Environmentální groteska Petra Zelenky aneb Všichni naši ropáci. TV glosář Ely Novákové

Foto: Česká televize / Martin Špelda

Popisek: Limity, Aleš Háma vlevo

Před pětatřiceti lety stvořil Jan Svěrák ropáka bahnomilného, jediný živočišný druh schopný přežít v prostředí severočeských uhelných dolů. Krátkometrážní snímek pohnul světem a vynesl začínajícímu režisérovi Oscara. Ve zdevastovaném kraji jsme se za ta léta s filmovými a televizními příběhy ocitli mnohokrát, podstata zůstává stále stejná. Petr Zelenka v seriálu Limity pojednal tuto českou vyloučenou krajinu jako pozadí pro groteskní lidské osudy, jaké se jinde nerodí.

Jako každý nový projekt Petra Zelenky byly i Limity napjatě očekávány, stejně jako řada jeho děl předchozích si nyní procházejí trnitou cestou, protože vyrovnat se s pohledem tohoto režiséra na lidské hemžení není jednoduché. Odvysílány byly zatím dva díly z osmi a diváci prodělávají postupný šok z obludného prostředí skládky a dýmící teplárny, stejně jako z marasmu lidských vztahů, vycházejících z možností zuboženého kraje.

Nejsme ovšem v roce 1988, kdy se tu v izolovaném prostoru vylíhl první ropák, druh schopný přežít právě jen v bahně hnědouhelného dolu.  Dokonce i do severních Čech totiž vedou optické kabely a mladí lidé jsou zasaženi sociálními sítěmi, povolávajícími je do boje za ochranu životního prostředí. Místní podnikatelé a podnikavci, včetně zkorumpovaných představitelů vrchnosti, ovšem dobře vědí, že pokud ještě chtějí bohatnout, stále k tomu potřebují zaběhnuté koleje – těžbu uhlí a pololegální nakládání s odpady. I místní skládce už ale pomalu odzvánějí zlaté časy, kdy se nekoukalo na to, co sem kdo vyveze, ještě by se na ní ale dalo něco trhnout.

To by se ovšem majitel městské úklidové firmy nesměl dostat do kolotoče problémů, které mu způsobí jednak věčně opilí zaměstnanci, jednak vlastní syn, naivně se vrhající do akcí, jimiž chce spolu s kamarády bojovat právě proti tomu, na čem jeho otec bohatne. Protesty na silnicích u teplárny, naivní noční vypouštění slepic z velkochovu, to studentovi střední školy na pověsti nepřidá. Když se navíc na videu na sociálních sítích objeví i sám podnikatel, neomaleně najíždějící autem do protestujícího davu, začíná být jasné, že zlatým časům odzvonilo.

To, že se jeho krásná mladá druhá žena staví na stranu jeho syna, a ještě se zaplete se známým bojovníkem za ochranu přírody, je rána i do dosud nezlomného sebevědomí zastánce uhlí a ropy, kterého zatím neporazilo ani to, když jeho na plech opilý zaměstnanec semlel ve stroji na čištění ulic neméně opilého chodce. Ve vzduchu prostě visí maléry a chaos semele i dříve suverénního malého muže s velkým egem. Jaká přijde změna, když ohrozí na životě i sám sebe? Tento vývoj netřeba prozrazovat předem, že ale nepovede přímou cestou, je u mistra lidské drobnokresby Petra Zelenky jasné. 

Humor, který bolí

Ohlasy na seriál se prozatím různí, negativní přijetí si vysloužil hlavně kvůli vulgarismům, kterými se hemží. Diváci se také nedokážou postavit na stranu žádné postavy, protože povrchní materialismus a podnikatelské zakotvení v devadesátých letech, kdy vše bylo možné, dělá z hlavní postavy Karla spíš politováníhodnou oběť vlastních představ než zavrženíhodného padoucha. Na druhé straně naivita jeho syna, pokoušejícího se bojovat za životní prostředí, aby získal srdce nafoukané spolužačky, je tak zoufalá, že si ho těžko zamilujeme. Všechny postavy jsou groteskní, počínaje bývalou Karlovou ženou, hloupou fabričkou s touhou po majetku, přes jeho současnou partnerku, meditující se sluchátky na uších v rámci všesvětového spojení žen za úplňku, až po věčně ožralé nebo sjeté Karlovy zaměstnance.

Všichni jsou vystaveni posměchu, který jim chystá sám život v tomto prostředí a který Petr Zelenka dokonale umocňuje výběrem šílených situací. Jeden velký tanec absurdit ve scénách, které bolestivost humoru natahují do takové délky, aby diváka dostaly na kolena. Scéna nastupování ožralého řidiče do obřího zametače silnic až po okamžik, kdy se jiný opilec válí po silnici a je semlet strojem, jehož řidič mezitím za volantem usnul, je pojednána v tanečním rytmu a je tak dlouhá, že může být uváděna jako jedno z drsných mikrovideí, natáčených pro pobavení sledovatelů YouTube. Žádné servítky, žádné vysvobození, přímočará groteskní krutost.

Možná s tím se diváci tak těžko vyrovnávají, tohle prostě není mainstream, na jaký jsou z televize zvyklí. Jenže svět není mainstreamový, je drsný a v některých částech naší proměnlivé vlasti ještě drsnější. Chceme-li se mu smát, nemůže být ani humor laskavý.

Aleš Háma a ti druzí

V poslední době ho známe hlavně jako vtipného, šarmantního moderátora velkých společenských akcí, v dokonale padnoucím obleku, s laskavým úsměvem na tváři. V Limitech dostal Aleš Háma po dlouhé době možnost předvést před kamerou to, že je i dobrý herec. Tentokrát ve vytahaných džínách a nemoderní kožené bundě, milionář značně ošuntělý, ulítaný, nicméně stále sebevědomě čelící tomu, že doba jeho úspěchu je pryč. Rázným krokem a ráznou řečí malého muže se snaží marně řešit situace, které dříve zvládal levou zadní s pomocí tu zlatých náušnic, tu tisícovky strčené do dlaně.

Herec, jehož hrdina neustále naráží na svízele, které se na něj hrnou, mistrovsky předvádí pomalé prozření. Jeho sebevědomý výraz se postupně mění v otrávený, a nakonec v nevěřícný. Háma marně, leč statečně pochoduje středem dění a svou roli vytěžuje do detailů. Karla rozhodně nebudete mít rádi, Aleše Hámu v téhle roli si ale nutně musíte zamilovat. Petr Zelenka je k hercům nemilosrdný, servíruje jim postavy nevábné, navíc vystavované situacím, kdy se nutně dostávají do křečovitých póz. Obojí skvěle zvládají obě ženy po boku Karla, Tatiana Dyková i Veronika Khek Kubařová. Jako protipól výborně funguje Max Dolanský, plující v roli Karlova syna světem s lehkostí svých sedmnácti let. Každý tu má svou přesně danou úlohu, přesně vymezenou škálu hereckých prostředků, od hlavního hrdiny až po drobné figurky, zalidňující absurdní prostor města. 

Uhlí a ropa

Společenský apel seriálu přesně zapadá do dnešních dnů. Co bude s evropskou snahou o nápravu světa, je poté, co Donald Trump dal zelenou těžbě ropy a zemního plynu, ve hvězdách. Evropský apel na ochranu životního prostředí se ve světě minul účinkem. Jak dobře ovšem Evropa celý program nalinkovala, je nesporně zpochybnitelné. Groteskní souboj zachránců slepic a ochránců starých časů s těžbou uhlí v pojetí Petra Zelenky mimořádně trefný. Tady nemá pravdu nikdo, přitom všem jde o život.

Vložil: Ela Nováková