Je program Umění pro město jen dobrý byznys pro umělce? Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Jan Paul (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tzv. Mostek orlí, autor Petr Václavek, vzadu objekt Milana Kuzici.

Magistrát hlavního města Prahy usoudil, že už bylo dost bronzových pomníků na žulových podstavcích a hlavní město, včetně všech jeho městských částí, je třeba obohatit současným uměním. Program Umění pro město má tomu být nápomocen, ale někteří umělci si ho zřejmě pletou s možností snadného zisku.

„Program Umění pro město je nová forma systematické podpory současného umění ve veřejném prostoru, a klade si za cíl finančně podporovat pořizování uměleckých děl na veřejná prostranství prostřednictvím městských organizací a investorů“, píše se v úvodním textu. 

Jak to funguje 

Ambiciózní program chce navázat na tradici před rokem 1989, kdy platil zákon o čtyřech procentech, která se musela investovat do uměleckého díla při realizaci jakékoliv stavby. Program Umění pro město definuje své cíle sebevědomě: „Umění ve veřejném prostoru Prahy bude kvalitní, inovativní a v promyšleném vztahu s prostředím,“ jak píší mimo jiné na svém webu. Záměr je to jistě bohulibý, neboť nejen za normalizace, ale i po roce 1989 byla v prostoru Prahy realizována díla hodnoty sporné. Program umění pro město má ale jasno: „Umožní vybírat a podporovat to nejlepší, co současné výtvarné umění představuje“. 

Finanční prostředky na realizaci trvalého uměleckého díla ve veřejném prostoru ale může získat pouze městský investor, městská instituce či městský úřad. Za tímto účelem zřídil Magistrát komisi, která žádost posoudí a rozhodne, zda nabízený projekt dotaci od města dostane. Žádost ovšem musí obsahovat podrobné údaje o tom, co, kde a proč má být vlastně podpořeno. Z žádosti musí být zřejmé, cituji „Z jakého důvodu chcete nové současné umělecké dílo? Jaký bude mít smysl a povahu? Proč by toto umělecké dílo mělo být právě zde? Jak je budoucí dílo s místem spjato? V jakém vztahu bude umělecké dílo s konkrétním místem“? Bez těchto informací dle mého názoru nelze o dotaci ani žádat, pakliže mají být záměry programu skutečně naplněny. 

Co je vyžadováno, nemusí být dodržováno, příklad Dolní Počernice 

Program Umění pro město je pro umělce výzva, a je proto logické, že mnozí z nich se obrátí na starostu příslušné městské části s tím, že by rádi v jejich veřejném prostoru umístili své dílo. Uměnímilovný starosta zareaguje, usoudí, že to je prospěšné a naváže s autorem osobní kontakt. Na tom by nebylo nic špatného, problém začíná tehdy, když o tom, co má být ve veřejném prostoru umístěno, začne rozhodovat sám, na základě svého osobního přesvědčení a pouze se souhlasem svých radních, jako se to stalo v Městské části Praha 9 Dolní Počernice na sklonku roku 2024. Starosta Dolních Počernic odeslal prostřednictvím svého úřadu žádost o dotaci na realizaci objektu Čestmíra Sušky v místním zámeckém parku, aniž by svůj záměr s kýmkoliv, kromě radních, konzultoval, což jde proti duchu tezí programu Umění pro město. 

V nichž je totiž také uvedeno, cituji: „Význam a vnímání hodnoty současného umění ve veřejném prostoru je třeba posílit zejména budováním odborného a veřejného dialogu mezi umělci, architekty, designéry, teoretiky umění, historiky a širokou veřejností“. A to se v případě záměru instalovat v dolnopočernickém parku objekty pana Sušky nestalo. Podaná žádost neobsahovala kromě dvou fotografií ani projektovou dokumentaci, z níž by byla známa idea díla, důvod, proč právě tyto objekty mají v parku být, jak budou vypadat, jak budou veliké a kde budou umístěny. Není zřejmé, na základě čeho a jakých kritérií Rada MČ Praha - Dolní Počernice rozhodla o tom, že díla pro zámecký park v Dolních Počernicích vytvoří právě Čestmír Suška. 

