Jak nechtěné děcko usmířilo všecko. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením České televize (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Slovenská herečka maďarské národnosti Judit Pecháček v seriálu Děcko

Skončil seriál, kterému se podařilo rozbouřit divácké vody a spustit diskuze o zcela menšinovém problému náhradního mateřství. S tím se u nás člověk potká možná v nějakém americkém filmu. Najednou se ale téma objevuje v kdejakém seriálu, a zejména Děcko ho pojednává bez skrupulí v celé škále otázek, které vyvolává.

Autorky seriálu Kateřina Krobová a Lucie Macháčková mají za sebou společný projekt Protivný sprostý matky, ve kterém rodiče dnešních dnů bez obalu líčí, co to znamená stát se mámou a tátou ve dvacátých letech jednadvacátého století, kdy přebírat modely předchozích generací je prakticky nemožné a hledat nové cesty, jak se vypořádat s příchodem dítěte a nezbláznit se z toho, dává mladým lidem hodně zabrat. Je to skutečně tak jiné, než to bylo třeba před třiceti lety, když na svět přicházeli tito současní rodiče?

V základním slova smyslu není. Těhotenství jsou buď plánovaná, nebo nečekaná, děti s radostí očekávané i málo chtěné, matky mají oddaného partnera, nebo jsou na těhotenství samy atd. To všechno tu bylo, jest a bude. Ostatně děti se rodily i v dobách bídy, válek a světových krizí, rodí se tedy dál. Potíž je v tom, že se rodí do doby, kdy mnoho rodičů nemá ujasněný vlastní život, protože svět je chaotický, neustále je nám vyhrožováno temnou budoucností, informace na jakékoliv téma se množí jak houby po dešti a jejich vyznění se liší ve škále od nuly po sto bodů.

Generace značně vnitřně rozpolcených lidí, kteří se cítí uprostřed tohoto světa osamocení, bez krásných zítřků, které by si mohli naplánovat, bez pevných bodů, o které by se mohli opřít, často prohlašuje, že děti do tohoto světa přivádět nechce. Racionální rozhodnutí má ale jednu slabou stránku. Člověk je stále biologický organismus s pudem zachování rodu. Vzletně se tomu říká biologické hodiny, ty ale často tikají nahlas minutu před dvanáctou, často i minutu po ní, samozřejmě zejména u žen. Do toho se nám vpletlo něco zcela mimo přirozený vývoj člověka, věda vymyslela možnost umělého oplodnění. Jenže ani na to se nedá spoléhat úplně, a tak se hledají další cestičky, jak si přece jen dopřát pocit, že jsme se postarali o to, aby lidstvo nevyhynulo. Adopce a v poslední době hodně diskutované náhradní mateřství.

To je krok tak úplně mimo lidskou přirozenost, že na něj nepamatoval žádný zákoník v dějinách a nemá oporu ani v našem současném zákonodárství. Oficiálně tedy nic takového neexistuje, ať už se dohodnete o osvojení s matkou, která očekávané dítě nechce, nebo dokonce přemluvíte nějakou ženu, aby se uměle nechala oplodnit zárodkem, který pro vás vypiplali lékaři z vašich vlastních vajíček a spermií ve zkumavce. Matka je matka, z hlediska zákona ta, která dítě porodí. Tohle je přesně začátek příběhu, který se rozhodly divákům naservírovat Kateřina Krobová a Lucie Macháčková, tentokrát nikoliv jako reality show, ale jako román z dnešních dnů.

Lvice na útěku

Do centra příběhu postavily autorky Kláru, matku dospívající dcery a pětiletého synka, potácející se jako samoživitelka na hranici bezdomovectví a pádu pod ochranu sociální péče. Bum, a je to tady, je znovu těhotná a nějak si toho při svém chaotickém životě nestihla všimnout, takže dítě prostě bude. Do cesty se jí náhodou přichomýtne nejen sociální pracovník, ale také jeho podpůrná skupina pro uchazeče o adopci. Klára uvidí svou šanci. Nabídne své dítě některému z párů do přímé adopce, může si dokonce vybrat, kde mu bude nejlépe.

Klára v sobě skrývá několik žen, které se marně perou o to, která zvítězí. Chce být samostatná žena, odmítá tedy pohodlný život po boku druhého z manželů, zbohatlického hajzlíka, který si ji pořídil jako nádobu na vyrobení syna a služku. Odmítá i pokusy prvního manžela, věčně zkouřeného loosera, o projevy náklonnosti a sblížení s celou Klářinou rodinou. Prchá před trapasy, které jí život servíruje v práci, v místě bydliště, snad i při pokusu přejít ulici. Jenže se dvěma dětmi a třetím na cestě se daleko utéct nedá. Klára nemá práci, nemá peníze, nemá střechu nad hlavou, jediné, co má, je bojovné srdce lvice, která se odmítá vzdát svých mláďat. Jen to další už je na ni moc, a tak se pustí do výběru náhradních rodičů.

