Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Českou televizí hýbe společenská poptávka. Zmateně a uspěchaně. TV glosář Ely Novákové

19.01.2025
Českou televizí hýbe společenská poptávka. Zmateně a uspěchaně. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením České televize

Popisek: Judit Pecháček jako Klára v seriálu Děcko

Když Česká televize zpracovává důležitá i ožehavá témata v dokumentární a publicistické tvorbě, zpravidla tak činí na velmi slušné úrovni. Žel, sledovanost těchto pořadů nebývá závratná, a tak je zřejmě nutno přistoupit k masovce, tedy k dramatické tvorbě. Protože tu si pustí mnohem víc lidí.

Potíž je, že komunikovat tímto způsobem společenskou problematiku vyžaduje mistra řemesla, jakých není neomezené množství. České televizi se to v novém roce vymstilo hned dvakrát. Nejdřív vyvolala vlnu nevole seriálem Limity a vzápětí tomu dala korunu seriálem Děcko. K tomu prvnímu se vrátíme jindy, teď se pojďme podívat na vykolejenou matku a zájemce o její nenarozené dítě.

Témata, která visí ve vzduchu

Kdo někdy pracoval s informacemi, objevil dříve či později prostý fakt, že v každém okamžiku existují témata, která podprahově hýbou dobou mnohem víc, než palcové titulky v novinách. Taková témata ze vzduchu odchytávají spisovatelé a scenáristé nejrůznější úrovně, aby je přetavili do podoby, kterou zhltnou čtenáři i diváci. Jedním z takových aktuálních témat je bezpochyby rodičovství v nové době.

Nejde o to, že někdo děti plodí bez potíží a jiný ne, to tady bylo vždycky. Stejně jako fakt, že v sociálně slabém prostředí dětí rodilo vždycky víc než na opačném pólu  společnosti. Jde o to, jak dnes funguje rodičovství, co znamená příchod dítěte na svět a jaká je perspektiva jeho budoucího života. Protože to dítě musí někdo vychovat, dát mu prostor, aby se rozvíjelo a časem našlo svou vlastní, co možná zdravou cestu životem.

Seriál Děcko nás rovnýma nohama vrhá do situace, kdy je na cestě dítě nechtěné, které matka hodlá svěřit v přímé adopci někomu, kdo mu onen zdravý život zajistí. Téma určitě dobré, možnost definice nejrůznějších charakterů očividná, teď jen to uchopit tak, aby to bylo stravitelné pro diváky a neslo to nějakou myšlenku.

Když se všechno děje najednou, říká se tomu chaos

Autorky seriálu Děcko společně posbíraly na téma rodičovství ve 21. století velké množství materiálu při natáčení pořadu Protivný sprostý matky. Téma jim nejspíš proniklo hluboko pod kůži, protože se pustily do dramatického seriálu. V něm nutně musely abstrahovat od desítek odposlouchaných příběhů a najít jeden klíčový, na kterém postaví celé drama. Za hlavní hrdinku si zvolily ženu, jejíž příběh není dnes zas až tak neobvyklý. Vstoupila do dospělého života nevybavená vzděláním, natožpak sociálním zakotvením a inteligencí. V sedmnácti letech otěhotněla s pošahaným

věčně zhuleným looserem, porodila dceru a pokoušela se jí poskytnout domov. Existenční minimalismus ji nejspíš přivedl k myšlence, že by bylo dobré si najít chlapa, který je obě materiálně zajistí. To se jí podařilo, jenže to byl chlap, který žádal, aby jela v jeho kolejích. Porodila další dítě, tentokrát syna, prchla z dobrého bydla a zase se v tom plácá, jak to jde. Paradoxní je, že pubertální dcera je stokrát zodpovědnější než matka a malý syn projevuje zdravý pud sebezáchovy a zřejmou inteligenci. Nic platno, ona už je zase těhotná.

Nedosti na tom, jaksi si toho nevšimla a už je ve čtvrtém měsíci, potrat tedy nepřichází v úvahu. Protože pracuje jako uklízečka v klubovně, kde se konají kurzy pro páry, které chtějí adoptovat dítě, přepadne ji myšlenka, že by jednomu z těch párů dítě přenechala. Potud hlavní hrdinka, která neustále někam běží, je neschopná soustředit se na podstatné věci, občas ztratí své menší dítě, občas zapomene, že je v práci, a letí na gynekologii, hádá se s druhým tatínkem o právo na syna, prostě její život vykazuje vysoké tempo, ve kterém není prostor pro jakoukoliv organizovanost.

