Víra a strach. Heretik pochybuje o Kristovi. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: Bontonfilm

Popisek: Hugh Grant jako pan Reed ve snímku Heretik

Film Heretik (2024) režisérského dua Scotta Becka a Bryana Woodse představuje odvážný pokus o propojení psychologického hororu s hlubokou reflexí náboženské víry. První dvě třetiny snímku nabízejí intenzivní a promyšlený zážitek, který je však v závěru narušen méně přesvědčivým béčkovým vyústěním. Detailně propracovaný scénář sází na pozoruhodné podobnosti v nejrůznějších náboženstvích, ale následně se ošklivě rozpadá pod nánosem vlastního sentimentu. Od filozofování o nejrůznějších formách víry se dostáváme k brakovému finále o touze po moci.

Příběh sleduje dvě mladé mormonské misionářky, sestru Paxtonovou (Chloe East) a sestru Barnesovou (Sophie Thatcher), které během své misijní činnosti narazí na pana Reeda (Hugh Grant). Nutno dodat, že obě herečky vyrostly v mormonské víře, ale už se tohoto náboženství nedrží. Po shlédnutí nejspíš pochopíte proč.

Kromě toho se Hugh Grant v Heretikovi konečně zbavil své škatulky milých a hodných pánů, kteří vždy pomohou. Nebál bych se napsat, že se stal jakýmsi novým Hannibalem Lecterem. Tento zdánlivě vlídný muž pozve mormonské misionářky do svého domu, kde se rozvine série intenzivních debat o víře, pochybnostech a lidské přirozenosti. Dialogy jsou brilantně napsané, plné intelektuálních výzev a filozofických úvah, které nutí diváka zamyslet se nad vlastními přesvědčeními. Reedovy argumenty jsou sofistikované a často zpochybňují pevnost víry mladých misionářek, čímž vytvářejí napětí a nejistotu. Vypadá to, že tento muž ví více než většina lidstva. Jako by to byl někdo, kdo se dokáže povznést na pouhé lidské myšlení.

Hugh Grant v roli pana Reeda předvádí fascinující výkon, který se vymyká jeho obvyklým rolím. Jeho postava je charismatická, manipulativní a zároveň děsivá, což dodává filmu potřebnou hloubku. Chloe East a Sophie Thatcher jako misionářky skvěle ztvárňují naivitu, odhodlání i rostoucí pochybnosti svých postav. Komorní prostředí Reedova domu, kde se většina děje odehrává, umocňuje klaustrofobickou atmosféru a pocit izolace, což přispívá k celkovému napětí filmu. Do toho začne pršet a rozpoutá se silná sněhová bouře. Zapadá slunce. Atmosféra více než vhodná pro filozofický horor v jednom domě. Hra na kočku a na myš může začít.

Hugh Grant, Chloe East a Sophie Thatcher. Foto Bontonfilm

Scénář filmu je pečlivě strukturován a nabízí hluboký ponor do témat víry, manipulace a morálky. Diskuse mezi postavami nejsou pouhými výměnami názorů, ale odhalují jejich vnitřní konflikty a zranitelnosti. Tvůrci se nebojí klást nepříjemné otázky a nutí diváka přemýšlet o složitosti lidského přesvědčení a jeho hranicích. Tato tematická hloubka činí z Heretika více než jen obyčejný horor; stává se filozofickým dramatem, které zkoumá podstatu víry a pochybností. První dvě třetiny snímku opravdu stojí za to!

Škoda brakového finále

Bohužel, po silném úvodu a prostřední části film sklouzává k méně sofistikovanému závěru. Finále se odklání od intelektuálního napětí a uchyluje se k tradičním hororovým klišé, což působí jako nevyužitá příležitost. Namísto důstojného a promyšleného zakončení, které by odpovídalo předchozímu vývoji, nabízí film předvídatelné a povrchní vyústění. Tento kontrast mezi silným začátkem a slabým koncem zanechává pocit neúplnosti a promarněného potenciálu. Škoda onoho brakového finále.

Tvůrci mohli využít psychologický hororový aspekt k vytvoření skutečně mrazivého vyústění, které by se nespoléhalo na otřepané hororové prvky. Namísto toho dostáváme unáhlený závěr, který nepřináší uspokojivou pointu a rozbíjí atmosféru, kterou film tak pečlivě budoval. Postava pana Reeda, která byla po většinu filmu brilantně vykreslena jako komplexní a nejednoznačná, se v závěru promění ve stereotypního hororového antagonistu, což oslabuje celý předchozí vývoj.

I přes slabší závěr nelze filmu upřít precizní vizuální stránku. Kamera často pracuje s úzkými prostory a pečlivě komponovanými záběry, které podporují klaustrofobní atmosféru. Použití světla a stínů je vynikající, zejména ve scénách, kdy postavy vedou hluboké rozhovory pouze za svitu lamp nebo svíček. Zvuková stopa je minimalistická, ale efektivní – hudba jen jemně podkresluje dění a dává prostor přirozeným zvukům prostředí, což umocňuje napětí. Vše podtrhují scény s maketou domku, kde se celý příběh odehrává.

Heretik je film, který vyniká skvělými hereckými výkony, propracovaným scénářem a intenzivní atmosférou. První dvě třetiny nabízejí hluboký a myšlenkově bohatý zážitek, který je bohužel oslaben méně zdařilým závěrem. Přesto stojí za zhlédnutí pro své odvážné téma a výjimečné zpracování, které vybízí k zamyšlení nad složitostí víry a lidské psychiky. Pokud by tvůrci věnovali více péče konci, mohlo jít o výjimečný psychologický horor. I tak však zůstává Heretik fascinujícím příspěvkem do žánru, který nabízí víc než jen laciné lekačky a povrchní strašení.

Vložil: Viktor Horák