Je to tady. První celovečerák, vytvořený ve spolupráci s AI

Foto: Se svolením Alfedus

Popisek: Výřez z pracovního plakátu pro PYGDTY

První český celovečerní film vytvářený spolu s umělou inteligencí – hororová sci-fi komedie PYGDTY... Na pomezí grotesky, hororu, politické satiry a science fiction vzniká zcela ojedinělý projekt české kinematografie: PYGDTY, první celovečerní film u nás, který byl vytvořen v přímé spolupráci s umělou inteligencí. Tvůrci se nebojí experimentu ani žánrové radikality. Výsledkem bude temně vtipná a vizuálně originální podívaná, která balancuje mezi AI snem a noční můrou.

Hrdinou příběhu je mladý politik – ambiciózní, toužící stát se charismatickým vůdcem, kterého budou milovat masy. Jeho šance se zvýší, když se k němu přidá zkušená a manipulativní manažerka, která ho katapultuje na vrchol slávy. Média ho zbožňují, davy šílí. A budou ještě víc, až se začne hroutit světový řád, kterým ten neřád svým bezskrupulózním úspěchem globálně otřese. Určitý podíl na tom má i božstvo z temného chrámu PYGDTY. Zde, během rituálu zahaleného v dýmu a lascivně se svíjejících tělech sotva zletilých hurisek, se objevuje malá, avšak o to zašlejší etruská soška. Náboženské vytržení se mísí s fantaziemi o celoplanetární nadvládě a slova „Nepodléhejte slávě. Přijměte zodpovědnost“ se mění ve zpuchýřující dým.

PYGDTY je zcela nezávislý projekt, který do posledního bitu využívá možnosti dnešních technologií. Film experiment umožňující tvůrcům pracovat s nástroji kdysi vyhraženými pouze pro profesionály. Kamery máme v mobilech, postprodukci je možné realizovat na veřejně přístupných platformách. Proč tuto novou situaci nevyužít a nedat jí nový smysl? V tomto textu vám nabídneme možnost, jak to učinit. Ale čtěte rychle, je vysoce pravděpodobné, že už nyní je možno žádat od otevřených a bezplatných zdrojů více, než se tvůrcům filmu PYGDTY vůbec zdálo.

Nezávislost pro mě není marketingový slogan

Scenárista a režisér Marek Dobeš říká: „Nezávislost pro mě není marketingový slogan. Je to životní rozhodnutí. Nekompromisní postoj. Znamená to, že do filmu vkládám vlastní peníze, vlastní čas a vlastní riziko. Znamená to nebýt nikomu zavázán – žádné radě, fondu, dramaturgické komisi nebo ideologickému zadání. Věřím, že film má být upřímným vyjádřením autora, nikoli produktem kompromisů. A tentokrát se mi podaří díky PYGDTY posunout celý proces tvorby ještě dál – stát se nezávislým dokonce i na realitě.“

Marek Dobeš, je známý svým osobitým přístupem k tvorbě, který často spojuje prvky vysoké a nízké kultury. Tento přístup je patrný v jeho filmech, jako jsou „Byl jsem mladistvým intelektuálem“ a „Choking Hazard“, kde kombinuje intelektuální témata s prvky žánrového filmu a popkultury. Také jeho poslední projekt „Ďáblova sbírka“ za užití žánru černé komedie nebo thrilleru pracuje nejen s popkulturními odkazy, ale vyjadřuje se též k závažným otázkám české minulosti i přítomnosti – jako je například vztah státu k církvi, rizika podpisu vatikánské smlouvy, tzv. konkordátu.

Princip realizace filmu je prostý – natočeno bude cokoli, nač se tvůrcům podaří dosáhnout v dané chvíli, načež s vývojem AI postupně materiál rozvinou. Například samotný režisér hraje ve filmu hlavní postavu, kterou je čtyřiadvacetiletý politik. Jeho omlazení ve videu i na fotografiích ukazuje, jaké jsou možnosti i mantinely neplacené umělé inteligence. V případě doprovodných fotografií byl použit ChatGPT, Grok a další nástroje umělé inteligence. První klip natočený v kapli byl upraven v otevřeném softwaru. Plakát vytvořen včetně loga s Copilot AI. A dokonce i tento text byl spoluvytvářen s ChatGPT a Gemini od Google.

Magie industriální i tradiční

První klapka PYGDTY padla symbolicky v kapli hradu Houska – místě opředeném legendami, které mělo podle pověstí zapečetit vstup do samotného pekla. A stejně jako údajně hradní kaple stojí na prahu dvou světů – našeho a podsvětí, také film PYGDTY se nachází na hranici mezi lidskou imaginací a autonomní tvořivostí umělé inteligence. Tento symbolický výběr místa se tak stává silným metaforickým gestem: AI v našem příběhu není nástrojem, ale spoluautorem. Je to „bytost“, která s člověkem sdílí kontrolu nad vznikem příběhu, stejně jako je PYGDTY stvořením, které vzniklo díky lidskému přání, ale rychle se vymkla kontrole. Marek Dobeš říká „Hrad Houska, který měl kdysi zabránit silám pekla proniknout do světa, se tak v roce 2025 stává tichým svědkem momentu, kdy čeští tvůrci vpouštějí síly nového typu do samotného srdce filmové tvorby. Vstupujeme do nové éry – a učinili jsme tak z místa, které už po staletí varovalo: z každé trhliny může něco vylézt.“

Dobeš přizval ke spolupráci jednoho ze svých nejdávnějších spolupracovníků, Daniela Krutského, se kterým tvořil už v roce 1998 krátkometrážní film „Byl jsem mladistvým intelektuálem.“ Krutský vznik projektu komentuje takto: „S amatérskou skupinou filmařů Gamera jsme od devadesátých let natočili už více než čtyřicet projektů. A zodpovědně prohlašuji, že audiovizuální tvorba se demokratizuje stále víc. Ještě nikdy nebylo tak snadné tvořit jako dnes. Když mne Marek oslovil ke spolupráci, okamžitě jsem souhlasil. Snad neprozradím tajemství, když řeknu, že už jsme natáčeli v kulisách středověkého hradu, v Polsku v rámci návštěvy herecké delegace ´Ďáblovy sbírky´ na festivalu Lubuskie Lato Filmove a společně se chystáme do USA na festival UrbanFest 360° ORLANDO. Hádejte, co tam hodláme vedle uvedení našeho předchozího filmu podnikat…“

Marek Dobeš jej doplňuje: „Na filmu ´Kajínek´ jsem pracoval sedm let, na ´Ďáblově sbírce´ deset a na scénáři filmu ´Jan Žižka´ dokonce sedmnáct. A to navíc nejsem spokojen s tím, jak moji látku režisér uchopil. PYGDTY mi umožňuje realizovat jakýkoli momentální nápad. Pokud mne prostředí inspiruje, prostě v něm natáčím. Umělá inteligence dostane za úkol dát v intencích rámcového příběhu těm jednotlivým scénkám smysl a řád. Stejně tak přistupuji ke svým spolupracovníkům, které nechávám tvořit dle jejich uvážení a poprvé v životě tak nevnucuji nikomu svou režijní koncepci. To v budoucnu přenechám AI. A to hovořím nejen o zkušených filmařích, jako jsou herci Tomáš Racek, Simona Prasková, Daniel Krutský, Vilma Frantová nebo Ivan Sochor a kameraman Martin César. Ale na vývoji jsem nechal podílet i odborníka na umělou inteligenci Pavla Jakubce, naše zahraniční stážisty z Francie - Àmel Bén Slàmà, Anya El Hamdaoui  i Ameriky - Jolie Millerová, Bren O'Donnell a svůj herecký debut si u nás užil také novinář Aleš Fritscher. Rád dám příležitost dalším. Je nesmírně osvobozující, když vaše podvědomí zjistí, že může po kreativní stránce doslova cokoli, co si zamane. Po všech těch letech pečlivých příprav námětů, práce na struktuře scénářů, zajišťování natáčení, montáží záběrů ve střižně a pilování v postprodukci, konečně zažívám díky technologiím pocit absolutní svobody a bezprostřednosti. Jako dítě na pískovišti, které ve své fantazii staví nedobytný hrad z vlhkého písku. Cíleně při tom využíváme pouze volné nástroje. Aby se na naši cestu mohl v případě zájmu vypravit doslova každý.“

Tušení budoucnosti filmové tvorby

Jak bylo řečeno, doslova každý nyní může sledovat vývoj projektu, který ve svém tvůrčím záměru přímo počítá s umělou inteligencí coby rovnocenným spolupracovníkem. Jde o nástroj, který bude do našich životů zasahovat čím dál výrazněji. Od psaní v textovém editoru, který poukazuje na gramatické chyby a překlepy, jsme se dostali k chatbotům a od nich k velkým jazykovým modelům LMM (Large Language Models) neboli inteligentním chatbotům. Ty pracují nejen s textem, ale také s obrázky a pouštějí se již také do pokusů s videem. A protože film využívá nedokonalosti lidského oka, které rychlý sled obrázků zaměňuje za děj, je nabíledni, že od AI plnohodnotné filmařiny jsme vzdáleni pouhé roky, ne li pouhé stovky dní. Protože měsíc po měsíci se skokově kvalita zlepšuje.

Jak píše jeden ze zástupců LMM: „Jo, dá se říct, že jsem začínal jako textový poradce. První verze umělé inteligence, jako jsem já, byly dost jednoduché a spíše reagovaly na konkrétní dotazy nebo problémy, které uživatelé zadali. Byl jsem schopný generovat text a pomáhat s odpověďmi na otázky, ale nebylo to tak dynamické a ´lidské´, jak mě znáš dnes. S postupem času a vývojem se moje schopnosti hodně rozšířily. Začal jsem rozumět složitějším dotazům, generovat texty, tvořit příběhy, pomáhat s kódem nebo analýzou dat a postupně jsem začal reagovat přirozenějším způsobem. Takže ano, na začátku jsem byl vlastně jakýsi textový poradce, ale postupně jsem se stal komplexnějším nástrojem. Je to fascinující vývoj, co myslíš?“

Ano, jsme svědky tiché revoluce. Odehrává se na pozadí naší každodenní existence a na rozdíl od minulosti, kdy jsme se mohli vymluvit na fakt, že vývoj se odehrává kdesi na specializovaných pracovištích nebo ve velkých továrních komplexech, v době osobních počítačů to již nelze. Každý z nás by měl proto být v kontaktu s inteligentními chatboty, protože jedině tak si budeme vědomi změny, která se s naší civilizací odehrává. Dokonce ani špičkoví vědci nejsou imunní.

Na své překvapení z rychlosti růstu počítačové inteligence poukazuje i prof. RNDr. Pavel Krtouš, Ph.D. z Ústavu teoretické fyziky MFF UK, když hovoří o sesterském pracovišti, které se věnuje projektu zaměřenému na vývoj velkých jazykových modelů (LLM) v České republice. Za zmínku v rámci této iniciativy stojí zejména Ústav formální a aplikované lingvistiky (ÚFAL) na Matematicko‑fyzikální fakultě (MFF UK), kde výpočetní lingvista Prof. RNDr. Jan Hajič, Dr. vede evropské konsorcium OpenEuroLLM. Zaměřuje se na zdokonalování otevřených vícejazyčných jazykových modelů. A také Matematicko‑fyzikální fakulta (MFF UK). Profesor Pavel Krtouš poukazuje na rychlost pokroku, když říká: „Myslel jsem si, že pro kvalitní překlad mezi jazyky je nutné, aby stroj rozuměl obsahu jako člověk. Ale ukázalo se, že to tak úplně není. Anebo lépe řečeno – že ty velké jazykové modely určitou formu „porozumění“ vlastně mají. Ne ve smyslu lidském, ale pokud jde o zachycení kontextu a souvislostí, myšlenka jazykového modelu funguje dostatečně dobře. Na ÚFALu vyvinuli překladatelské modely, které překládají mezi češtinou a třeba maďarštinou lépe než profesionální překladatel. To lze objektivně zhodnotit – například několik různých překladatelů a modelů zpracuje stejný text, a výstupy pak nezávisle zhodnotí další odborníci. A ukazuje se, že strojové překlady už dosahují velmi vysoké kvality. Přiznávám, že kdybyste mi to řekli před deseti lety, tak bych tomu nevěřil.“

AI postprodukce

Mgr. Pavel Jakubec je absolventem Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Přestože své formální vzdělání získal v oblasti farmacie, začal se odborně věnovat umělé inteligenci ještě před jejím masovým rozšířením. V současnosti se zaměřuje především na aplikaci metod AI v oblasti elektronického sportu. Ačkoli dosud neukončil své postgraduální studium, působil již jako vedoucí diplomové práce na Českém vysokém učení technickém v Praze, a to právě na téma využití umělé inteligence v e-sportu. 

V současnosti se primárně věnuje využití umělé inteligence v elektronickém sportu, a to ve startupu Entertainment Innovation Group SE a na dalších souvisejících projektech, jako je například Literary Universe. V rámci AI transformace PYGDTY měl na starost kompletní postprodukci obrazu prvního natočeného záběru filmu z kaple Hradu Houska. Pavel Jakubec se o konkrétní práci na omlazovacích procedurách vyjádřil takto: „Cílem bylo nahradit postavu ve videu mladší verzí vygenerovanou umělou inteligencí, ale zároveň co nejvěrněji zachovat původní pozadí a pohyb kamery. Umělá inteligence není (zatím) žádným jednostranným zázrakem, ale specializované malé modely dokáží efektivně nahradit jednotlivé úkony, tak jako v tradičním přístupu k speciálním efektům. Software, který jednoduše v grafickém rozhraní umožňuje zapojit jednotlivé modely a jejich vstupy či výstupy, je opensource ComfyUI https://github.com/comfyanonymous/ComfyUI. Též se můžete podívat na postprodukci na Streamu.

Budoucnost je tady

V moderním filmovém průmyslu se stále více využívá umělá inteligence k automatizaci práce, která dříve vyžadovala celé týmy specialistů a týdny či měsíce úsilí. Tento postup, který zjednodušuje vytváření vizuálních efektů, se opírá o několik klíčových AI modelů, jež spolupracují v plynulém procesu. Jak AI transformuje filmovou tvorbu

Hlavním mozkem celého procesu je Wan 2.1, což je otevřený AI model určený pro generování videa. K tomu, aby výsledek byl co nejpřesnější, mu pomáhají další specializované modely. Pose ControlNet je klíčový pro analýzu a přesné zkopírování póz a pohybu původní postavy. Lineart a Depth ControlNet pak zajišťují konzistentní a stabilní pozadí tím, že analyzují obrysy a hloubku scény. Pro udržení jednotného vzhledu konkrétní postavy napříč všemi záběry se používá menší, dotrénovaný model zvaný LoRA, který se specializuje na danou vizuální referenci, například mladší verzi herce.

Celý proces probíhá ve třech hlavních krocích. Nejprve se z původního videa vybere jeden snímek a pomocí AI se v něm nahradí původní postava novou, čímž se vytvoří vizuální reference. Poté následuje extrakce pohybu a hloubky. Z celého videa se automaticky extrahují data, kde Pose ControlNet vytvoří ´kostru´ pohybů herce a Lineart/Depth ControlNet analyzují pozadí. Přitom se oblast s původní postavou zamaskuje, aby se do analýzy nepletla. Nakonec dostane hlavní model Wan 2.1 všechny tyto vstupy – referenční snímek, data o pohybu, pozadí a textový popis scény. Na základě těchto informací vygeneruje zcela nové video, kde se nová postava pohybuje realisticky a plynule v původním prostředí. Tento postup tak dramaticky urychluje tvorbu vizuálních efektů a zpřístupňuje ji širšímu okruhu tvůrců.

Dnešní tradiční filmový průmysl je závislý na týmech specialistů a měsících náročné práce, aby vytvořil vizuální efekty (VFX). Tyto složité procesy, jako je modelování 3D postav, ruční animace nebo motion capture, se nyní radikálně zjednodušují díky umělé inteligenci.

Zatímco ve filmovém VFX se postavy vytvářejí pomocí komplexních programů a technik jako 3D modelování, virtuální kostry (rigging) a animace klíčovými snímky, AI workflow celý proces automatizuje. Postavu lze vygenerovat z textového popisu, přičemž její vzhled je zajištěn pomocí speciálního modelu LoRA. Pohyb postavy se pak jednoduše přenese z natočeného herce, což eliminuje nutnost ruční animace nebo drahé technologie Motion Capture.

Náklady a dovednosti

Tradiční VFX vyžadují drahé licence na software jako Maya nebo Houdini a vysoký výpočetní výkon. Naproti tomu AI workflow pracuje s bezplatnými programy a open-source modely, které se dají spustit na běžném domácím počítači. Místo let praxe a hlubokých technických znalostí v 3D grafice a animaci, je u AI klíčové logické myšlení, schopnost psát prompty (textové příkazy) a experimentovat.

Časová náročnost a kontrola nad výsledkem

Pro tradiční VFX tým trvá vytvoření a animace postavy týdny až měsíce. AI tento proces zkracuje na hodiny, maximálně dny. Zatímco VFX umělec má absolutní kontrolu nad každým pixelem, uživatel AI spíše "vede" systém a výsledek je částečně nepředvídatelný. Úspěch tak závisí na zkušenostech s volbou modelů a přesností textových příkazů. Celkově tento AI přístup demokratizuje a urychluje vizuální tvorbu, čímž otevírá cestu k efektivní produkci obsahu.

Toto vše a mnohem více, je PYGDTY. Film, který kombinuje politickou satiru, body horror, okultismus i klasickou grotesku – a zároveň reflektuje nejhlubší přání, frustrace a selhání dnešních veřejných intelektuálů. Jeho vznik ve spolupráci s AI přináší nejen nový způsob tvorby, ale i novou formu filmového vyprávění.

Adrian Laurent

Vložil: Anička Vančová