Vesnický román s mordem a šílenstvím „oprášil“ majora Zemana, klasickou kriminálku ale nečekejte. TV glosář Ely Novákové
12.01.2025
Foto: Se svolením Voyo Original (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Johana Matoušková a David Švehlík v minisérii Studna, která se znovu vrací k hrůznému případu, k němuž došlo v roce 1968 v středočeských Vonoklasech
Kývající se šílenec se sekyrou v ruce na vesnickém dvorku u studny, to je téměř ikonická scéna ze seriálu Třicet případů majora Zemana. Scenárista Jiří Sequens v tomto příběhu použil tehdy deset let starý případ krvavé rodinné tragédie a mimo jiné ukázal, že kromě ideologického seriálu umí napsat i strhující poctivou detektivku.
Nakolik tento smutný vesnický příběh stále může promlouvat k televizním divákům, si nyní vyzkoušela režisérka Tereza Kopáčová. Opustila tak své sondy do morálního stavu současné společnosti, které se jí v rámci současné seriálové i filmové tvorby velmi daří, a spolu se scenáristy Mirem Šifrou a Kristinou Májovou se pustila do příběhu více než padesát let starého.
Pětapadesátiletá režisérka samozřejmě nepamatuje autentický případ vražd z Vonokos, zato velmi dobře vnímala jeho televizní zpracování v seriálu Major Zeman. „Studna je noční můra mojí generace, dětské trauma. Bylo zajímavé podívat se na něj s odstupem a zkoumat, proč se nám ten příběh vryl do kolektivní paměti jako žádný jiný, proč se stal legendárním. A především zjistit, jak se skutečně odehrál,“ říká režisérka Tereza Kopáčová.
Konec velké lásky
Seriál není kriminalistickou historkou, je to vesnický román, pojatý v takové šíři, že by se za něj nemusela stydět ani Karolína Světlá. Vše začíná v roce 1935, kdy půvabná Marie z malé vesnice odmítne dědice sousedního statku a spojování gruntů a provdá se za sympatického vojáka Stanislava, plného mladistvých ambicí na budoucí studium, kariéru a krásný rodinný život. Postaví se dva domy, vykopou se dvě studny.
Sousedství s bývalým Mariiným nápadníkem, který se rychle oženil s jinou vesnickou dívkou, není ale vůbec harmonické. Vesnice nikdy nepřijme „náplavu“ Stanislava, který také brzy vzdá své plány a jakž takž živí rodinu jako řidič u stavební firmy. Když syn Marie a Standy onemocní mozkovou obrnou, dusná vesnická atmosféra ještě přituhne. Mladá rodina prožívá své drama v izolaci, což vztahu mezi manželi nijak nepomáhá.
Tady někde je počátek celé budoucí tragédie, zárodek dramatu, jemuž následující poválečná doba poskytne další spleť kořínků, neboť se v ní rodí nové vesnické závisti a nenávisti. Malý Standa se sice postaví na nohy, vystuduje jadernou fyziku a spěje k úspěšné vědecké kariéře, jednoho dne je však tím nejkrutějším způsobem konfrontován se stavem, do kterého se dostali jeho rodiče. Nachází mrtvou matku a šíleného otce, který podpálí dům a končí mrtvý na dně oné proklaté studny.

Mariini rodiče – se Svatoplukem Skopalem se opět vrátila před kameru Jana Nagyová Pulm, někdejší křehká princezna Arabela
Mizérie dvacátého století s hlubokými kořeny
Máme za sebou teprve první díl šestidílného seriálu, nutno ale už nyní říct, že Tereza Kopáčová se ponořila do vesnické historie hodně hluboko. Naznačené sousedské vztahy sahají kamsi do předchozího století, na české vesnici se mnoho nezměnilo, stále jde o louky, pole a studny, i když moderní otec nenutí svou dceru ke sňatku kvůli hospodářství. Netuší ovšem, že tím, že dává zelenou její lásce, v podstatě její život zničí. Vesnice totiž porušení starých zvyků neodpouští. Jako by se mstila samotná příroda, zárodek vnukovy těžké nemoci nejspíš pochází ze studny, kterou jeho dědeček dal vykopat k domu pro mladou rodinu.
