Možná poslední vánoční pohádka ČT. TV glosář

Foto: Hans Štembera

Popisek: Česká televize, ilustrační foto

Jaké by to byly Vánoce bez premiérové pohádky na ČT1? Natáčí se i letos a jmenuje se O strašidelném zámku a kouzelných bytostech. Otázkou je, jestli ve strašidelném zámku na Kavčích horách mohou nějaké kouzelné bytosti mávnutím proutku spravit polámané poměry. A budeme mít o Vánocích vůbec ještě ČT1?

Stát se generálním ředitelem České televize je kariéra jako žádná jiná. Ne snad, že by s necelými třemi tisíci zaměstnanci řídil podnik největší, rozhodně je ale na něj nejvíc vidět, prostřednictvím obrazovky vstupuje do naprosté většiny českých domácností. Což je v pořádku, protože jako hlava televize veřejnoprávní úřaduje pro všechny občany. Jistěže na to není sám, podléhá kontrole Rady ČT volené Poslaneckou sněmovnou a Senátem, tedy těmi, kdo nás občany zastupují a hájí naše zájmy. Nebo by alespoň měli.

Žel, ani generální ředitelé, ani členové Rady ČT nepatří k osobnostem, kterým by národ tleskal. Snad až na toho prvního, kterým byl v letech 1992 až 1998 Ivo Mathé, jsou všichni další poznamenáni spory se zaměstnanci, s Radou ČT, finančními aférami, nařčeními ze stranění některé politické straně (což nesmí) a nakonec hlasem lidu i z toho, že nám servírují kvalitativně nevyvážený program.

Samotná Rada ČT je pak osmnáctičlenný sbor zástupců nejrůznějších institucí, většinou zcela nesourodá skupina lidí, kteří se logicky velmi obtížně dohodnou mezi sebou. Není divu, že volba generálního ředitele, jeden z úkolů Rady ČT, probíhá obvykle značně komplikovaně, sbor kardinálů volících papeže se určitě dokáže domluvit snáz. Přitom si Rada na ty, které zvolila, s chutí vyšlápne a zase je odvolává. Kromě Iva Mathého byl jediným, kdo přežil celé své volební období, dokonce dvě po sobě jdoucí, Petr Dvořák. Všech sedm ostatních bylo buď odvoláno Radou ČT, nebo pod tlakem rezignovali. Ani Petr Dvořák neodešel slavný, jeho řízení bylo rovněž zpochybněno a v konkurzu do dalšího volebního období neuspěl.

Čím to, že se s Českou televizí táhne takové prokletí? Není to tím, že smysl celé této instituce je nejasný a její rozbujelost přehnaná? Nebo snad tím, že na Kavčích Horách dodnes vládne v nekonečném labyrintu chodeb prapodivná atmosféra zašlých časů, kterou nevyvětraly snaživě implantované moderní technologie ani osobnosti ředitelů? Proč občané protestují proti volbě toho nebo onoho člověka do čela České televize? Skutečně je politický nátlak tak silný, že je třeba vyjít do ulic a hájit veřejné zájmy?

Nejspíš od všeho trochu, a to poslední značnou měrou. Přestože statut veřejnoprávní instituce je dán zákonem, během let je neustále někým z politické scény zpochybňován. Nejvíc vždy v předvolebním období, jenže to je u nás skoro pořád, a tak i halasné projevy v Poslanecké sněmovně ohledně fungování České televize zní tak nějak průběžně.

Momentálně je zastáncem přeměny ČT z veřejnoprávní na státní podnik ANO, jmenovitě Andrej Babiš. Když se občanům nelíbí, že mají platit poplatky, tak jim to zjednodušme, televizi bude řídit stát, financována bude ze státního rozpočtu a hotovo dvacet. Poučený občan pochopitelně tuší, že tím by ČT zcela ztratila nezávislost a povinnou objektivitu. Jenže poučených občanů je hrstka, těm ostatním je to lhostejné. Nelíbí se jim zvýšení poplatků, které po dlouhém boji prosadil poslední ředitel Jan Souček, pryč tedy se Součkem!

Tak zní hlas lidu, ten vnitřní, televizní, našel na Janu Součkovi řadu dalších vad. Neumí řídit, neumí komunikovat se zaměstnanci, manipuluje se smlouvami, špatně hospodaří, pryč se Součkem, usnesla se Rada ČT. Zvláštní je, že stejná Rada ho před rokem a půl zvolila a s nadšením představovala veřejnosti jako spásu po tom otravném Dvořákovi. Inu, nezavděčil se Dvořák, ani Souček. Kdopak si tu horkou polévku ochutná nyní?

Je s podivem, že o ni má zájem poměrně dost lidí. Všichni jsou tak či onak s televizním děním spojeni, měli by tedy mít celkem jasnou představu, do čeho jdou. Že by spasitelský komplex? Tím jistě netrpí ani Libuše Šmuclerová, dáma, která umí vést podnik rukou pevnou a nekompromisní, ani Petr Mrzena, který nyní řídí divizi Zpravodajství a publicistiky a nejspíš se tedy cítí povolán k tomu, aby právě tuto funkci České televize konečně řádně akcentoval. Mluví se i o kandidatuře současného ředitele programu Milanu Fridrichovi i o Hynku Chudárkovi, řediteli obchodu.

Jako třešnička na dortu se pak vyjímá kandidatura moderátora Jakuba Železného, který tvrdí, že netouží po jakékoliv funkci, ale televizi by přál ředitele, který ji povede správným směrem – tedy sebe.

Je opravdu nutné, aby na post ředitele usedl člověk, který už chodbami na Kavčích Horách procházel? Nebyl by lepší někdo zvenčí, kdo by konečně nastolil nový řád a pořádek? Jenže kdo by si troufl do těchto vod vstoupit, když jsou tak kalné a zahalené mlhou nejednoho tajemství? Kterého z uchazečů Rada ČT vybere, uvidíme za necelé tři měsíce. Jestli to bude poslušný beránek, který s radními vyjde, nebo další kverulant, to je také otázka.

Ostatně na podzim přijdou volby do Poslanecké sněmovny a s nimi i nová vláda. Co když tím bude osud veřejnoprávní televize zpečetěn? Letošní vánoční pohádka O strašidelném zámku a kouzelných bytostech, kterou režisér Ivo Macharáček právě natáčí na zámcích a hradech, by v krajním případě mohla být i pohádkou poslední. Nebo chcete-li labutí písní jednoho z pilířů programové tvorby České televize.

Co kdyby se skutečně stalo, že Česká televize bude televizí hlavně zpravodajskou a publicistickou a vše ostatní bude ponecháno televizím komerčním? Možná by ubylo sporů o financování a přibylo seriózního informování o dění domácím i zahraničním. Jistě nechceme televizi státní, podléhající momentálním politickým trendům.

Na druhou stranu by už mohla České televize projít skutečně efektivní reorganizací. Je ale pravděpodobné, že se to nestane ani pod novým ředitelem. Jen princové v pohádkách mají k dispozici kouzla, která vymetou strašidla ze zámku.    

Zdroje: ČT24, Wikipedie, iDnes, Novinky.cz, MediaGuru

Vložil: Ela Nováková