V metalu jsou texty hodně podceňované, tvrdí Mathias Warlord Nygård, frontman kapely Turisas. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Turisas

Popisek: Mathias Warlord Nygard

Turisas je folkmetalová skupina z finského města Hämeenlinna. Pod názvem Köyliö založena v roce 1997 Mathiasem Nygårdem a Jussim Wickströmem a o rok později přejmenována na Turisas podle starodávného finského boha války. Turisas ve své hudbě mísí prvky power metalu, viking metalu a folk metalu. Sami svůj styl označují jako battle metal.

V souvislosti se svým hudebně stylovým zaměřením lpějí i bojové na pódiové show – nosí vikingské dobové kostýmy a obličeje mají natřeny červeno-černě. Sami to komentují takto: „Ano, lidé si myslí, že je to šílené, ale máme důvod, proč to dělat. Nejsme druzí Lordi."

Zakládajícího člena Mathiase Nygårda, přezdívaného Warlord, jsem v roce 2018 v civilu, jak dokládá přiložená fotografie Josefa Beníka, zpovídal v zákulisí moravských oslav metalu Masters of Rock pro časopis Rock & Pop.

Intenzivně koncertujete po Evropě, co si o současné podobě EU myslíš?

To je velmi dobrá a velmi složitá otázka. Zmiňoval jsi, že nemáte mnoho otázek, ale jak vidím, místo toho máte velkou otázku. No, abych byl upřímný, nemyslím si, že z tohoto druhu velmi silné, jako do nitra vlastní historie zahleděné evropské mentality někdy vzešlo něco dobrého. Hodně nad tím v poslední době přemýšlím a myslím, že by to mělo zajímat každého Evropana, kam toto povede.

Myslím, že by se to mělo dotýkat opravdu každého. Po pádu berlínské zdi se evropské národy otevíraly, vše se zdálo být velmi pozitivní a hledící s optimismem do budoucnosti, že vše dopadne skvěle. Přechod k tomu, kde jsme dnes, do dnešního klimatu, byl velmi rychlý. Myslím, že za pouhých patnáct nebo dvacet let došlo ke změně. Je to něco, o co by se lidé měli víc zajímat, a abych byl upřímný, cítím, že se pohybujeme po kluzkém svahu.

Chtěly by se podle tebe národy v Evropě v rámci EU spíše spojovat, nebo dělit?

Myslím, že každý národ má svůj vlastní druh atmosféry, ale samozřejmě je to něco, co je globální v tom smyslu, že je to všechno svázáno dohromady. Co se děje v USA, samozřejmě v každém národě v Evropě, ale také v Rusku anebo Myanmaru a jihovýchodní Asii a všude, v podstatě je to něco jako globální trend, že nyní jsou lidé vystaveni tak trochu tváří v tvář globálním obtížím. Lidé v Evropě uvažují o nějakém těsnějším druhu unie a předpokládám, že je to myšlenka, která má budoucnost.

Jde o to, v jakém měřítku.

Jak bych to řekl, je to tak mladé, že je tu samozřejmě stále tolik různých skupin lidí, tolik různých jazyků, že je těžké vytvořit identitu pro tak heterogenní masu v tak krátké době.

I v některých národech, které působí kompaktně, jsou odstředivé síly, viz my a Slovensko…

Nebo Španělsko s Katalánci, Francie s jejich vlastními odlišnými skupinami lidí. V mnoha dalších různých zemích je to tak a já osobně se domnívám, že to tak bylo vždycky. Jen bych chtěl vidět více otevřenosti vůči národním specifičnostem. Myslím tím, že pro mě osobně je skvělý pocit cítit se být hrdým Finem. Ale dokážu být také Evropan a cítit nějakou měrou propojen s českými lidmi a Českou republikou. A cítit se tak nějak, jako bychom spolu byli stále v určité míře podobnosti Evropany. A je to odlišný pocit, než být například Američan.

Podobní jsme byli v přístupu k migrační krizi. Finové a Češi se k tomuto problému postavili, velmi konzervativně. Byli jsme skeptičtější.

Ano, byli jsme skeptičtější.

Proč je tomu tak?

