Harlej Tomáš Hrbáček, nástupce mistrem: V každým roce svýho života seš jinej

Foto: Alfedus (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tomáš Hrbáček, zpěvák hudební skupiny Harlej

NEZAPOMENUTELNÍ MARKA DOBEŠE: V letošním roce vydala skupina Harlej hned dvě desky vzpomínek Best of 30 let.

Jde o část mapující roky 2006 - 2025, která vyšla před prázdninami, část mapující roky 1995 - 2005 vyjde začátkem října. V úzké šatně Velkého sálu Lucerny sedí hudební duše kapely Harlej, Tonda Rauer, s nezbytným cigárem, na jedné straně, a zpěvák Tomáš Hrbáček na druhé. V roce 2006 nahradil jejího zakládajícího člena, fenomenálního frontmana Vláďu Šafránka. A dnes už je s Harlejem spojen natolik, že v uších fans přerostl i mistra Šafrdu.

Jsou dvě hodiny před vypuknutím akce. Atmosféra je uvolněná, hoši jsou zkušení rockoví harcovníci, stres nehrozí. Navíc se s Tondou známe dlouho, už jsme i leccos společně vypili. Ale interview jsem s ním ještě nepodnikal. Chvíli váhám, jestli vtipkovat, že zatímco on sedí u ostrůvku balených minerálek, zpěvák u lahví s rumem. Ale ani jedna není otevřena, a tak nejapný fór spolknu. Místo toho využiji zpěvákovo povzdychnutí, že chytil rýmu a neslyší na levé ucho. „Mám ho totálně zalehlý.“ A zeptám se, na jaké straně bude kytarista stát. „Jo, nalevo, tam od něj stojim. Jestli to není schválně,“ směje se Tonda.

A úplně stejná pohodová nenucenost pak panuje o dvě hodiny později, úderem osmé, na pódiu. Fans Harleje přesně tu permanentní dobrou náladu, spojenou s řízným rokenrolem, očekávají, a proto Lucernu vykoupili do posledního místečka. Naposledy jsem ji tak plnou zažil snad jen na Olympiku nebo Hance Zagorové. A stejně dobře se bavící. Protože nenucený neznamená v případě HARLEJE nepřipravený. Celý večer má jasnou dramaturgii, všechny atrakce nastraženy, počínaje fanfárami z Libuše, předznamenávajícími spolu s nápisem přes obří obrazovku už od prvního otevření bran, že se kapele blíží třicáté výročí.

A ona už dobře ví, jak zaujmout. Konfetami vypálenými hned v úvodu, čtyřmi panáčky nafukováčky, pilíři kouře, suchým ledem, kamerami napojenými na projekci i tradičně světly nebo na domácí poměry lehce netradičně nafukovacími balóny. Ale bez hitovek by to nikdy tak nejelo. První deska „Aj mena ou bejby hel“ zplodila na první dobrou pecku „Zfetovanej“. Skok do šestky „Když chválím, tak sebe“, dvacet let stará „Lopata“. Návštěvníci dostali možnost prokázat, že mají naposloucháno a nebojí se to s kapelou použít.

Projekce poctivě zaznamenává rybím okem Tondovy kytarové kreace na forhontě. Krátké molo je zakončené ledkovými žárovkami, které kvalitně nasvítí trsátko, abychom si užili každý pohyb na strunách. Rok stará hitovka z fošny „Zatím je to dobrý“ ukazuje, že nová sestava bez Vládi Šafránka ničím nezaostává. Také proto kapela hraje na koncertech nadpoloviční většinu věcí z postšafrdoby. Přesto opatrnost velí nasadit jistotu „Svařák“, abychom vzápěstí skočili v katalogu na „Harlej University“ a písničkou „Malá nevěrná holka“ si ozřejmili, proč je v publiku tolik žen. Čehož si jsou hoši dobře vědomi, proto jim také mimo jiné věnovali ladyman videoklip se štrykujícím Kolinssem „Zatím je to dobrý“ a šestý nehrající člen kapely Tomáš Miřátský na ně myslí ve svých textech.

Když pak bicman požádá partnerku na pódiu procítěným hudlanem o ruku, nezůstane jediný ženský slzný kanálek suchý. Muž zas ocení, jak to sypou prakticky bez přestávky a oddechu. Jedině ocenění stran zlaté desky, přebírané z rukou Vladimíra Kočandrleho, na chvíli přeruší jízdu. Která vzápětí opět odpichem pokračuje. S lehkostí, spodek bytelně vystavěn, tenhle koncertní stroj sedí Lucerně dobře. Kytaristé po malých schůdcích vystoupají až na úroveň bubeníka a Tonda hraje balkónům. Jsou tu už počtvrté, vědí, kterak staré dámě provětrat ochozy. Jejich vlastními slovy

„Přivezli sme novou desku. Zatim je to dobrý.“ A vážně je.

Harlej v Lucerně

Kolik procent koncertu zpíváš starý fláky, Tomáši?

My jsme to počítali přeci, jak jsme spolu teďka telefonovali, Tondo. Otáčí se tázavě na kolegu. Zatímco Antonín Rauer seděl v šatně u ostrůvku minerálek, zpěvák Tomáš Hrbáček měl přes sebou vyskládánu celou sestavu různých lihovin. Ani jeden se však ničeho nedotkl. A všichni společně jsme inhalovali Tondovy nezbytné cigarety.

