Dítě made in hell Vlasta Henych: Chtěl jsem obraz definitivy smrti

Foto: Se svolením Vlasty Henycha

Popisek: Metalový baskytarista a zpěvák Vlasta Henych

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: Vlastu Henycha jsem potkal poprvé vcelku logicky někdy za socíku na pódiu. Patrně v KC Vltavská.

Později jsme se potkávali na méně tradičním místě, v Hotelu AXA Na Poříčí, kde sídlila vyhlášená posilovna. Navštěvoval ji s Alešem Brichtou, aby následně víc času, než mezi stroji, strávili rozhovory v blízké kavárně. Přes pravidelné návštěvy zahradní party Petra Jandy u jeho Studia Propast poblíž Stříbrné Skalice mne paměť vede až na premiéru filmu Ďáblova sbírka, na kterou Vlasta loni přijal mé pozvání. Celkem logicky, vzhledem k názvu a příběhu filmu.

Kapela Törr, jejíž byl roky se svou basou i hlasivkami součástí, byla založena v Praze již v roce 1977 a patří mezi vůbec první české black metalové kapely, jejichž texty byly temné až satanistické a výrazně formovaly českou metalovou scénu. Historické rané nahrávky, jako demo Witchhammer (1987) nebo Törr Gang Live ’89, patří mezi nejzásadnější počiny české extrémní scény. Na Golgotě slávy se nachází album Institut klinické smrti z roku 1991, které podle recenzenta „stormcrusher“ z Metall‑Archives výrazně připomíná kombinaci Celtic Frost a Hellhammer, výsledek je „evil and nihilistic“.

Törr je v metalkomunitě mimo Česko vnímán jako jedna z nejvlivnějších českých kapel raných devadesátek. Na Redditu se dočtete, že „black metalová scéna v Česku z konce 80. a začátku 90. let je strašně nedoceněná“. A je to pravda.

Vlasta Henych se svou současnou partou Henych 666, kterou vede coby hlavní autor hudby, zpěvák i baskytarista, má stále ještě dost času to změnit, jeho pecky si světovou proslulost zaslouží.

Kultovní album Armageddon se dočkalo reedice, jak jsi jeho připomínku pojal?

Už loni jsme tenhle model úspěšně vyzkoušeli s albem Institut klinické smrti, celé jsme ho přehráli živě po třiatřiceti letech. Letos v říjnu vychází reedice Armageddonu, a tak 18. října 2025 v Lucerna Music Baru zazní celé album znovu. Jen jednou, jako výjimečná událost. Chceme využít velkou projekci, skvělý zvuk a pozvat hosty, třeba Petra Jandu. Makáme na tom, aby to byl silný zážitek.

Kromě reedice vychází Armageddon i na vinylu. Co pro tebe tenhle formát dnes znamená?

Vinyl je pořád nejhezčí a nejpoctivější médium. Čas ho prověřil, CD už předběhl i v prodejích. Já streamovací platformy vůbec nepoužívám, mám sbírku všeho, co potřebuju. Tuhle reedici jsme udělali pořádně – transparentní 180g vinyl, pevný kartonový obal, nikdy nevydané SP, plakát, příloha. Přestože bude deska dražší, předprodeje ukazují, že o to lidi fakt stojí.

Když Törr začínal, museli jste čelit spoustě omezení. Věřil jsi tehdy, že vůbec někdy vydáte oficiální album?

V té době jsme ani nesnili, že by se to mohlo stát. Většina rockových kapel to měla podobně – podmínky byly mizerné, všechno komplikované. Ale šli jsme si za svým, protože jsme tomu věřili. A to je asi jediný důvod, proč jsme to nakonec dokázali.

Co tě inspirovalo při psaní textů na Institut klinické smrti?

Témata mi tehdy skákala z hlavy na papír sama. Všechno kolem mě mělo vliv, filmy, literatura i ta porevoluční doba. Největší inspirací pro Institut ale byla kniha Život po životě od Raymonda A. Moodyho a film Hráči se smrtí. To byly silné podněty.

Jak vznikl obal alba?

To byl můj nápad. Chtěl jsem něco, co vyvolá otázky, diskusi, něco kontroverzního. Chtěl jsem obraz definitivy smrti a ztracené víry. Několik známých výtvarníků mi to odmítlo udělat, až Pavel Fides, náš fanoušek a metalista, neměl s motivem žádný problém.

Jak zpětně nahlížíš na album Törritorium z roku 2006, které bylo tvou poslední nahrávkou s Törr? Tušil jsi tehdy, že je to finále?

Ne, vůbec. V tu chvíli mě to ani nenapadlo. Rozhodnutí přišlo až později, přirozeně. Ale za deskou si stojím, má svoji váhu.

S autorem rozhovoru Markem Dobešem na Garden párty Petra Jandy; foto Marek Dobeš

Pomýšleli jste někdy na světový průnik s Törr?

My jsme v začátcích vůbec nepomysleli, že to vydrží pětatřicet let a budeme točit desky. Po revoluci jsme byli asi málo namyšlení, abychom si mysleli, že na nás svět čeká. Samozřejmě jsme si později v západní Evropě párkrát zahráli a k našemu překvapení vědí o nás a našich albech fanoušci metalu po celém světě. Ale to je skupina fajnšmekrů, kteří se sami zajímají, co se kde děje.

Několikrát jsme se potkali na Garden Párty Petra Jandy. Ty jsi pro Olympic napsal několik textů. Jak se ti s ním spolupracuje?

Spolupráce je snadná, příjemná a přirozená. Jsme přátelé od roku 1988. Udělali jsme spolu písně S tebou, Leguán, Hit nebo život* a Opilej touhou.

Jsi satanista?

Ne. Jsem ateista jako většina Čechů. Náboženská témata používám v textech na doplnění atmosféry. Něco od všeho jsem přečetl, abych s tím mohl pracovat a věděl, jak to použít. V podstatě jakékoli náboženství a víry byly stvořeny jen proto, aby měl někdo moc nad lidmi, kteří nejsou sami schopni poradit si se svým životem a potřebují, aby jim dal někdo „jízdní řád“.

Byl jsi na premiéře v Kině Lucerna, viděls na velkém plátně, jaký je tvůj názor na Ďáblovu sbírku z hlediska tvého zájmu o druhou světovou?

Je dobře, že takový film vznikl. Žánrově je to hodně výjimečný projekt, který vnímá a ukazuje historii dobrodružnou, až mystickou cestou.

Jak se vyvinul tvůj filozofický pohled na život s věkem a díky otcovství?

Samozřejmě se člověk věkem mění, nabírá vlastní zkušenost se světem i sám se sebou. Je klidnější, vyrovnanější a už se nenechá tolik překvapit. A otcovství a mateřství každému převrátí priority důležitosti. Už nemáš odpovědnost jen za sebe, ale hlavně za někoho, koho vychováváš, roste ti před očima a je tvým otiskem, který po tobě zbude, až se tvůj čas naplní. Až pak si uvědomíš hlavní důvod, proč si tady.

Videoklip, který pro Vlastu Henycha realizovala společnost Alfedus:

Příště: Angelo Purgert

Vložil: Marek Dobeš