Vyprávěcí styl prvního dílu seriálu navozuje atmosféru, v níže se staré dobré vesnické časy s procházkami po úvozových cestách a tancovačkami v místní hospodě začínají kamsi vytrácet. Kameraman Tomáš Juříček se v dosti pomalém rytmu vyprávění nechal okouzlit atmosférou prvorepublikové vesnice a nenápadně konfrontuje rustikální idylu s chudobou, která sice cti netratí, ale rozhodně nemá nic společného s dynamicky se rozvíjejícím městským životem té doby. Ostatně „velká“ historie zůstává kdesi vzdálená, válka tudy neprochází a skutečná nová doba se začíná projevovat pomalu až po ní.
Herci v nečekaných rolích
Do hlavních rolí obsadila Tereza Kopáčová Davida Švehlíka a Johanu Matouškovou, jimž dobová epizoda z třicátých let minulého století vyloženě svědčí. Zajímavé je rozhodně obsazení Jakuba Prachaře, který jako sedlák, zhrzený nápadník a rozporuplný soused Jelínkových dostal roli pro něj v současné době věčných romantických komedií značně neobvyklou. Je příjemným překvapením, jak se do ní dokázal ponořit, stejně jako Kristýna Ryška nebo Hana Vagnerová do svých rolí venkovských mladých žen. Žádná karikatura, poctivé narůstající dusno, z něhož postavy marně hledají cestu ven.
Tady není prostor pro přehrávání nebo humor, všichni hrají pomalu se rozjíždějící drama. Nutno říct, že Tereza Kopáčová svůj poměrně široký herecký soubor ukočírovala velmi směle a nikomu nepovolila vybočení ze žánru. Svůj podíl na vytvoření atmosféry mají i dobové kostýmy, účesy i rekvizity. Scéna praní prádla na valše uprostřed zahrady vypovídá o dobové vesnici víc, než by zmohly jakékoliv dialogy, stejně jako šití svatebních šatů pro nezámožnou nevěstu.
Jak moc si režisérka dávala záležet na herecké přípravě a jak na ní trvala, vypovídá představitel dospělého Slávka Jelínka Filip František Červenka v rozhovoru pro Deník.cz: „Naštěstí jsem měl možnost upravit si veškerou svou práci tak, abych mohl přípravě na úlohu Slávka věnovat maximum, nechtěl jsem nic podcenit. Vlastně se mi poprvé za můj herecký život stalo, že jsem byl do ní zahloubaný tak, že jsem si ji nosil i domů. Nikdy to pro mě nekončilo poslední klapkou, nedokázal jsem se od těch nálad a atmosféry oprostit. Když jsme natáčeli ty nejsilnější scény, i po návratu jsem v sobě cítil velkou tíhu, bylo mi z toho až fyzicky nepříjemně.“
Padesát let je velké rozpětí
Po prvním dílu je těžké odhadnout, jak se týmu podařilo udržet vysokou úroveň v dalších epizodách, protože náročné bylo už to, že se celý příběh odehrává během padesáti let. Podtitul seriálu zní Příběh kluka, který přežil, je tedy jisté, že se budeme stále více soustředit na osud mladého Slávka, jehož podíl na vyvrcholení celé tragické historie rodiny Jelínkových zůstal tak trochu záhadou. Jak se po studiu všech materiálů k případu a analýze psychologie jeho účastníků k tomu vyjádří Tereza Kopáčová, si budeme muset počkat. Rozhodně bude stát zato další díly sledovat.
Zdroj: Voyo, Deník.cz

Vložil: Ela Nováková