Šílená doba a šílené vztahy

Tady se autorky rozhodly divákům naservírovat skutečně extrémní páry. Pitomoučká influencerka, jejíž svět je plný barviček na oči, skvělých krémů, barevných balonků ve fast foodech a princeznovských šatiček. Po boku má bohatého vývojáře počítačových her, který má hodně peněz, zato u něj naprosto absentují jakékoliv city a schopnosti normální komunikace. Pár před svatbou, v němž ona po dítěti zoufale touží, on ho ale vlastně nechce. Pár, který dítě má a možná by chtěl další, ale vlastně mu o to zas tak moc nejde, mají přece svůj salon krásy, což je náplň života dostačující. Nakonec homosexuální dvojice, která vychovává syna sestry jednoho z nich, protože matka je věčně ve vězení.

Na čtyřech dvojicích demonstrují autorky vyšinutost dnešních mezilidských vztahů, vztahů v manželstvích a partnerstvích, vztahů k majetku, vztahu k dětem jako k dalšímu kusu zařízení v domácnosti. Absence citu, falešné představy o lásce, křeč a neustálý poklus životem. Lze jen doufat, že jde skutečně o románovou nadsázku, jinak je svět mladých lidí skutečně peklo.

Kam se jen podíváte, tam najdete binec, ve vztazích, v obydlí i v duších hrdinů seriálu. Opravdu takhle vypadá naše současnost?

Kde je láska, nemusí být umyté radiátory

S touhle teorií pomáhá Kláře sociální pracovník, muž ve středních letech, který se nechlubí tím, že by svou práci dělal jako poslání, ale dělá ji proto, že mu ji osud nadělil a on je poctivý úředník. Kupodivu tedy podporuje Kláru proti jejímu zbohatlickému exmanželovi, protože je pro něj důležitější to, že Klára své děti miluje, než dobré bydlo. Trochu přitažené za vlasy jsou postavy obou dětí. Jak se téhle chaotické ženské podařilo vychovat velice zodpovědnou patnáctiletou dceru a nezabít v pětiletém synkovi rodící se talenty a inteligenci, to je hodně neuvěřitelné. Stejně jako to, že pod jemným kočírováním nenápadně manipulativního sociálního pracovníka se nakonec všichni jaksi napraví a objeví v sobě onu všeobjímající lásku.

Influencerka si odvádí z dětského domova cikánskou holčičku a její muž v sobě objevuje nadějného tátu. Homosexuálům je definitivně svěřen do pěstounské péče synovec a jsou podpořeni i v naději na adopci. Majitelé salonu krásy všem v poklidu přejí štěstí stejně jako mladý právník, který sice s partnerkou dítě vychovávat nechce, ale pro všechny zúčastněné má pomocnou ruku. Klára a dítě? Miminko se po dramatických peripetiích ocitá v náruči ženy, která po mateřství nejen touží, ale je na něj i psychicky vybavená. Klára to bude v životě pytlíkovat dál, jak to půjde, ruku v ruce s looserem, který jí sice k dobrému zázemí nepomůže, ale má ji upřímně rád, stejně jako vlastní dceru i nevlastního synka. Happy end evokující další chaos.

Neujasněný žánr

Mělo to být drama, upozorňující na nedobrý stav společnosti? Měla to být ironická nadsázka, pohlížející na ne úplně klidné vody kolem sociální péče o děti? Měl to být románek pro paní a dívky z dnešních dnů? Bohužel v seriálu je od každého trochu, zdánlivě seriózní základní příběh střídají křečovité scény úprků a zábav. To postihlo i postavy. Zatímco Klára nebo sociální pracovník Čáp působí až dojemně realisticky a lidsky, další postavy jsou spíš karikatury a jejich proměny jsou nevěrohodné.

Je tedy pochopitelné, že herecky nejlépe zvládla roli Kláry Judit Pecháček. Dokázala této ženě v extrémní životní situaci dát jak dojemnou polohu mateřské lásky, tak projevit úplné vyčerpání, vedoucí k nepochopitelnému chování. Skvěle se s rolí muže, vyčerpaného péčí o všechny ty nešťastníky, stoika s velkým srdcem, zhostil Ondřej Malý. Jeho vnitřní klid je natolik kontrastní ke všemu, co se děje kolem něj, že na sebe spravedlivě strhává diváckou pozornost. Všichni ostatní sice podali snaživé výkony, ale situace, jimž jsou jejich postavy vystaveny, jim neumožnily dostat se jim pod kůži a udělat z nich lidské bytosti. Nejvíc to asi odnesla Elizaveta Maximová v roli potrhlé influencerky, náhle proměněné v zodpovědnou matku adoptované dcery, snadné to ale v proměnách své postavy neměl třeba ani Patrik Děrgel, jednou nezakotvený floutek, jindy zas pozorný a láskyplný pomocník všech.

Chtělo by se možná ptát, jak to autorky vlastně myslely, kdo je pro ně v příběhu skutečně důležitý. Nejspíš by to měl být osud onoho děcka, které tak zásadně změnilo řadu životů. Jenže závěr, zalitý sluncem, ze všeho dělá příliš zjednodušený happy end.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková