Český lev vyrostl z pubertálního žertování aneb Důstojný souboj vizuálního experimentu Amerikánky s perfektním řemeslem ve Vlnách

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Jiří Mádl s finální trofejí vítězného tažení dramatu Vlny

Vždycky se čekalo na to, koho budeme moct pomluvit za nejapné žertovné scénky a koho za příliš dlouhou děkovačku. Letos jsme se kupodivu nedočkali ani jednoho. Slavnostní vyhlašování výročních cen Filmové a televizní akademie bylo střízlivě noblesní a proběhlo ve svižném rytmu. Sem tam nějaký ten podivný model se vyskytl, jinak ale lev řval velmi dospěle a důstojně.

Večer celkem spravedlivě ovládly dva filmy a jedna minisérie, záplava průměrných a podprůměrných komedií byla odfiltrována už při nominacích, a tak se hodně mluvilo jen o tom, zda zvítězí vizuálně experimentální, emocionálně silná Amerikánka, nebo řemeslně perfektní historická reminiscence na rok 1968 Vlny. Cena kritiky připadla v únoru Amerikánce, celým týmem kolem Vln v čele s autorem scénáře a režisérem Jiřím Mádlem a producentkou Monikou Kristlovou tak během večera očividně hýbalo velké napětí, které kamera pilně zprostředkovávala televizním divákům záběry do publika.

Průvodce večerem neškobrtal a zachoval profesionální odstup

Karel „Kovy“ Kovář je známý jako influencer a youtuber, který se na rozdíl od jiných zabývá společenskými tématy, inteligentně rozvinul třeba téma výuky historie na školách, dovedně paroduje stereotypní televizní moderátory a pořady, diskutuje s hosty o aktuálních tématech dnešních dnů. Nebojí se ovšem ani vstoupit do světa starších generací a vést s nimi úspěšně dialog. Je oblíbený, nejen protože si troufl i nastoupit do StarDance a protančit se až do semifinále. Jeho popularita pramení ze svobodného, přirozeného projevu, který se postupně učí kultivovat a povyšovat na profesionální úroveň.

Svěřit mu úkol tak náročný, jako je moderování Českých lvů, vyžadovalo od pořadatelů odvahu. Znamenalo to dát večeru úplně jinou podobu, než na jakou byli diváci zvyklí. To, že Kovy zachoval střízlivost, pečlivě se držel naučeného scénáře a nesnažil se prosadit sám sebe, byla změna příjemná. Navíc to mladému neokoukanému muži v dokonale padnoucím  obleku kombinovanému s ležérním žlutým rolákem velice slušelo, jeho hlas je příjemný, bez afektu a křečovitých důrazů.

Režie v zájmu svižně probíhajícího večera navíc jeho vstupy šetřila, některé kategorie byly vyhlašovány jen za scénou, dynamické hudební předěly diskžokeje, skrývajícího se pod přezdívkou NobodyListen, byly krátké, večer se obešel bez zbytečného zpívání a rádoby komických scének. Kovy sice dostal od některých komentátorů za uši, já říkám, že za mě neprávem, protože jeho projev byl zdařilý a způsob moderování, který mu předepsala režie, dal večeru spád. Mladý pohledný vlasatý muž se k filmovému světu hodí a jako nová tvář byl rozhodně osvěžující.

Jeden za druhým

Zkrátka pouhá předávačka cen, scénou se vždy mihly dvě osobnosti, zpravidla herec nebo herečka, představující nějakou filmovou profesi. Někdo to pojal věcně a stručně, někdo se odvážil stvořit trochu vtipné nadsázky, někomu, jako třeba Marku Ebenovi, jde vtipkování samo, takže jsme se dočkali z jeho úst i legrácky na adresu Donalda Trumpa. Ocenění měli na děkovné řeči přísně vymezený čas, tentokrát bylo dáno, že pokud ho překročí, mikrofon se jim prostě vypne. Že je za tu chvilku možno říct vše, co člověk má na srdci, dokázala hned Táňa Pauhofová, která dostala cenu za vedlejší roli ve filmu Vlny a stihla nejen poděkovat za roli, ale stručně a jasně se vyjádřit i k současnému dění na Slovensku a k tomu, jak věří v česko-slovenskou vzájemnost.

Pauzy mezi předáváním cen byly rytmicky předěleny jen představením filmů, nominovaných na hlavní cenu – Vlny, Amerikánka, Rok vdovy, Mord, Od marca do mája a Zahradníkův rok. Poslední dva jmenované nakonec ostrouhaly, zato Rok vdovy a Zahradníkův rok vynesly ceny představitelům hlavních rolí, Pavle Beretové a Oldřichu Kaiserovi. Právem, protože intimní příběh ovdovělé čtyřicátnice i příběh zarputile mlčícího zahradníka stojí a padají právě s hereckým výkonem.