V projektovém listu, který byl odesílán s žádostí o dotaci, je v rubrice Stručný koncept a odůvodnění díla uveden pouze tento nic nezdůvodňující text, cituji: „RMČ Praha - Dolní Počernice se rozhodla umístit dvě díla sochaře Čestmíra Sušky s názvem Nekonečné ryby a Nekoneční ptáci v programu Umění pro město v zámeckém parku v Dolních Počernicích. Výběrem z portfolií vhodných umělců padla volba na sochaře Čestmíra Sušku, který v 90. letech minulého století vytvořil na sympoziu v Mikulově jeho zásadní práce. Jedná se o skulptury Nekonečné ryby a Nekoneční ptáci, vyrobené z dubového dřeva. Obě práce spolu úzce souvisí, jedna je instalována horizontálně a druhá vertikálně. Obě sochy procházejí nyní autorským restaurátorským zásahem. Důvodem k podání naší žádosti byla též možnost využít program Umění pro město“.  

Město, to jsou především lidé, a umění pro město je umění pro lidi, kteří v tom kterém místě Prahy žijí. Občané Dolních Počernic o starostově záměru instalovat v parku objekty pana Sušky nic nevědí a žádaný dialog, jak je zmíněno v tezích programu Umění pro město, se nekonal. Navíc je otázkou, zda je Rada kompetentní tuto věc rozhodovat, neboť profesní orientace jejích členů není způsobilá k tomu posuzovat odborné věci v oblasti výtvarného či vizuálního umění. Podle všech dostupných informací se lze bohužel domnívat, že prvořadou snahou umístit v parku nová díla není veřejný zájem, ale jen využití programu Umění pro město, což může vybízet k nepříjemným otázkám. 

Výběrem z portfolií vhodných umělců prý padla volba na sochaře Čestmíra Sušku, docela rád bych věděl, z jakých portfolií jiných umělců se pan starosta a Rada rozhodla vybrat právě umělce Čestmíra Sušku, a jaké důvody je k tomu vedly. Umělci se svými nabídkami jistě mohou oslovovat reprezentanty městských částí, a ti mají plné právo seznamovat se s jejich díly v ateliérech. Mohou se také nechat inspirovat již uskutečněnými realizacemi konkrétního autora ve veřejném prostoru, a těch má kupříkladu pan Suška několik, ale to vše by mělo sloužit v případě programu Umění pro město jen veřejnému zájmu a diskursu o tom, co, kde a proč má být realizováno. Jak už jsem zmínil, nic takového se nestalo. 

Umění pro lidi, nebo byznys pro umělce? 

A to nejhorší nakonec. V parku v Dolních Počernicích, jak vyplývá ze žádosti o dotaci, nemají být instalovány původní originály objektů „Nekonečné ryby“ a „Nekoneční ptáci“, ale jen jejich odlitky, pouhé kopie z betonu UHPC, a to v ceně nákladů na realizaci ve výši neuvěřitelných 6 013 700 Kč vč. DPH! Tuto částku považuji po konzultaci s odborníky za naprosto nehorázné mnohonásobné předražení a je zřejmé, že vůči nákladům tvoří podstatnou část ceny autorský honorář. S ohledem na to, že půjde jen o kopie původních děl, považuji honorář za přemrštěný. Proč? Výroba odlitku z betonu je snadnější než vysekání plastiky ze dřeva, a jde také o odlišnost výrazu díla, o jeho charakter a identitu. Dřevěná plastika nese jinou estetickou kvalitu, působí jinak než odlitek z betonu, a důvod, proč byl zvolený právě tento materiál pro park v Dolních Počernicích, nebyl v žádosti obhájen!

Čestmir Suška: Nekoneční ptáci a Nekonečné ryby

Zabýval se vůbec někdo z těch, kteří chtějí prosadit betonové odlitky v parku, těmito otázkami? Chápu, že každý autor má kromě umělecké hodnoty svého díla i svoji cenu tržní, kterou utváří jeho postavení na umělecké scéně, ale Magistrát hl. m. Prahy jistě nemá suplovat roli bohatých mecenášů a šlechty, která kdysi štědře rozdávala peníze na umění. Současní umělci ale mají bohužel tendenci delegovat na stát pravomoci někdejší aristokracie, což je zásadní omyl. V socialismu snad již nežijeme a státní instituce, nakládající s prostředky daňových poplatníků, není soukromý sektor. Mám pocit, že mnozí autoři svými přemrštěnými honoráři považují program Umění pro město za s prominutím dojnou krávu, jako možnost snadného zisku, avšak myšlenka Umění pro město má přece jiné cíle, nikoliv štědrou podporu umělců. Už sám fakt, že umělec může být zastoupený a prezentovaný svým dílem ve veřejném prostoru, je jistá forma ocenění. Magistrát přece není soukromá firma a program Umění pro město nezastává roli soukromého investora. 

Dolnopočernický park není galerie 

Koncem 80. let jsem v zámeckém parku v Dolních Počernicích pořádal výstavy nezávislého umění, a právě díky této iniciativě tehdejší předseda MNV Josef Stříška navázal prostřednictvím arch. Jana Mayera spolupráci s některými členy skupiny Tvrdohlaví i mimo ni. Informace, uvedená v žádosti pod rubrikou Odůvodnění způsobu pořízení díla, že „instalace soch Čestmíra Sušky volně navazuje na již umístěná umělecká díla v parku skupiny Tvrdohlaví ze II. pol. 80 tých let min. století Stefana Milkova, Františka Skály, Petra Václavka, Romana Ťalského a Jana Mayera“, není v ničem závazná a určující, protože zámecký park v Dolních Počernicích není koncipován jako galerie Tvrdohlavých. V centrální části vstupního parteru má svoji monumentální plastiku s názvem Rodina například Milan Kuzica, jehož menší díla jsou instalována i na jiných místech parku. 

Petr Václavek, Roman Ťalský a Jan Mayer navíc nikdy nebyli členy skupiny Tvrdohlaví, a v parku ani všichni Tvrdohlaví nejsou zastoupeni, ze sochařů chybí Jaroslav Róna, Michal Gabriel nebo Zdeněk Lhotský. Z malířů, kteří se občas věnují trojrozměrné tvorbě, chybí třeba Jiří David nebo Petr Nikl. Také není úplná pravda, že je v parku umístěno dílo Romana Ťalského, je tam jen šroubovitý sloupek, tzv. Pítko, které vytvořil někdo jiný podle jeho návrhu. Původní není ani mostek od Stefana Milkova s hlavami lvů. Milkov na mostku spolupracoval s Ivanem Exnerem, který mezi Tvrdohlavé nepatřil, a v žádosti není uvedeno jeho spoluautorství. Původní hlavy lvů Stefana Milkova se časem rozpadly a byly nahrazeny hlavami od Milana Kuzici. Jediným pravděpodobně autenticky dochovaným dílem v parku je Kamenná pevnost Hrádek „kočičí“ od Františka Skály. 

Co říci závěrem? 

Nikdo nemůže mít nic proti tomu, aby veřejný prostor zdobilo kvalitní současné umělecké dílo. Kvalitní ano, a o to by mělo jít v prvé řadě i přesto, že v dnešní době nehraje hledisko kvality příliš velkou roli. Při nakládání se státními financemi by to ovšem měla být prvořadá věc, už s ohledem na to, jak program Umění pro město definuje sám sebe, respektive své cíle.

A podotýkám důrazně, že nemám nic proti soudobému umění, ani proti panu Čestmíru Suškovi, kterého považuji ve své generaci za velmi zajímavého autora pro jeho osobitou stylizaci a tektoniku sochařské hmoty, nicméně pro program Umění pro město není jistě účelné, aby Magistrát investoval peníze občanů do předražených kopii děl autora, byť by bylo jeho jméno sebezvučnější.

Vložil: Jan Paul