Osm let kultovního seriálu Příběh služebnice aneb Nebezpečné přibližování realitě. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Hulu

Popisek: Teta Lydia nikdy nepochopí, proč se June odmítá podřídit její výchově, když pro ni přece chce jen to nejlepší. Herecký výkon Ann Dowd si v ničím nezadá s výkonem Elisabeth Moss v hlavní roli a herečka za něj právem získala cenu Emmy.

Jsou seriály, na jejichž závěrečné řady už čekají jen skuteční vytrvalci a skalní fanouškové. Na šestou, závěrečnou řadu Příběhu služebnice se čekalo s napětím, protože příběh proměny demokratického světa ve zrůdnou patriarchální despocii se nenápadně přibližoval proměně současného světa. Přinese vyvrcholení seriálu naději, nebo zatracení?

Kanadská spisovatelka Margaret Atwood vydala román Příběh služebnice v roce 1985 a vrátila se k jeho postavám po více než třech desetiletích v románu Svědectví ve snaze svou literární vizi více vysvětlit, a tím přiblížit dnešním čtenářům. Vždy vzdorovala zařazení Příběhu služebnice do sci-fi literatury, tvrdila, že její příběh patří mezi spekulativní. Od doby vzniku románu se ovšem zaužíval termín dystopie jako příběh z katastrofické budoucnosti světa. Přijměme tedy fakt, že seriál začal být natáčen v roce 2017 jako dystopie a sama autorka se rozhodla poskytnout druhou knihou detailnější popis a rozvinutí motivů jako podklad pro další řady seriálu.

Kam vede cesta nemocného světa

Příběh služebnice podává obraz světa, v němž se Spojené státy rozpadají na několik částí a my sledujeme tu, kde žije hlavní hrdinka. Gileád je podřízen absolutní moci vojenské a náboženské despocie. Svět, v němž mnoho žen ztrácí schopnost rodit děti, ovládají muži, kteří ženám přiřazují různé, vždy však zcela podřízené role. Za neplnění role následuje okamžitý krutý trest a je jedno, zda je žena manželkou velitele, hospodyní nebo nešťastnou služebnicí, tedy tou, která je plodná, a tudíž je velitelem znásilňována tak dlouho, dokud neotěhotní. Dítě rodí pro stát, je jí okamžitě odebráno, přiděleno některé z manželek a později vychováváno v internátních školách opět pro jednu z určených rolí.

Hlavní hrdinka June se s manželem Lukem a dcerkou pokouší uprchnout z Gileádu, zatímco jemu se útěk do vytoužené Kanady podaří, ona je zadržena, dcera je jí odebrána a ona sama se jako plodná stává služebnicí. Na rozdíl od jiných žen, které končí v zoufalém pokusu o odpor oběšené pro výstrahu na veřejné zdi, nebo se apaticky podřizují osudu, June je neúnavná bojovnice. Chce zpátky svou dceru, chce se dostat z Gileádu, chce vyprovokovat ostatní služebnice ke vzpouře. Všechny pokusy ale končí stejně. June je znovu usměrněna přísnou vychovatelkou Lydií a vrácena do služby, kde se střetává nejen s tupým mužským šovinismem, ale i s velitelovou manželkou Serenou, která je sama jednou z tvůrkyní gileádských norem a ideologie.

V nemocném světě nelze s nikým diskutovat o lidských právech, o pokořované ženskosti a zrůdné touze po moci. Buď patříte k vládcům, nebo k porobeným. Protěžované manželky spokojeně kvokají ve svém světě luxusu, obklopené přisvojenými dětmi, ochotně podporují své manžely a dobrovolně se stávají součástí tyranie. Ctižádostiví muži se snaží nejrůznějšími cestičkami dostat na vrchol a stát se veliteli. Láska mezi mužem a ženou je zapovězený cit, láska matky k dítěti je trestná. Vše pro záchranu světa, tedy jeho vyvolené části, protože zbytek umírá v koloniích, zamořených zplodinami při nucených pracích.

V prvních řadách seriálu stejně jako v první knize Margaret Atwood se zdá, že jiný svět už není, je jen Gileád, z jehož tyranie není úniku, i když se hrdinka neustále pokouší utéct a vzít s sebou i dceru a další děti. Teprve později zjišťujeme, že jiný svět existuje, že za hranicemi Gileádu je Kanada, v níž stále existuje demokratická vláda a v níž uprchlíci z Gileádu zoufale bojují za to, aby k sobě dostali manželky, děti, přátele.

Despocie je mazaná

Uvnitř despotického Gileádu ovšem začíná být patrné, že udržet režim nebude snadné. Chytří velitelé tak začnou navazovat jakés takés diplomatické styky a pokouší se přesvědčit okolní svět o dokonalosti fungování své země tím, že vytvoří „Potěmkinovu vesnici“, kde je poněkud uvolněnější režim, všem se vede dobře, a tak je možno vše předvádět zahraničním delegacím. Právě tyto pokusy nám představuje závěrečná šestá řada Příběhu služebnice. Zrovna ve chvíli, kdy nevěřícně sledujeme sbližování Ruska se Spojenými státy, ve světě, obávajícím se po desetiletích relativního míru a hojnosti příchodu chudnutí a nedostatku.

V Příběhu služebnice jsou ovšem i rebelové, cestou mírnou i násilnou se pokoušející zvrátit směřování světa k despotickým režimům. V tom všem nic není, jak se může zdát. V lidských srdcích se zahnízdily krutost a ochota k násilí na obou stranách barikády. Čekáme, jak se uzavře příběh nepoddajné June a možná doufáme, že nám ukáže cestu, jak vyjít z chaosu dnešních dnů. Takovou moc ovšem žádný seriál nemá, uzavře se osud jedné fiktivní hrdinky, svět žen, ochotných rodit děti jako náhradní matky, a mužů, chorobně toužících po moci, se ovšem bude točit dál.

Proměna zoufalství v krutost

Příběh služebnice není hezký seriál, nic utěšeného nenabízí a v podstatě nepřináší ani naději. Jeho hlavní atrakcí od začátku až do konce je hlavní hrdinka June, respektive její představitelka Elisabeth Moss. Za roli získala mimo jiné Zlatý glóbus a několik nominací na cenu Emmy. Její herecký výkon, umocněný tím, že je častokrát zabírána její tvář vyjadřující nejrůznější emoce ve velkém detailu, je skutečně velkolepý.

Za osm let natáčení a šest sérií Příběhu služebnice se proměnila i tvář herečky, přehoupla se jí čtyřicítka a původně mladistvě působící matky s vyhlazenou tváří je zralou ženou s přicházejícími vráskami. Tato proměna ovšem roli June přesně padne, žena vzdorující světu krutosti a lhostejnosti nemohla projít časem nepoznamenaná. Herečka umí dokonale čarovat očima, v nichž se z původního zoufalství zvolna usadila nenávist a krutost, zároveň ale vyjadřují i neskonalou touhu naplnit své výsostné přání, totiž získat zpět dceru, i když ta už na vlastní matku zapomněla.

Role věčné bojovnice za rodinu a svobodné rozhodování vynesla Elisabeth Moss celosvětovou slávu. Jak se snoubí tato role s tím, že herečka je členkou přísné scientologické církve,  je trochu záhada. Nebo paradox, patřící do dnešních dnů. Moss vždy popírala, že by touto nebo jinými rolemi silných žen vyjadřovala feministické názory. Jen prostě raději hraje ženy statečné, schopné a nezlomné, prostě silné charaktery. Tvrdí, že seriál Příběh služebnice, jehož je také producentkou, není na rozdíl od románů Margaret Atwood určen převážně ženám. Není o právech žen, ale o lidských právech bez ohledu na to, zda jsou ženy nebo muži a jakého jsou vyznání. „V Gileádu je jen velmi málo lidí v bezpečí a je pro mě velmi důležité, aby divák pochopil, že v seriálu jde o lidská práva, nikoliv o práva žen,“ říká v rozhovoru pro TeenVogue.com.

Zdroje: HBO, TeenVogue.com

Vložil: Ela Nováková