Je to proto, že patříme ke starým národům.

Proč je tedy rozhodnutí řešit problém masmigrace ve Finsku a v České republice jiné, než například rozhodnutí, které si pro sebe zvolilo Německo?

Nevím, abych se nemýlil s Českou republikou, zdá se mi, že možná Finsko a možná i Česká republika jdou spíše střední cestou. Není to jako Maďarsko, není to jako Polsko, ale není to ani jako to Německo. Takže je to velmi, jak jsi řekl, praktické, realistické. A ano, je to obrovský problém, ale stále se mi líbí, že se snažíme najít řešení, než jen vše odmítat, a na druhé straně nejen vše vítat s otevřenou náručí.

To by mne právě zajímalo, co naše národy v tomto konzervativním přístupu spojuje.

Samozřejmě to také souvisí s tím, jakou podobnou vládu máte v určité době v určité zemi.

My jsme měli čtyřicet let komunismus, ale Němci se tehdy už otevírali, takže je možné, že když jim to nějakou dobu fungovalo, už to nedokázali zabrzdit a migrace jim přerostla přes hlavu dřív, než si to uvědomili jako zásadní problém. Ale vaše země měla demokratické zřízení vždy a tuto chybu neudělala. Ale pojďme zpět k vaší hudbě. Žánrově je docela pestrá. Jaký je váš postup skládání?

Pomalý, velmi pomalý. Jako právě teď, pracujeme na novém albu už mnoho let a stále je to spíš jako budování příběhů a budování světa a všeho za tím. Takže je to spíš tak, že nejdřív přijde nápad a příběh a všechno s tím spojené, a když je to pěkně vymyšlené, pak je čas na hudbu, a pak psaní je skoro jako soundtrack k něčemu, co už existuje. Takže je to něco velmi odlišného od řekněme běžné rockové kapely, kde máte riff kytaristy a zpěvák udělá nějaké texty v souvislosti s tím, a pak to dáte dohromady.

Mathias Warlord Nygård v roce 2018, při rozhovoru pro časopis Rock & Pop; foto Josef Beník

Takže texty jsou pro vás velmi důležité?

Ano, absolutně. Myslím, že v metalu obecně jsou texty hodně podceňované. A také si myslím, že publikum možná tolik neposlouchá texty, takže kapelám projde psaní opravdu hloupých textů.

Není to pro ně asi tak důležité. Kytary, jak jsi řekl, jsou pro mnohé z nich důležitější, ale jsou kapely, pro které jsou důležité i texty, a mnoho z nich má na srdci témata, o kterých přemýšlí. Je něco ve vaší tvorbě, co je pro vás velmi důležité z hlediska textů?

Myslím, že v tom, co děláme, je to obsaženo vždycky. Snažíme se to držet v nějakém historickém rámci. Třeba koncepční alba o Vikinzích, kteří šli na východ a dostali se až do Konstantinopole. Ale vždy se tím vrátíme ke komunikaci o dnešku. Nechci psát o tom, že trollové pijí pivo, protože mi to nedává žádný smysl. Jde vždy o to, že existuje stejný druh mocenských struktur, se kterými máte co do činění tehdy i dnes. Vyprávíme o impériích, vzestupech i pádech a podobných věcech, ale také na osobní úrovni, z osobní perspektivy člověka, který mohl žít dnes nebo mohl žít před tisíci lety. Základní emoce, základní potřeby, to co lidé chtějí. Bezpečí a také něco jako pocit osobní pohody, wellbeing.

Existují podle vás nějaké historické události, které se mohou odehrát i dnes?

Jo, vždycky je to jakoby vícevrstevná věc, takže pokud například přemýšlíme o osudech Konstantinopole v roce 1053, rezonuje mi to s EU nebo USA dnes. Máte nějaké penzum znalostí a hledáte souvislosti, to je způsob, jakým rád tvořím texty. Je to něco jako vzít si příklad z dávné historie a komentovat moderní svět.

Studuješ finskou historii do středověku nebo dál?

