Seriál Pozlacený věk: Kdy se stala Amerika velkou. TV glosář

Foto: Se svolením HBO

Popisek: Věční soupeři přes ulici: Sestry Ada a Agatha a manželé Bertha a George Russelovi

Halasné volání Donalda Trumpa Udělejme Ameriku znovu velkou! známe všichni, nedá se mu vyhnout.

Vězte však, že nevolá po Velké zemi, v níž Gregory Peck jako pravý westernový hrdina bojoval o vodu a půdu pro stáda dobytka. Starý dobrý Západ je minulost, novou velkou Ameriku je třeba budovat po vzoru předků z východního pobřeží, totiž penězi a poněkud pošetilým leskem. Tak tomu bylo na konci 19. století, kdy vzdálena revolučním pohybům, válečným šarvátkám, hladomoru chudiny a úpadku šlechty Amerika po skončení občanské války prožívala bouřlivý rozvoj, vsadila na průmyslovou revoluci a s ní spojený boom nové techniky.

Pro to vše byl v Novém světě nejen dostatek prostoru, ale i nových dobyvatelů moci a bohatství. Nešlo už o zlato, ale o elektřinu, železnici a ropu. Zlato zůstalo jen symbolem, jímž se ve snaze dát najevo zámožnost  pozlacovaly věžičky i interiéry nových paláců v New Yorku. Jejich výstavbou novodobí boháči dávali arogantně najevo těm, jejichž staromódní salóny naopak chudly, že oni jsou ti, kdo udělají Ameriku velkou.

Investice do výstavby železnic přivedly pár investorů na mizinu, z jiných ovšem udělaly bezkonkurenční boháče. Edisonova žárovka rozsvítila domy i ulice New Yorku, telegraf zrychlil tok informací, ropná horečka nahradila tu zlatou, Brooklynský most spojil Manhattan s Brooklynem a obří parníky přivážely z Evropy i Asie tisíce lidí, hledajících v Americe prostou obživu i vysněné bohatství.

Amerika se stávala velkou, bohatou a nezávislou, malý snobský svět na Manhattanu si ovšem žil ještě sny o evropských salónech, plesech a slavnostech. Historici říkají tomuto období Gilded Age, tedy Pozlacený věk. Evropa za oceánem byla pouhou dodavatelkou pracovní síly a načančaného luxusu, jinak nikoho nezajímala, Velká země si žila svým vlastním životem a pěla svou píseň o svobodě a o tom, že zbytek světa je pro ni vzdálená minulost.

Nahlédněme do salónů Pozlaceného věku

Scenárista Julian Fellowes se celoživotně ponořil do historie druhé poloviny 19. století a s jistou dávkou nostalgie i kritického nadhledu pátrá v tomto období po odkazu předků. Sám se narodil v roce 1949 ve šlechtické rodině a jako dědičný baron Fellowes z West Staffordu poznal ve svém mládí ještě dozvuky tradičního života na šlechtických sídlech. Z toho prostředí ovšem dezertoval a stal se hercem. Skutečné slávy se ale dočkal až ve chvíli, kdy se se vší vážností vydal na dráhu spisovatelskou a scenáristickou.

Jeho první filmový scénář Gosford Park mu vynesl Oscara a více než padesátiletému muži nastartoval nový životní směr, který po několika filmových scénářích i režiích ho dovedl v roce 2010 na práh Panství Downton. Přelom 19. a 20. století na typickém anglickém sídle, jehož zlatá éra pomalu umírá, přičemž jeho obyvatelé v salónech i v pokojících služebnictva se zuby nehty snaží zachovat tradiční životní styl, posloužil Julianu Fellowesovi k napsání rozsáhlého, šest sezón trvajícího romantického opusu, prošpikovaného satirickým humorem i osudovými dramaty, která přinášela doba. Vzápětí se v dalším historickém seriálu Belgravia přesunul mezi londýnskou smetánku 19. století a jeho sarkastickému pohledu na umírající epochu a zrod nového bohatství neuniklo ani zámoří.

