Nábřeží Jiřího Bartošky u Thermalu, kde se koupaly polonahé hvězdy?

Foto: Se svolením KVIFF

Popisek: Přímo u festivalového Thermalu. Bude se jmenovat Nábřeží Jiřího Bartošky, anebo to bude nějaký komín? Což je další, vůbec ne špatný nápad...

FESTIVALOVÁ REFLEXE VIKTORA HORÁKA: Je neděle podvečer. Nad podkrkonošským koupalištěm už pomalu zachází slunce. Blížila se sedmá večerní a já ještě vydýchával předchozí náročný večer na obecní pouti. S kamarády jsme si zaplavali, popili nějaké to pivo, co se nevypilo předchozí večer, a samozřejmě komentovali holky procházející se po plovárně. „Dneska se urodilo dost ucházejících prvosenek,” komentoval jeden kamarád.

No a potom jsem vyrazil do Prahy. Druhý den jsem měl odjet na karlovarský filmový festival. To se ovšem nestalo tak, jak bylo původně naplánované. Poslední čtvrt rok řeším neustále problémy s mým milovaným autem. Prezidentská limuzína. SuperB z roku 2006. Zážehová spirála, přetrhnutý řemen, a nakonec i mrtvý motor. Nechali jsme objednat staronový motor z Anglie a od té doby mi auto jezdí sotva 14 dnů a pak ihned putuje do autoservisu mého strýce. Teď v pátek jsem si automobil vyzvedl, dojel do Hradce Králové a pak se vydal do Prahy. Nedojel jsem ale daleko.

Plán B 

Na dohled Černého Mostu, kousek od místa, kde mi odešel motor před pár měsíci, se rozsvítila a rozblikala nová kontrolka. Zážehová spirála, motor engine… Skvělý. Den před odjezdem do lázeňského města, které se jako každý rok stává druhou Prahou. A to jsem měl brát i další tři kamarády. No nic. Čas na plán B. Následovalo kolečko telefonátů a oznámení: „Musíme jet jinak. Auto mi vypovědělo službu.” Naštěstí bylo ještě pár volných míst v autobusu a ráno odjížděl můj bývalý spolubydlící do Karlových Varů. Přidal jsem se tedy k němu a umírající auto nechal odpočívat na Bubenské.

Kolik jedeme? Dvacítkou? 

Střih. Pondělí ráno a nástupní místo nedaleko Smíchovského nádraží. Cesty rozkopané, plné dělníků, bagrů a semaforů. Cesta do západočeského městečka se spolu se zastávkou na snídani v nejmenovaném fastfoodu protáhla asi na tři hodiny. Pivo, elektronky a džus jsou základ podobných jízd. Vyjeli jsme v devět ráno a přesně na oběd jsme dojeli do festivalového centra. Kamarádka, kostýmní výtvarnice: „Kolik jedeme? Tak 20h/km?” Nebyla daleko od pravdy…

5 minut do Thermalu 

Ubytování jsme ještě neměli připravené. A proto jsme se ihned vydali zařídit si akreditace, vstupenky a něco málo z festivalového merche. Mezitím přijel zbytek týmu autobusem a odjeli jsme se ubytovat. Musím říct, že letos máme to nejlepší ubytování za celých těch skoro deset let, co na karlovarský festival jezdím. Bydlíme přímo naproti hotelu Thermal v ulici Ivana Petroviče Pavlova. Sotva pět minut do Velkého sálu. Geniální.

Nábřeží Jiřího Bartošky 

Pan majitel nám poskytl i parkoviště nedaleko Lidlu. Pěšky to je tak deset minut do festivalového centra, kde se řeší, že betonové nádvoří u říčky Teplá se možná bude jmenovat Nábřeží Jiřího Bartošky. (Co se týče koupele oněch v titulku zmíněných hvězd, čtěte ZDE.) Sotva jsem si hodil batoh na byt a vybaven programem, akreditací a lístky vyrazil do Velkého sálu. Moji spolubydlíci a kamarádi měli lepší věci na práci: šli na oběd do indické restaurace přímo pod bytem Saffron. Když to teď píšu, tak toho trochu lituji. Taky bych si dal butter chicken s česnekovým naanem.

Už koníček pádí 

No nicméně zpět k tomu spěšnému ubytování a přesunu do kinosálu. Měl jsem sotva 10 minut na to, abych to stihnul, jelikož jinak by můj lístek propadl a místo by mohli obsadit akreditovaní. To se naštěstí nestalo. Bydlíme opravdu pět minut od Thermalu. Proběhl jsem kolem pokladen a po schodech rovnou do jednoho z největších kinosálů v České republice. Usedl jsem a měl jsem ještě příjemných pět minut klidu.

Skvělý Duchoň 

A pak to začalo. Ve dvě hodiny odpoledne měl světovou premiéru nový film Petera Bebjaka Duchoň. Neskutečně osobitý, originální a velmi specifický snímek. Pokus o československou Bohemian Rhapsody se více než povedl. Dávám pět hvězd. A nebojím se říct, že to dost možná byl jeden z highlightů letošního festivalu v Karlových Varech. Dlouho jsem tady neviděl takto dobrý snímek z československé produkce. Životopisné hudební drama o Karolu Duchoňovi, který více zpíval, než aby přemýšlel, o čem zpívá, je překvapivým klenotem na pomezí autorského filmu a mainstreamu. Ostatně přesně to Peter Bebjak umí. 

Byla by ale škoda o Duchoňovi psát zde, jenom v pár odstavcích. Více o něm napíšu zítra v rozsáhlejším textu, kde se například dozvíte kongeniální vtip o Sovětském svazu i o miminech. Takže zatím tak a já už se přesouvám z centrálního efka na střechu Thermalu. Výhled na zalesněné kopce nad západočeskými lázněmi se prostě nikdy neokouká…

Vložil: Viktor Horák