 

Jeden zběsilý život nestačí

Je toho moc a v prvním dílu seriálu se všechno děje zkratkovitě, aniž bychom k osudem postižené Kláře mohli najít nějaký vztah. Snad se o ní něco dovíme později, takhle nebudí sympatie, ale ani odpor, je to prostě mladá žena, o které víme jen to, že je praštěná a svůj život nedokáže někam nasměrovat. Kdyby se první díl zaměřil jen na ni, mohli bychom si ji trochu víc přečíst, jenže jako by o ni autorkám zas tak moc nešlo, servírují nám hlavně onen pro ně evidentně zásadní problém, kterým je adopce.

Na semináři, který vede zkušený, mírný a zjevně dávno rezignující lektor, se scházejí čtyři uchazeči o adopci. Luxusní influencerka, žijící úplně mimo realitu a komunikující se svým stejně myslícím manželem prostřednictvím obrazovky notebooku, homosexuální pár, posmutnělý z toho, že nejspíš na dítě stejně nemá šanci, žena, jejíž partner vůbec není rozhodnutý, že chce adoptovat dítě, a manželé, kteří mají za sebou mnoho pokusů o umělé oplodnění a adopce je jejich poslední možností, jak se stát rodiči.

Nikdo tu není rozvážný, pevně rozhodnutý, nikdo nemá život úplně v pořádku. Tady stojíme před podstatnou otázkou. To nám autorky skutečně chtějí vsugerovat, že v tomto světě je všechno vykolejené, že neexisuje normální lidský vztah? Nejspíš se rozhodly prostřednictvím excentrických postav vnést do seriálu humor. Jenže těžko se smát bláznivým figurám, když tu není protiváha něčeho rozumného.

Hrdinka je hozená do prostředí lidí, kteří si s životem ví rady stejně málo, jako ona sama, někteří jsou do toho bezpáteřní, jiní nešťastní, u všech se ale projevuje stejný úprk za něčím, co není ani promyšlené ani niterně upřímné. Všem nabídne Klára přímou adopci svého očekávaného třetího dítěte, všichni po té šanci bezhlavě sáhnou. Je jasné, co nás čeká v dalších devíti dílech. Klára bude vybírat nejvhodnější rodiče a do toho dál přežívat s dcerou, synem a králíkem, který právě porodil čtyři mláďata. Vše se nejspíš dál bude dít klipovitě, bez jednotící dějové linky, chaoticky.

Typy, nikoliv charaktery

Scenáristky nevytvořily lidský příběh, nastrčily nám pod nos galerii kuriózních figurek, typů, s jakými se potkáváme v bulváru a v magazínech pro paní a dívky. Výběr herců je bezpochyby dobrý, potíž je v tom, že představují postavy bez pozadí, díky kterému by jejich charaktery dostaly lidský rozměr. Takhle každý rozehrává barvotiskový portrét ze stránky nějakého časopisu, ke kterému je popisek tak stručný, že ho ani nestojí zato číst.

Elizaveta Maximová je krásná duchaprázdná influencerka, Daniel Krejčík smutný homosexuál, Eva Hacurová neméně smutná, nicméně odhodlaná žena, toužící po dítěti, Simona Peková rázná domovnice s laskavým srdcem, Ondřej Malý smutný muž, který už všech takových lidí viděl mnoho, atd. Největší prostor má pochopitelně Judit Pecháček v roli Kláry, pro všechnu tu uspěchanost ale zatím neměla šanci svou postavu vybavit reálnými prožitky.

Náhradníci vyhrávají

Téma adopce ze vzduchu stáhla i autorka aktuálně vysílaného seriálu Náhradníci Alice Nellis. Přidržela se schématu klasického rodinného dramatu s prvky komedie a rozehrála ho s pár postavami. Svým protagonistům Kryštofu Hádkovi, Janě Plodkové, Ivě Janžurové a Mariam Kundadze nabídla postavy, s jejichž charaktery byla pro ně radost si pohrát a naplnit je životem. Náhradníci nejsou žádný experiment, jsou prostě dobře napsaný a dobře natočený příběh. Právě proto ale mají mnohem větší šanci na divácký úspěch, porozumění a pochopení pro ožehavé téma. Méně je mnohy více, Děcko toho chtělo hodně, ale nedává prakticky nic.

Zdroj: Česká televize

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková