Jakým směrem jdeme a proč, kam utíkáme? ptá se rockový operatér Tobias Sammet. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Alfedus (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tobias Sammet, zpěvák a hlavní textař německé powermetalové skupiny Edguy, tvůrce metalové opery Avantasia a člen metalového projektu Final Chapter

Tobias Sammet se muzice věnuje už od mládí, svou domovskou kapelu Edguy založil v roce 1992 se spolužáky. Pod hudebním vlivem AC/DC, Freddieho Mercuryho (Queen) a Helloween vznikl typický powermetalový zvuk jeho kapely, ve které působí především jako zpěvák a frontman. Avantasia byla původně plánována jako studiový projekt, ale v roce 2006 se k ní opět vrátil a od té doby pravidelně produkoval pod její hlavičkou koncepční alba a rockové opery, opulentně zásobené velkými hlasy hard a heavy.

O hudebním přepínání mezi oběma projekty v jednom rozhovoru řekl: „Jsem skutečně šťastný, že mám obojí. Zpravidla se mi to pěkně doplňuje. Jakmile se vrátím z turné s Edguy, začíná mi druhé s Avantasiou. Nebo až skončí to před námi s Avantasiou, pravděpodobně budu pracovat na novém albu pro Edguy. Mluvíme-li o psaní nové skladby, ne o aranžování, tak se u mě jedná v obou případech o úplně stejný proces. Tedy pokud jde o ten první, nevinnou melodii, refrén, harmonii nebo riff.

Dobrý nápad je zkrátka dobrý nápad a je úplně jedno, zda je pro Avantasii nebo Edguy. V danou chvíli pracuju na tom, co je potřeba udělat, a tak k tomu přistupuju. Ale není to tak, že bych musel. Tvorba nových skladeb je pro mě zábava. Je to, jako když lovíš melodie. Chytám je, zaznamenávám na disk, a potom se k nim postupně vracím a ty, které mě chytnou, rozpracovávám dál. A jestli mě dneska večer napadne nová melodie, pravděpodobně bude pro Edguy, protože tam směřuju současnou tvorbu.

Skladbu The Eternal Wayfarer jsem původně napsal pro Avantasii, ale z různých důvodů se tehdy na album The Scarecrow nedostala. Pak jsem ji náhodou objevil před dvěma lety na harddisku a říkám si, to je přece skvělá věc, a tak se dostala na právě připravované album Edquy Space Police: Defenders Of the Crown. Takže ta by se, myslím, líbila fanouškům Avantasie. A obráceně bych asi vybral bonusovou skladbu Wake Up To The Moon z nejnovějšího alba Ghostlights. Tu jsem napsal cíleně pro Avantasii, ale oba producenti Sascha Paeth i Michael Rodenberg mi nezávisle na sobě řekli, že jim připadá spíš pro Edguy.“

Dne 30. ‎ledna ‎2016 propagoval Tobias Sammet nové album svého megaprojektu, již sedmou řadovku, rockové opery Avantasia, nazvané Ghostlights. Jeho domácí promotér Jiří Daron (Pragokoncert Bohemia, a. s.) jej za tím účelem přivedl do podniku Slušnej kanál, který tehdy provozoval vydavatel časopisu Rock & Pop, Richard “Harri” Harušťák. V pohodové, takřka domácí atmosféře jsem si pak před kamerou mohl s Tobiasem promluvit o jeho dalším hudebním potomku. Byl viditelně unavený, každý, kdo se rozhodne tvořit autorská díla, asi tuší, že nejméně energie máte v tom prakticky nejzásadnějším období, při propagaci.

S kterými hlasy se setkáme na nové desce Avantasie?

Na novém albu jsou Dee Snider, Geoff Tate, Michael Kiske, takže opět velmi zajímavý výběr.

Jaký byl klíč k rozložení hlasů pro Ghostlights?

Intuice. Všechno to bylo založeno na instinktu a samozřejmě s tím, že u Michaela Kiskeho bylo jasné, že tam bude. A také Jørn Lande nesměl chybět stejně jako Bob Catley. Patří do rodiny. Eric Martin zpočátku nebyl k dispozici a nyní ho máme alespoň na turné. (Erica Martina z kapely Mr. Big uslyšíte zpívat naživo díky bonusovému disku, pokud si koupíte digibook v písni What's Left of Me). Takže u něj to byl problém s rozvrhem.

Ale kromě toho, když pracujete s Dee Sniderem nebo také Marko Hietalou z Nightwish nebo Sharon den Adel z Temptation, instinktivně v určitou chvíli víš, že to jsou ty zásadní hlasy, jaké jsou potřeba. Například píseň, kterou jsem napsal pro Sharon Den Adel. Dostal jsem ten nápad, když jsem byl doma kolem půlnoci, měl jsem v ruce sklenku červeného vína, vzpomínám si, a měl jsem ten nápad na refrén a hned jsem si uvědomil, že jsem se Sharon nepracoval patnáct let. Ona byla na první a druhé desce Avantasie, takže jsem se jí zeptal znovu. A legrační je, že jsem nevěděl, jak ji odchytit. Tak jsem hledal, jak mohu zjistit, kde je Sharon.

Ztratil jsi na ní spojení?

Nebyl jsem ve spojení, od té doby jsem se s ní tenkrát na začátku jen krátce setkal. A našel jsem starý dopis z roku 2000, tedy přesně ze začátku roku 2000. Tehdy napsala: „Ahoj Toby, bylo skvělé s tebou pracovat, hodně štěstí s tvým projektem, pokud mě budeš ještě někdy potřebovat, víš, kde mě najdeš.“ Tak jsem si říkal, nevím přesně, kde tě najít, ale možná to, co držím v ruce, je něco jako příslib.

Tobias Sammet s autorem rozhovoru Markem Dobešem

Nebo návrh.

Jo, jako taková dohoda. Tak jsem se ozval a ona to pro desku opět udělala. S Dee Sniderem to byla taky věc, měl jsem píseň The Haunting a věděl jsem, že v ní někdo musí zpívat děsivou postavu a musí disponovat divadelním hlasem. Prošel jsem tedy svou sbírku desek, šel jsem po tom a dospěl k závěru, tohle musí být Dee Snider. Není to příliš jasná volba na první dobrou, protože Dee Snider je spíše známý kvůli věcem, jako We're Not Gonna Take It, Stay Hungry a The Kids Are Back, víš, takové ty přímočaré údery do obličeje. To jsou typické věci od Dee Snidera. Jo. Ale říkal jsem si, že je tak sebejistý nebo řekněme sebevědomý, že když řekne ano, tak to určitě zvládne zazpívat. Takže jsme se ho zeptali, jestli si dokáže představit, že by tu píseň nazpíval, a on řekl, je to skvělá skladba, udělám to.

Zpátky k Ghostlights, je to začátek nové trilogie nebo něco takového?

Je to jen poslední kapitola dvoudílného konceptu, který začal The Mystery of Time. Dvě alba, patří k sobě, vyprávějí příběh mladého vědce, jenž se setká s partou vynálezců, kteří se snaží manipulovat s tím, jak lidé vnímají čas, a urychlit ho. Jejich cílem je, aby všichni dosáhli stejného tempa, nezrychlují, chtějí jen přenastavit tempo všech a srovnat ho. Ale ve skutečnosti je to, jak zjišťuje, také nástroj, jak lidi zrychlit a vytěžit je co nejrychleji, spálit jejich energii, zrychlit společnost, zrychlit tempo, aby lidé už nepřemýšleli, protože jim na to už nezbudou síly. A je to o tom, co se nám všem děje, myslím, jdeme rychleji a rychleji, nevím, jak je to tady, ale v Čechách je to asi stejné.

Víceméně.

Všichni se pohybují rychleji a rychleji, všichni jsou jak na běžícím pásu, každý chce splácet, každý chce všechno maximalizovat, být efektivnější, každý je nucen být efektivnější, aby byl akceptován, a každý chce vydělat více peněz, aby si mohl koupit více věci, které mu usnadní ustát rostoucí tempo. Je to začarovaný kruh, který nedává smysl, a nikdo si vlastně neklade otázku, kterým směrem jdeme a proč to dělám a kam utíkám? Pořád běžím a běžím a běžím a srdce mi bije rychleji a rychleji, ale kam běžím?

Snažím se na desce tyto myšlenky zasadit do komplexního konceptu osudu vědce, který se setkává se skupinou jiných výzkumníků a zjišťuje, že jsou řízeni a pod dohledem nějaké zlověstné síly, která chce urychlit lidstvo, aby se drželo dál od duchovnosti. Vím, zní to, jako bych se úplně zbláznil, ale metaforicky je to opravdu krásný příběh a snažím se, aby to nebyla jen velmi společensky kritická věc, nechci, aby to vyznělo, že chci být jedním z těch politicky zaměřených muzikantů, kteří produkují hodnotící komentáře. Takže se to snažím zabalit do krásného, fantastického prostředí, které se odehrává ve viktoriánské éře, v Anglii. Jen směřuji k tomu, aby to bylo v podstatě trochu zlověstnější, strašidelnější a trochu fantastičtější.

Hovoříš o kulisách, koncert se uskuteční 16. března zde v Praze. Jak bude vypadat jeviště?

Budeme mít vizuálnější scénu. Myslím tím, že jsme vždycky měli vizuální scénu, ale i když s Avantasií nikdy nechceme odvádět pozornost od hudby, přesto to teď bude větší pódium. Bude to intenzivní. Budeme mít nějaké věci přednastavené, budeme mít skvělá světla, přijedeme s našimi vlastními nápady a je to první halová show, kterou tady v Čechách vlastně hrajeme. Navíc to bude naše první vlastní, přes tři hodiny každý večer trvající show.

Skvělé.

Věřím, že to bude obrovské.

Poděkování: Richard “Harri” Harušťák (Rock & Pop), Ing. Jiří Daron (Pragokoncert Bohemia, a. s.), Jan Bartoš

Příště: Zdeňka Vorlíčková

Vložil: Marek Dobeš