Ve Finsku je to tak, že u nás nikdo neuměl psát finštinou před 17. stoletím. Takže předtím tam není nic, nemáme žádné záznamy, nic, co byste věděli, že se odehrálo. Ve střední Evropě můžete mít knihy a záznamy z kostelů a podobně, takže se můžete vracet století po století tam a zpět. Ale ve Finsku jako by všechno vyschlo, možná pět generací zpět máme záznamy, a to je vše. Takže všechno, o čem ve finštině vím, pochází maximálně ze 16. století, ale i to už je docela daleko.

O čem by mohla být nová deska, až se do ní pustíte? Tu poslední jste vydali v roce 2013.

Opravdu nevím, jak to otevřít pro média. Bude to souviset s tím, co jsme již diskutovali, bude to o tom, co se stalo ve světě za poslední roky. Co jsme započali s naším posledním albem, které vyšlo v roce 2013, tedy před pěti lety, kterým jsme se tak nějak snažili rozbít všechny systémy naší tvorby, které jsme si vyvinuli. Zkusili jsme je rozbít a přistoupit k tomu jinak, najít jiný formát, myslím, že jsme udělali velmi dobrou zkušenost. Jedna velká lekce, kterou jsme si z toho vzali, byla, že síla naší kapely je v tom, že si na tvorbu bere všechen ten čas, který potřebuje.

Nikam nespěcháte.

A rozvíjíme to jako hádanky, než abychom dělali něco rychle. Takže si myslím, že se tak trochu pravděpodobně vracíme k tomu, co jsme udělali na dřívějších albech, jako jsou velmi velké druhy koncepčních alb, což je něco, co není ve věku streamování a Spotify běžné. Dnes už opravdu není nutné poslouchat něco jako alba od začátku do konce, ale přesto od fans cítíme v tomto směru stále hodně uznání za tento typ práce a řemesla.

Viděl jsi z tohoto moravského regionu České republiky víc, než jen hotel, když jsi tu u nás tak často?

To vždy záleží na tom, kolik máš času. My jsme samozřejmě odehráli pár turné, kdy jsme vystupovali také se zastávkou v ČR. Ale samozřejmě je to v letu, vem si jako dneska, kdy jsme se vzbudili v Praze někdy ve tři hodiny ráno, a dnes tu máme show, a pak zítra odlétáme opět brzy ráno, takže není tolik času vidět zemi. Podobně jako když jsme letěli do Vídně a projeli tu část Evropy, viděli spoustu vinařství a nějaké velmi pěkné scenérie, ale to bylo vše. Byla doba, kdy jsem v roce 2000 nebo tak nějak navštívil někdy před osmnácti lety poprvé Českou republiku, což bylo asi poprvé, co jsem jel do Prahy a měl tam ještě pár dní pro sebe, takže jsem cestoval vlakem, bylo to jiné.

Takže na turné prostě není šance tu zemi poznat, i kdybyste v ní koncertovali pravidelně.

Když cestuješ jako kapela, uvidíš různé věci, ale když jedeš jako cestovatel, tak to je něco, co se mi opravdu líbí a baví mě to, máš pak čas pro sebe. Nejlepší cestou je najít si vlastní způsob, jak cestovat, používat veřejnou dopravu, jet vlakem, jet autobusem, zjistit, jak to v té zemi funguje. Nebo  používat metro.

Takhle se ti pak za země otevírá…

Vidíš ji jiným způsobem. Když máš místního průvodce, tak tě občas i někam zavede, ale já se třeba rád ptám i lidí na cestu.

Poznáváš tu zemi v jejím běžném fungování…

Takové věci se mi líbí. Samozřejmě s kapelou, jako je tomu teď, je to jinak. Protože jsi rád, že se dostaneš do hotelu, a pak do dalšího hotelu, a hledáš ten nejlepší způsob, jak se dostat na letiště. Ano je to nové město, pokud je to nová země, kde jsi ještě nehrál, ale čas si ji prohlédnout není.

Poděkování: Richard “Harri” Harušťák (Rock & Pop), Jiří Daron (PRAGOKONCERT BOHEMIA, a.s.), Sylva Kaplanová, Josef Beník

Příště: Michaela Kuklová

Vložil: Marek Dobeš