Nenápadní vrazi mezi námi. TV glosář

Foto: TV Prima / Policie ČR

Popisek: Snímek z kriminálního dokumentu České vraždy

True crime stories neboli pravdivé příběhy o zločinu se v posledních letech staly neméně populární než dramatické kriminální filmy a seriály. Mezi dokumentárními pořady patří napříč západním světem k nejsledovanějším. České televize tento trend vytěžují v nejrůznějších podobách.

Na jedné straně stojí kriminální seriály, jejichž epizody vycházejí ze skutečných případů, ty jsou ale scenáristy upraveny, různě promíchány a role aktérů na obou stranách zákona jsou svěřeny hercům. Případy 1. oddělení nebo Devadesátky probraly desítky případů. Jinou cestou se vydala Nova v seriálu Metoda Markovič: Hojer a Studna. V nich byly reálné případy vražd pitvány do velkých podrobností, autoři se za měřili na studium psychologie vrahů, ale také na osobnosti vyšetřovatelů a dobový kolorit zločinů, které jsou nám v čase již značně vzdáleny. To jsme ale stále u dramatických projektů.

True crime volí jinou cestu. Sbírá dokumenty o zločinech a výpovědi lidí okolo nich. Nedávno rozvířily vody dvě série dokumentů Bez lítosti, zaměřující se na chladnokrevné vrahy, kteří za své zločiny byli odsouzeni na doživotí. Jak žijí za mřížemi, změnili se nějak, litují svých činů, nebo se za nimi ohlížejí lhostejně a bez lítosti? Při jejich autentických výpovědích mrazí, přestože divák si může být jistý, že tihle chladnokrevní zločinci se na svobodu nikdy nedostanou.

Případy zapomenutých obětí

Nyní vysílá Prima další seriál žánru true crime s názvem České vraždy. Na osmi epizodách pracovalo pět scenáristů a režisérů, každý z nich se zaměřil na jiný případ, metoda sběru materiálu byla ale stejná. V úvodu je shrnuto, k čemu došlo. Vražda je prezentována komentářem a sestřihem titulků z dobového tisku a přehledem aktuálních událostí zasazena do kontextu doby.

V některých případech, jako je vražda mladé ženy v jihočeském Římově, jsou dobové události důležitým faktorem, pohnutky vraždícího manžela mají kořeny nejen v jeho urputné touze po majetku, ale i v katastrofických povodních, které jeho sny o renovaci starého mlýna notně poznamenaly.

Snímek z kriminálního dokumentu České vraždy. Foto TV Prima

Jindy jde ovšem o vraždu, která pramení čistě z narušených vztahů. O to strašnější, že obětí manžela byla maminka dvou malých dětí, která jedno z nich ještě kojila. Plukovník Jan Lisický z Olomouce v roce 2009 tento případ z Náměště na Hané vyšetřoval a dodnes nad ním kroutí hlavou, protože nikdy nepochopil motivaci mladého, spořádaně žijícího muže k takovému činu. „Případ je pro mě hodně zneklidňující, protože já tam žádný adekvátní motiv k té vraždě neshledávám,“ přiznává, že i po letech je pro něj tento člověk nejen záhadou, ale také jakýmsi varováním, že někdy se prostě motivace nedopátráte. „Lidé jsou pořád stejní,“ zamýšlí se. „V každé generaci se rodí určité procento lidí, kteří se dopustí takhle strašných věcí. Není to způsobeno ničím jiným než statistickou chybou přírody. Stejně jako vám na výrobním pásu vyjedou z tisíce kusů dva vadné, tak příroda vyprodukuje lidi s vadným mozkem. Není to způsobeno ani stavem společnosti, sociálním zázemím, politickým systémem, stavem sociálních sítí, ničím. Je to pořád stejné, s takovými případy se setkávali od pradávna naši předchůdci, a i my se s tím musíme smířit, i když je to těžké.“ Zkušený vyšetřovatel tak dává nahlédnout do policejní práce, jejímž výsledkem je sice dopadení vraha, ale zůstává navždy otazník, kdo tento člověk vlastně je. Zejména proto, že stejně jako vrah Římova i tento si již svůj trest odpykal, dnes oba žijí pod novou identitou mezi námi.

České vraždy připomínají oběti a vrahy dávno zapomenuté. Je známo, že naprostá většina vražd se u nás děje ze vztahových pohnutek, nejčastěji v rodinách. Oč hrůznější to jsou zločiny, o to rychleji bývají zapomenuty, v jejich pozadí nejsou žádné veřejné konflikty, nic, co by se dotýkalo většího množství lidí. Tito vrazi nedostávají doživotí, bývají to osoby do té doby bezúhonné a soud jim tak přiřkne trest okolo patnácti let. Je ale odpykání trestu zárukou, že se jim v hlavě znovu nepřihodí nějaký zkrat? To je vtíravá otázka, která člověka při sledování Českých vražd napadá.

Kdo je operativec a kdo vyšetřovatel

České vraždy dávají nahlédnout do práce policie jinak než dramatické seriály. Výpovědi vyšetřovatelů, operativců, patologů, ale třeba i psovodů, hasičů nebo potápěčů popisují stručně a jasně, jakými způsoby se provádí vyšetřování. Pokud jste se v nějaké kriminálce setkali s pojmy vyšetřovatel a operativec, tady se vám dostane vysvětlení. Plukovník Jan Lisický vysvětluje, že on jako vyšetřovatel je ten, kdo se převážně v kanceláři přehrabuje v papírech a nad nimi hledá souvislosti. Jeho kolegové operativci jsou mezi tím v terénu, jsou to „lovci“, kteří jdou od domu k domu, vyptávají se, hledají stopy někdy v hromadách odpadků, jindy v autech nebo v šatnících podezřelých osob. Stejně jako v kriminálkách i tady ovšem platí, že důležitá je rychlost zachycení stop a jejich neméně rychlá analýza. Právě popis pátrání celého týmu, doplněný reálnými záznamy z rekonstrukcí a vzpomínkami zúčastněných osob dává Českým vraždám napětí, jaké byste nejspíš od dokumentu nečekali.

Vložil: Ela Nováková