Obyčejné vraždy v mírumilovném kraji: Policie Modrava II, jen ta kamera není tak pěkná. TV glosář Ely Novákové

Foto: TV Nova (stejně jako v článku)

Popisek: Ondřej Sokol jako plukovník Dvořák a Petr Uhlík jako podporučík Šnajdr

Není snadné se odlišit, když detektivních seriálů u nás vzniká několik ročně a všechny musí mít svého zločince a svého vyšetřovatele. Autoři Zdeněk Jecelín a Václav Hašek se přesto rozhodli napsat jinou kriminálku, než na jaké jsme zvyklí. Není ani akční, ani krvavá, nehrotí se v ní žádné konflikty v policejním týmu. Kdyby v ní nešlo o Vraždy v kraji, byly by to vlastně pohodové vyprávěnky z malebného Českého středohoří.

Kdybychom chtěli sledovat vývoj jakési české detektivní školy, najdeme tu právě takové příběhy. Počínaje Václavem Erbenem až po současnou hvězdu tohoto literárního žánru Michaelu Klevisovou čteme české detektivky, v nichž se zločin rodí většinou ze skrytě napjatých vztahů, děje se jaksi omylem, bez dlouhých příprav či složitých konspirací. O to složitější to mají vyšetřovatelé, kteří jsou nuceni se zorientovat ve změti postav kolem oběti, prošlapat si cestičky do vazeb mezi nimi, do jejich minulosti, aby se dopátrali kolizní situace, která vyvrcholila momentem vraždy. Sám vyšetřovatel bývá osamělý běžec, který policejní tým používá hlavně jako sběratele informací, aby k vyřešení záhady dospěl především díky umění dedukce a schopnosti odstraňovat slepé uličky na cestě k cíli. Jak prosté, milý Watsone.

Žádná temnota, vše je zalité sluncem

Názvem Vraždy v kraji možná nový seriál připomene zdařilý a oblíbený Temný kraj, to je ale vše, co tyto seriály spojuje. Zatímco v Temném kraji je slunečných chvil jako šafránu, ponurá je krajina okolo Prahy i polorozbořená fara, kam se stěhuje kriminalista prožívající s nádorem na mozku svou vlastní temnou životní kapitolu. Zde se rodí zločiny z vášně, vraždí maniaci i lidé zrůdně nelidští.

Vraždy v kraji nás naopak přivádějí do kraje prosluněného, s líbeznými zelenými kopci a venkovem žijícím mírumilovný život. Není divu, že sem se po létech vyšetřování krutých zločinů v Praze vrací elitní kriminalista, který zde chce odpočívat a chovat včely na farní zahradě, kde jako husitská farářka žije jeho sestra.

Jenže sotva sem plukovník Kučera dorazí, začne se tu vraždit jako v legendárním anglickém Midsomeru. Na včeličky zbývá málo času, je třeba mezi venkovany s jejich poklidným stereotypním stylem najít toho, komu se život vymkl z rukou a on ji vztáhl na bližního svého. Vraždy se dějí z pohnutek banálních a starých, jako svět sám. Spor o dědictví, dluhy, trapné machinace ve fotbalovém klubu atd. Slunce tu svítí i na manželské nevěry, závist vůči bohatým, opilce, hráče i podvodníčky.

Autoři se ale rozhodli všechny epizody uzavřít nejen smířlivě, ale přímo idylicky. Po prudké bouři je vrah s většinou smutným banálním příběhem označen a rodiny usedají ve svornosti ke snídaním a večeřím, děti se radují, každý nachází svou spřízněnou duši. Právě tyhle závěry epizod odlišují vypravěčský styl Vražd v kraji od jiných kriminálek nejvíc. V celém ději je minimum napětí, příběhy jsou víc smutné než nervy drásající a závěr vše až pohádkově harmonizuje. Uklidněný diváku, můžeš jít pokojně do postele a snít slunečný sen.

Komedie to není, jen civilní příběhy

TV Nova nasadila Vraždy v kraji jako krimi a komedii. Popravdě ale humoru tu mnoho není, sem tam probleskne v nějaké drobné situaci, víc je skryt v postavách, které mohou vyvolávat úsměv, nikoliv ale výbuch smíchu. Takový je třeba místní hostinský, věčně stojící opřený o zábradlí před svým podnikem a sbírající drby. Nepronáší nic trapně humorného, je to jen trochu komická vesnická figurka. V dialozích se nedočkáme žádných ostře vtipných hlášek, sourozenci plukovník a farářka si sice jeden druhého lehce dobírají, mnohem víc ale láskyplně než ve snaze se do toho druhého strefit.

Václav Kopta si v seriálu zahrál majora Hrstku.

Ani v policejním týmu se neodehrávají nějaké vtipné střety povah, naopak, mladý podporučík Šnajdr vzhlíží k plukovníku Dvořákovi s respektem a úctou a ten je mu laskavým učitelem a rádcem. Mimochodem, takový mezigenerační vztah se v současných filmech a seriálech moc často nevidí. I ten přispívá k celkové laskavé a poklidné atmosféře celého seriálu. Celý tým se sice poněkud posměšně vyjadřuje o metodách ze staré školy náčelníka oddělení majora Hrstky, i tento zemitý rádoby drsný policajt se svými podřízenými komunikuje přívětivě a v poklidu dovede přiznat chybu. Autoři se zcela oprostili od zesměšňování kohokoliv, od trapasů, od karikatur. Galerii policistů i pestrý svět venkovských figur nahlížejí jednoduše, bez nadsázky, obyčejně, všednodenně.

Humor se tu děje jen mimoděk, jak ho přináší život, stejně tak se tu dějí malá rodinná dramata i dojemné situace vzájemné pomoci a smíření. Diváci tleskají, recenzenti chválí, přestože se tu nic strhujícího neděje, vše ubíhá v pomalém vypravěčském tempu. Možná ale právě tento posun k civilnímu jednoduchému příběhu je to, co dělá z Vražd v kraji diváckou atrakci. Jsou prostě jiné.

Vzdáleně připomenou možná to, co se podařilo mistrovsky natočit Jaroslavu Soukupovi v Policii Modrava. Ten měl ovšem k dispozici i mistrovské oko kameramana Vladimíra Holomka, který uměl se scenériemi šumavské krajiny neuvěřitelně čarovat. Obrazový styl takové kategorie Vraždám v kraji žel chybí, Jan Šuster nedokáže obrazem umocnit ani atmosféru včelařské farní zahrady, ani vytvořit kompaktní obraz jedné vesnice. Škoda, neotřelý vypravěčský styl by kvalitnější obrazová kompozice posunula ještě o úroveň výš.

Není malých rolí

Ondřej Sokol jako plukovník Dvořák a Petr Uhlík v roli podporučíka Šnajdra jsou v seriálu ústřední dvojicí, doplněni ještě farářkou Jany Plodkové. Sokol tady hodně ubírá ze svého obvyklého expresivního herectví, ukázněně vytváří postavu introvertního stárnoucího muže, který se umanutě chce věnovat svým úlům se včeličkami, je z této idyly ale neustále vytrhován a nucen zabývat se tím, co chtěl nechat za sebou v Praze, neustálým přísunem vražd.

Petr Uhlík je jeho mladou podobou, nesmělý, do sebe uzavřený začátečník, který postupně odhaluje před divákem další vlastnosti podporučíka Šnajdra, nejen píli a bystrý mozek, ale i milou a vnímavou schopnost komunikace. Mladý herec má výborný cit pro uchopení postavy a její vývoj tak díky tomu sledujeme s očekáváním a napětím. Přesto dva hlavní herci seriálu vlastně nevévodí. Každá epizoda je zabydlena postavami dalšími, podezřelými i rodinami obětí a tyto epizodní postavy dostávají tak velký prostor, že policisté před nimi ustupují do pozadí. Viděli jsme zatím tři epizody, v nichž se excelentně mihli třeba Taťjana Medvecká jako policejní patoložka, Eva Hacurová jako manželka vraha nebo Ivan Lupták v roli vystresovaného dědice velké zbrojařské firmy.

Václav Kopta jako major Hrstka a Petr Buchta jako další člen policejního týmu sice nevystupují ze svých obvyklých hereckých stereotypů, jejich výběr ale dobře funguje v rámci charakteristiky jednotlivých figur a podobně jako naprostá většina dalších herců ve vedlejších rolích pokorně podřizuje vše požadovanému „obyčejnému“ civilnímu projevu. 

Osm epizod a dost

Uzavřený cyklus pouhých osmi epizod Vražd v kraji umožnil autorům vypiplat žánrově čisté hodinové detektivky bez zbytečných odboček i přílišného rozvíjení osobních životů policistů. Jana Plodková v roli farářky proplouvá všemi příběhy jako empatický duch vesnické komunity. Podtrhuje snahu autorů o vytvoření harmonického světa, jehož dramatická vychýlení z všeobjímající pohody jsou jen krátkodobými epizodkami ve světě zalitém sluncem. V takovém světě bychom si asi všichni přáli žít…

Vložil: Ela Nováková