Takže to vychází jak?

A ono to vychází, vlastně já jsem v kapele dvě třetiny její existence. Takže ten repertoár vychází poměrově stejně. To znamená, hrajeme tak třetinu starejch věcí jako z Láďovy éry a dvě třetiny už z tý mojí éry. Vychází to stejně, rozložení poměru těch věcí. Ne úmyslně ale.

Pomohl v tom i posun k digitální prezentaci pecek s tebou? Že se lidé s novými písničkami chytaj?

Jako já když to vnímám z pódia, tak bych řek, že doba to umožňuje, a taky je to poplatný tomu, že Láďa už v kapele není hrozně dlouho. Tak samozřejmě neudělal ty věci nový a samozřejmě se hrajou nový a nový desky, už jsme jich udělali vlastně hrozně moc. Tím pádem ty starý věci, takový ty, řeknu, ty řadový, tak ty samozřejmě mizej prostě někde, neříkám v zapomnění, ale jako tím, že se nehrajou naživo a tak dále.

Když děláte nové písničky, snažíte se, aby se v tom promítlo, že jsme v roce 2024?

Tonda: Nad tím bych řekl, že nepřemýšlím.

Tomáš: Tonda samozřejmě sleduje trendy, ale spíš bych řek, že hudební, ani ne tak technický. Nemyslím si, že bysme byli kapela, která by podléhala nějaký elektronický tsunami. Je to naopak takovej furt punk.

Tonda jako obdivovatel Metalliky určitě vidí, že ta se ale taky vyvíjí.

Jenže to není tak, že by se ti ty kapely vyvíjely, jako se každý člověk vyvíjí. V každým roce svýho života seš jinej. To sebou přináší určitý jiný nálady, který do tý muziky dostáváš, v podstatě se mi prostě líbí určitá hudba. Takhle my děláme HARLEJ, aby se vám to líbilo aby vás to bavilo a já nejsem člověk, kterej by se jako najednou hodil do toho, že bych si řek… jé, tyvole, teďka tady budu se bavit tim, že je moderní rap. Prostě nějak člověk žije, nějakym stylem se vyvíjíš.

Už samozřejmě nemyslíme tak, jako když nám bylo sedmadvacet let. Ale já si myslim, že jsme stejný idioti pořád, a proto si ta muzika drží to, že takhle jede, člověk tak žije. A samozřejmě jako sem jinej, nebo všichni jsme jiný, než jsme byli před dvaceti třiceti lety, ale jsme to pořád my. A to si myslim, že je úplně to samý v tý muzice. My jsme s Harlejem nikdy jako nedělali to, že chceme udělat písničku, aby se vysílala. Ne, prostě Harlej celou tu dobu fungoval tak, aby to bavilo nás. Je supr, že to baví lidi, který nás poslouchaj, to je samozřejmě jako bomba. Ale nešli jsme za nějakym plánem nebo nějakym tlakem na to, abysme někam najednou vylítli nebo něco takovýho.

Tonda: Že jsme prostě nedělali něco, co je trendy, jen protože to je trendy.

Tomáš: To si myslím, že se tady nikdy v tý kapele nedělo a nikdy dít nebude.

Na co se dnes nejvíc těšíš?

Na co se těšim?

Nejvíc.

Na Lucernu, tak to je vždycky svátek. A těšil jsem se na to strašně dlouho. A jako vždycky, když tu hrajeme, jsem nemocnej.

Nemocnej?

Jako vždycky ne. Ale dneska sem. Chytil sem rýmu. Mám totálně zalehlý levý ucho.

A na jaké straně budeš stát od Tondy?

No, nalevo.  Jo, nalevo, tam od něj stojim.

Tonda: Jestli to není schválně. (smích)

Tomáš: Těším se. Tady ty koncerty jsou prostě supr. Má to něco do sebe, je to něco jinýho. Tím nechci shazovat jiný koncerty a jiný místa a jiný sály a jiný haly, ale ta Lucerna je jenom jedna prostě. Můžeš hrát v Karlíně, ale není to Lucerna. Můžeš hrát kdekoliv, ale není to Lucerna. Jako mě díky Harleji se to splnilo tady hrát už teda poněkolikáté. Když jsme tady byli poprvý, tak si pamatuju, že to prostě pro mě bylo úplně… Jsme vylezli a ah, a vlastně ten pocit mám pokaždý stejnej. Už to samozřejmě není jako poprvý, ale prostě ten zážitek z toho je vždycky stejnej. Stejně dobrej.

Zásadní informace na konec: Harlej momentálně vyráží na tour k třiceti letům. HARLEJ BYLI JSME A BUDEM - TOUR 30 LET! Special guest: Koblížci. 4. 10.; Liberec - Dům kutury 10. 10.; Most - Sportovní hala 18. 10.; Pardubice - Enteria Arena 25. 10.; České Budějovice - Výstaviště 31. 10.; Plzeň - Hala Lokomotiva 8. 11.; Praha - O2 universum 15. 11.; Zlín - Sportovní hala Datart 22. 11.; Brno - STAREZ Arena Vodova 29. 11.; Ostrava - Hala Tatran Vstupenky jsou k dostání v obvyklých předprodejích.

Poděkování: Karel Balčirák (Spark Rock Magazine)

Příště: Prof. RNDr. Pavel Krtouš, Ph.D.

Vložil: Marek Dobeš