Oldřich Kaiser si za svého mlčenlivého zahradníka v tragikomedii režiséra Jiřího Havelky Zahradníkův rok rozhodně přidává svého třetího Českého lva do vitrínky právem; foto Donart Film

Vlny se vlnily, Amerikánka zářila barvami

Amerikánka režiséra Viktora Tauše je kombinací emocionálně silného intimního vyprávění dívky z děcáku, pasťáku a ulice s rozbujelým barvami kvetoucím až rokokovým vizuálem. Není to film pro každého, jako kdysi nebyla pro každého Jirešova Valerie a týden divů. Je to spíš artový film, svého diváka si ale spravedlivě najde. Ten pak bezpochyby ocení stejně jako akademici přinejmenším kameru, scénografii a kostýmy. Vlny zaplavily podzimní kina, diváci se na ně hrnuli a Jiří Mádl s producentkou Monikou Kristlovou mohli být s ohlasem na dílo, které společně tvořili čtrnáct let, bezpochyby spokojení. Český lev pak byl pro ně završením vítězného tažení kiny, i když mezi top filmy, nominované na Oscara, pro ně místo nezbylo.

Nejlepší film, nejlepší scénář, nejlepší režie, nejlepší herec (Stanislav Majer) a herečka (Táňa Pauhofová) ve vedlejších rolích, nejlepší zvuk a jako třešnička na dortu nestatutární cena filmových fanoušků, tomu se říká triumf. Vlny možná některým kritikům připadají „jen“ jako dobré filmařské řemeslo, jenže díky bohu za to, že je na naší filmařské scéně někdo ochotný vzít silné téma, které na příběhu z roku 1968 připomíná potřebu svobody slova a ochoty za něj bojovat a dát mu to, co do kina dostane diváky – totiž právě ono precizní řemeslo. Tleskám Vlnám i Amerikánce, skláním se před hereckým kumštem Pavly Beretové i Oldřicha Kaisera a pouštím z hlavy to, že kromě těchto filmů vzniklo v loňském roce i mnoho těch zapomenutelných.

Nová televizní kategorie

S přesunem divácké pozornosti z kin a velkých obrazovek na streamy se Filmová a televizní akademie rozhodla přidat novou kategorii Nejlepší minisérie včetně ocenění herců v hlavních a vedlejších rolích. V tomto oboru velmi snaživou veřejnoprávní Českou televizi tentokrát poměrně nečekaně převálcovala komerční Nova se seriálem Metoda Markovič: Hojer. Série, těžící ze skutečného příběhu našeho excelentního kriminalisty a jeho empatického vztahu se sériovým vrahem, dala příležitost režisérovi Pavlu Soukupovi vést dva protagonisty velice těžkým úkolem ztvárnění postav Markoviče a Hojera a právě ocenění Petra Lněničky a Petra Uhlíka za hlavní a vedlejší role je rozhodně zasloužené. Zuzana Zlatohlávková a Simona Lewandowská si odnesly sošky za role v komediálním seriálu z prostředí oblastních médií Dobré ráno, Brno.

Minisérií je mnoho, nedostalo se ani na výrazný herecký výkon Jiřího Bartošky ve Smyslu pro tumor ani na Antonii Formanovou z Dcery národa, probrat se celou touhle kategorií bude ale pravděpodobně stále těžší. Doufejme, že akademie se nepustí do dalších televizních formátů a těžiště Českých lvů zůstane ve filmech. Televize je přece jen jiné médium, má své vlastní festivaly a ceny.

Klopýtající Bartoškovi a příšerné šaty Jitky Čvančarové

Bulváru toho tentokrát Český lev opravdu mnoho neposkytl. Zůstalo jen zakopnutí na schodech paní Bartoškové při příchodu a jejího muže při odchodu z Rudolfina. Naštěstí obojí dobře dopadlo. Moc se nevyřádila ani módní policie. Snad jen průsvitný model, odhalující prsa v plné parádě, který vynesla Simona Lewandowska, působil pro tuto příležitost až moc odvážně a příšerná kombinace fialové a růžové na šatech se širokými dlouhými rukávy Jitky Čvančarové dělala z modelu spíš župan na domácí použití. Tereze Ramba byly pod transparentní sukní zase dost hloupě vidět punčochy nad kolena.

Našly se ovšem i róby elegantní a dámy v nich úchvatné. K těm nejoslnivějším patřila Jenovéfa Boková v něžně rozevlátých ekri šatech z vrstvené lehounké transparentní látky, která nic neodhalovala, přesto působila vzdušně a jemně. V jednoduchých pouzdrových bílých šatech, pošitých kamínky a decentně odhalujících záda, přímo zářila Jana Plodková. Jaká síla je v jednoduchosti, pak předvedla Táňa Pauhofová v lesklých modrých šatech volného střihu, ozdobených jen šňůrkou ze stejné látky u krku. Modelů by se dalo popsat víc, ale o nich přece Český lev není. Je o filmech a těm byl letos vzdán hold moc pěkně.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková