Kdo si váží přírody a české krajiny, nemusí mít hned nálepku ekoterorista. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Dan Bárta, zpěvák, textař, ale také milovník přírody a fotograf v dokumentu Krajina Dana Bárty

Česká televize nabízí v rámci dlouhodobého cyklu Češi zachraňují šest pohledů na to, jak se daří přírodě u nás doma. Šest dílů dokumentární série Krajina Dana Bárty zaujme mnoho diváků jistě nejen díky charismatickému průvodci.

Všichni znají Dana Bártu jako výborného muzikanta, nositele dlouhé řady Cen Anděl, legendárního Jidáše z Jesus Christ Superstar, méně už se o něm ví, že vystudoval aplikovanou ekologii v Ostravě a léta se zabývá fotografováním přírody. Jeho specialitou jsou vážky, které svými fotografiemi a spoluprací na knihách proslavil natolik, že jeden z nově objevených druhů nese jeho jméno - Gynacantha bartai.

Česká televize tedy věděla velmi přesně, po kom sáhnout, když hledala průvodce dokumentárním cyklem Krajina. Připojme k tomu, že Dan Bárta je i po padesátce kus pěkného mužského a poslouchat jeho kultivovaný hlas je radost. Svou osobností tedy přidává pořadu velký bonus.

Nejen gorily potřebují ochránce

Projekty českých zoologických zahrad na záchranu kriticky ohrožených druhů jsou známé po celém přírodovědeckém světě a dostává se jim široké popularizace i u nás. Dokumentární série Krajina Dana Bárty tak volně navazuje na první řadu cyklu Češi zachraňují, v němž stejní tvůrci mapovali české projekty na záchranu kriticky ohrožených druhů především ve světě.

Máme ale také svou českou krajinu s nesmírně rozmanitou přírodou, která si zaslouží pozornost a péči. Rozhodně nepotřebujeme extrémní ochranářská hnutí, ta často víc škodí, než pomáhají. Potřebujeme pečlivě pracující odborníky, přírodovědce a krajináře, kteří svou péčí zachraňují, co bylo zejména v druhé polovině minulého století poškozeno nešetrným zemědělstvím. A tak v nové sérii zůstávají dokumentaristé s kamerou v Česku, tentokrát odkrývají palčivé problémy naší krajiny, vysvětlují souvislosti a ve spolupráci s předními českými přírodovědci nabízejí konkrétní řešení, která se už někde v Česku osvědčila.

„Myslím, že u nás nechybí vůle ani touha něco dělat, ale spíš nějaké základní pochopení vztahů mezi organismy navzájem a mezi organismy a prostředím. Doba, kdy je kdejaký obyčejný přírodovědec, ekolog, nebo ochránce přírody označován za zeleného teroristu nebo iracionální figurku, co nenávidí lidi a brání pokroku, tomu sice příliš nepřeje, ale k debatě o smysluplných a efektivních změnách potřebujete mít jasno v tom, jak to doopravdy chodí, co a jak je spočítáno a kde najdete ta největší tření,“ říká Dan Bárta na okraj vzniku série dokumentů, v nichž se s režisérem Zdeňkem Suchým a ředitelem liberecké zoologické zahrady Davidem Nejedlem toulali křížem krážem Českou republikou, pozorovali návrat vlků a rysů do našich lesů, ale také návrat velkých kopytníků, ať už divoce žijících, nebo šetrně chovaných na loukách, kterým spásáním a kopyty umožňují obnovený růst pestré palety rostlin, s nimi pak návrat hmyzu a následně ptáků.

Dan Bárta v růžové pláštěnce

Tvůrci při natáčení procestovali doslova celou republiku a s kamerou navštívili řadu míst, kde se daří navracet přírodu k jejímu přirozenějšímu fungování. Většina natočeného materiálu vznikala v exteriérech a za každého počasí. Jak dokumentaristé zvládali, že na ně občas hustě prší nebo sněží? „To by bylo divné, kdybychom točili o přírodě a stěžovali si na ni. V dílu o šelmách je mínus devatenáct stupňů a Dan do půl těla. V dílu o invazivních organismech zase surový šumavský déšť a Dan v růžové pláštěnce. Takže jsme to zvládli s grácií,“ dodává režisér Zdeněk Suchý.

Na otázku, zda se v současnosti chováme ke krajině líp než v minulosti, říká: „Jde o to, jakou minulost myslíme. Dřív se hospodařilo lépe, v malém a s pokorou k přírodě. Pak se komunista rozhodl, že se přírody na nic ptát nebude a prostě si ji vezme. V současnosti je problém, jak nás všechny uživit, ale nechat přírodu malinko žít. Určitě je to lepší, lidem to začíná docházet. Otázkou spíš je, zda o téhle problematice začnou přemýšlet také ti, kteří s tím mohou něco dělat.“

Zajeďte se podívat na práci dříčů a nadšenců

Důvody k optimismu neztrácí ani Dan Bárta. Na otázku, zda má v Česku nějakou oblíbenu oblast, která zároveň slouží jako dobrý příklad správného vztahu k přírodě, říká: „Ty oblasti se objeví v seriálu: Milovice, Kozmické Louky, Josefovské Louky a tak dále, zkrátka krajinné prvky, které jednoznačně krajinu obohacují, zpestřují a uzdravují. Dnes, co se týká ochrany přírody, stačí relativně málo, ani to nemusí být nutně drahé. To času se nedostává. A prostoru. Jakýkoliv prostor, který přírodě vrátíme zpět, a přitom na něj nerezignujeme, aby jen zplaněl a zpustl, je dnes mnohem cennější, než tomu bylo řekněme před čtvrtstoletím. Jsme silní. Je dobré nabýt tohoto sebevědomí a trochu ubrat,“ uzavírá.

Jak moc jsme silní, dokazuje práce lidí, kteří o tyto oblasti pečují. Je to dřina za každého počasí, která navíc nese minimální zisk, takže většina takových hospodářů se o vybraná území stará vedle jiného zaměstnání. To vyžaduje nejen čas, ale také lásku k přírodě, pořádnou fyzičku a neutuchající optimismus. Naštěstí takových jednotlivců i dobrovolnických skupin přibývá. Přicházíme zkrátka na to, že péče o krajinu a zvířata dává smysl a přináší i tolik potřebný odpočinek od hektického moderního způsobu života. Nemusíte zrovna vzít do ruky hrábě a jít pomáhat v okolí Prahy třeba Pražské pastvině, stačí, když se na výsledky snažení přijedete podívat, šetrně se projdete po obnovených stezkách a podpoříte alespoň dobrým slovem.

Zdroj: Česká televize

Vložil: Ela Nováková