Tak v roce 2022 vznikla první série Pozlaceného věku, jejíž úspěch u kritiky i diváků navázal na slávu Panství Downton a vynesl seriálu další řady, z nichž třetí se právě vysílá na HBO. Příběh začíná ve chvíli, kdy do starosvětsky vedeného zámožného domu dvou neprovdaných sester na Manhattanu přijíždí neteř Marian, sirotek po jižanském generálovi. Děvče zchudlé, nicméně plné energie a novodobé touhy po emancipaci, notně provětrá vzduch v mírně zatuchlých pokojích dvou starých panen. Ty nemají na práci nic jiného, než s despektem sledovat ruch přes ulici, kde si obrovský palác staví bezohledný železniční magnát, a hlavně jeho společensky zcela nepřijatelná frivolní manželka Bertha.

Och, ta hrůza, když se přes ulici začínají přátelit mladí a služebnictvo nedbá konzervativní uzavřenosti a přenáší drby z jednoho paláce do druhého! Jenže světem hýbou peníze, a tak se pomalu prosazuje Bertha se svými skvělými slavnostmi, a posléze i s podporou stavby nového operního domu. Edison rozsvěcí New York, Emily Warren Roebling otvírá Brooklynský most (žena, jaký skandál!) a i do domu sester Ady a Agnes se vetře duch nové doby, když se rozhodnou přijmout jako sekretářku energickou talentovanou spisovatelku černé pleti Peggy, jejíž rodina je sice bohatá, ale nesnáší bělochy stejně intenzivně, jako oni pohrdají brooklinskými černochy.

Svět je v pohybu, Marian koketuje s emancipačním hnutím, Peggy se stává novinářkou, syn tety Agnes prošustrovává jmění a přiznává se, že ženy mu nic neříkají. Jenže staré tradice ještě nezmizely, a tak Bertha hodlá získat pro svůj dům prestiž tím, že vyvdá dceru za anglického lorda, na lásku se ohledy moc neberou a to, že mladí se vzpírají a přátelí se přes ulici, je staré generaci trnem v oku. Což teprve když se služebnictvo začne paktovat s mladými pány! Inu, svět je pozlacený, ale jak známo, pozlátko se snadno oloupe a éra spěje k rychlému konci. Zatím si ale její vrchol v seriálu můžeme užívat naplno.

Výprava, kostýmy a mnoho hereckých hvězd

Historický seriál stojí a padá s výpravou, do níž pro Pozlacený věk bylo investováno mnoho pro tvorbu dobových interiérů, ale zejména jejich vybavení, od nábytku a svítidel až po sklo a porcelán. Ženské kostýmy, jimiž dámy zametaly ulice a parky Manhattanu, jsou potěchou pro oko divaček, i když nazdobené kopie pařížské a londýnské módy mnohdy působí komicky. Inu problematický americký vkus – nevkus. Důležité ale je, jak tyto kostýmy umí herečky nosit, a to tedy umí.

Cynthia Nixon a Christine Baranski jsou tetičky ve značně upjatých šatech konzervativního starého světa, zatímco jejich protivnice Bertha v podání Carrie Coon to umí rozsvítit v širokých sukních i pestrých barvách. Skutečnou novou dobu však šaty, vhodnými na pobíhání po ulicích a návštěvy v sirotčincích i na schůzích emancipovaných žen, představují Louisa Jacobson a Denée Benton v rolích Marian a Peggy. Nádherné klobouky, čelenky, rukavičky, to vše nestačí oko diváka sledovat, jak je mu to servírováno v rychlém sledu jedno za druhým.

Kromě jmenovaných by si pozornost zasloužilo i mnoho dalších herců a hereček, vzhledem k tomu, že většina z nich přichází do seriálu spíše z divadelních prken, než ze stříbrného plátna, našinci jejich jména mnoho neříkají. Nevadí, výborně se na ně dívá, a pokud jste příznivci směsi historie, telenovely a satirického nadhledu, určitě si nyní vychutnáte i třetí řadu Pozlaceného světa. Možná se Marian dočká štěstí v lásce a mladý vynálezce moderního hodinového stroje se ze sluhy stane boháčem. Nebo ne? A bude Amerika ještě někdy pozlacenou a velkou?  

Zdroj: HBO, ČSFD, Wikipedia, minutovezpravy.cz, IMDB

Vložil: Ela Nováková