrz naskrz, takže většinu problémů, které s ním teď můžou nastat, vyřeším.

Hráli jste tudíž tu písničku třikrát?

Isaac: Ani si nepamatuji, co se stalo, ale byla to dobře probíhající show plná lidí. Šlo o technický kolaps. Janne mě zná, dělal jsem si z toho legraci. Myslím, že jsem zpíval kousek písničky a cappella, zatímco se David, náš bubeník, snažil v pozadí vyřešit problém. Lidé si tu show naprosto zamilovali a budou na ni vždycky vzpomínat, i když pro nás to bylo docela pekelné. A pak myslím, že jsme měli další den koncert, takže jsme potom byli v hotelovém pokoji, všichni tři kolem notebooku, a říkali si, co se to sakra děje? Proč se to děje? Takže když o tom tady mluvíme, tak dnes večer se to tu určitě všechno pokazí.

Janne: Pravděpodobně.

Nebo to možná bude ta nejlepší show vůbec.

Isaac: Je to tu krásné místo. Těším se, až tu vystoupím. Zvuková zkouška zněla opravdu dobře.

Dobrý zvuk?

Isaac: Jo, myslím, že kvůli akustice místnosti.

Které kapely, světově známé, máte rádi nebo jsou vám podobné a hrají ve stejném duchu?

Janne: Určitě musím říct Depeche Mode, protože jsme všichni v kapele jejich fanoušci už dlouho. Měli jsme to štěstí, že jsme jim jednou mohli předskakovat, což nám opět docela pomohlo dostat se do povědomí.

Isaac: Přijde mi to vtipné, protože Depeche Mode jsou v podstatě nejpopulárnější kapelou na temné scéně, zejména v Německu. A mně přijde vtipné říkat lidem, že je neposlouchám.

Janne: Myslím, že se najde spousta fanoušků Depeche, která poslouchá jen Depeche Mode, což je podle mě šílené. A vlastně to nechápu.

Isaac: Opravdu si té kapely vážím a myslím, že mají skvělé písničky, ale z nějakého důvodu se mnou nerezonují tak, jako třeba The Cure.

To jsou tvoji oblíbenci?

The Cure je moje nejoblíbenější kapela všech dob. Robert Smith je můj idol. Nebo se k idolu blíží… Myslím, že je to prostě úžasný člověk celkově. Mám rád jeho přístup. Je prostě skvělý. A miluji způsob, jakým stále dokáže hrát všechny ty opravdu staré písničky, a pokaždé, když hrají, je nechat znít nově. Takže jo, bezpochyby The Cure.

Pokud byste mohli jednu ze svých oblíbených písní zařadit do svého seznamu best of, která by to byla?

Isaac: Incubation Song je jedna zpísní, na které jsem nejvíc hrdý, kterou vždycky hrajeme naživo. Je to skvělá skladba, ale není v našem Spotify Top 10 a nedostává se jí tolik pozornosti, kolik si myslím, že si zaslouží.

A co vy, Lakeside X?

Janne: My žádné best of nemáme, a asi ani nikdy mít nebudeme.

Isaac: Tak máte písně, které hrajete naživo, ty jsou pravděpodobně vaše nejlepší.

Janne: Jo, mohlo by to být, ale je to opravdu těžké říct. Myslím, že lidem se líbí víc singly, rytmičtější písně. A někdy mám pocit, že energie je také v tichu. Mám rád kapelu Archive. Mají opravdu, opravdu něžné, tiché skladby, které se postupně změní v něco velkého. A myslím, že ze stejného důvodu se mi líbí naše píseň Fire In The Sky. Je z nejnovějšího alba, a ta se přesně takhle chová. Je to docela pomalá píseň, ale nese silnou energii i poselství. A když jsme znovu začali, když jsme přemýšleli, co bychom měli na koncertě prezentovat jako první, řekl jsem si, že bych moc rád, aby lidé slyšeli tuhle píseň jako první, protože je to jedna z nejsilnějších věcí, které jsem kdy napsal. Je to celý příběh.

Isaac: Budete ji dneska hrát?

Janne: Ano, hrajeme ji už docela dlouho, protože je dobrá. Začíná to velmi pomalu a končí to opravdu dobrým koncem, jde do dynamického finále. Mám tento typ písní rád, s gradující dynamikou.

Isaac: Začali byste někdy koncert touhle písní? Protože my momentálně začínáme s Kirrilee, což je docela vyklidněná skladba, a pokaždé, když vyjdu na pódium, tak si říkám, jestli je to ono. Minulé turné jsme začínali s Monsters, která je docela pomalá, ale je tam ten velký, epický začátek se spoustou energie. Když začínáme s Kirrilee, trochu mě to vyvádí z míry.

Poděkování: Pavel Vozandych, Petr Černý, Daniel Vachuda, Martin César, Richard Harušťák, ROCK&POP

Příště: Kardinál Dominik Duka

 

Vložil: Marek Dobeš

HP, Nezapomenutelní Marka Dobeše, Empathy Test, Isaac Howlett, Lakeside X, Janne Marvannen,