Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Barunka skákala pro peříčko přes plot. Co všechno dnes kdekdo nepřeskočí pro prachy? TV glosář Ely Novákové

05.01.2025
Barunka skákala pro peříčko přes plot. Co všechno dnes kdekdo nepřeskočí pro prachy? TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením FTV Prima

Popisek: Tytéž tváře a vztahy, stejná prostředí, k tomu pár novinek... a jedeme dál. Prima ale tentokrát kousla do hodně velkého krajíce, nabízí porci každodenní podvečerní romantiky. Jak dopadne souboj s dnes již „tradiční“ Ulicí konkurenční Novy, nelze prozatím odhadnout.

Po prosincové pauze se k nám vracejí dlouhodobé seriály. Dvakrát týdně Kamarádi a Jedna rodina, k tomu soap daily Ulice a teď už i ZOO Nové začátky. Čím to, že je diváci stále masově sledují?

Když Vladimír Železný před třiceti lety zahajoval vysílání televize Nova, byl často dotazován, pro jaké diváky nová stanice bude. Odpovídal vždy stejně. Bude to zábava pro všechny. Nezajímaly ho ani hluboké myšlenky, předávané prostřednictvím obrazovky, ani pořady pro takzvaně náročného diváka. Jeho cílovou skupinou byl masový divák, který se v polovině 90. let chtěl především nenáročně pobavit.

Po šedé nudě normalizační televizní kultury bylo celkem jednoduché nastrčit divákům nějaké ty Novoty nebo Rande, prostřídat to americkými akčními filmy a neméně akčním zpravodajstvím, diváci to ochotně začali konzumovat a peníze za reklamní spoty se začaly sypat. O ty totiž v takové komerční televizi jde především. Paradoxem doby bylo, že tento model přinesl do našich krajů právě Vladimír Železný, považovaný za ryzího intelektuála i estéta. Ukázalo se, že je ale také odborníkem na vydělávání peněz prostřednictvím nejsilnějšího média.

Když o pár let později startovala Prima, přejmenovaná z Premiéry, aby dala divákům najevo, že ani ona jim nechce vtloukat do hlavy žádné náročné myšlenky, musela už hledat konkrétnější zacílení. Profilovala se proto jako televize rodinná, k níž může od rána do večera bez obav z nepochopení nebo snad morálního pohoršení usednout rodina od dětí až po babičky. Dostane se jim přitom přiměřené zábavy, která uspokojí tátu i mámu Komisařem Rexem a ženy v domácnosti nějakou tou kolumbijskou telenovelou a talk show Prima jízda.

Nejostřejší boj o sledovanost ovšem začal v době, kdy komerční televize pochopily, že si nevystačí s kabarety, talk show a zahraničními seriály, ale budou muset svým divákům nabídnout i vlastní dramatickou tvorbu, protože diváci chtějí vidět české příběhy a české herce. Náklady nemalé, efekt nejistý. Nicméně už Rodinná pouta a Velmi křehké vztahy stejně jako Nemocnice v Růžové zahradě ukázaly, že tady se skrývá onen poklad, který v kombinaci sponzorů, reklamních spotů a product placementu ponese kýžené milionky. Oddych, nenáročnost, rodinné i profesní karamboly a všeobjímající láska, která vítězí nad intrikami, trocha humoru, trocha dojetí a trocha každodennosti. To je koktejl, ze kterého se míchají seriály s největší sledovaností. Vpasuje se dotoho sem tam i nějaká kriminálka, například Polda patřil do stejného kadlubu.

Komu slouží

Jistě, najdou se mezi televizními diváky tací, kteří těmito seriály pohrdají z hloubi duše a nikdy by se na ně nedívali. Dnes mají možnost vybírat si podle svého gusta z desítek kanálů s dokumentárními i hranými filmy. Ti z té druhé strany diváckého spektra, kteří chtějí něco rajcovního a adrenalinového, mohou sáhnout po stanicích, kde jedou reality show od rána do večera. K tomu přidejme streamovací platformy a zjistíme, že ještě před dvěma třemi lety milionová sledovanost je dnes pouhým snem. Přesto se v současné době dva seriály, Kamarádi a Jedna rodina, stabilně v úterý a ve čtvrtek drží na prvních místech se sledovaností vysoko nad půl milionem diváků.

Prima i Nova přitom dávno rezignovaly na touhu po originalitě a vaří výše uvedený koktejl ze stále stejných ingeriencí, příběhy se opakují, jen prostředí je jiné. Opakují se dokonce i herci, což je nápadné zejména na Primě, kde se sestava přesunula ze Slunečné do ZOO a nyní do Kamarádů, pouze hlavní hvězdy se obměňují. Člověk, který má na úroveň dialogů trochu vyšší nároky, sice trpí, když sleduje třeba scénu v Kamarádech, kdy Sára Rychlíková jako mladá manželka bohatého podnikatele Martina Trnavského pronáší vzletně, že i ona by chtěla dokázat něco velkého, zatímco on ji něžně hladí po tvářičce a deklamuje jak školák z čítanky, že mu přece porodila dítě a je krásná, to úplně stačí, ale umíte si představit, jak musí trpět sami herci?

 

 

Divme se jim, že nám ty postavy předkládají bez většího snažení jako přes seriálový kopírák. Scenáristé před sebou látku tlačí jako těžkou káru, do níž se sem tam podaří cestou přihodit něco vtipného nebo dojemného, většinou jsou ale rádi, že se jim daří udržet těch pár dějových linek pohromadě. Ne, tohle opravdu není televizní umění a ani si to na něj nehraje. Je to spotřební zboží, jehož životnost je limitní a bude záhy recyklováno. Přesto diváci k těmto seriálům usedají, druhý den je probírají, zajímají se o herce i osudy postav. Snad je to tím, že tak moc touží přepnout mozek z náročné atmosféry doby někam, kde ti špatní jsou po zásluze potrestáni, nebo ještě lépe napraveni, a ti obří… No, prostě dobře dopadnou.

To se dělá pro prachy

Nejnáročnější pro diváky jsou u seriálů dlouhé reklamní předěly, ale i ty lze v rámci klidu a pohody využít k uvěření dobrého čaje s medem, aby se po seriálu lépe usínalo. Pro televize jsou naopak tyto předěly oním pokladem, který pilně vykopávají. A pro autory, členy štábu i herce? Zaručený příjem. Velmi trefně to v jednom rozhovoru vyjádřil mladý herec Mark Kristián Hochman, který v Kamarádech hraje podvodníka Lukáše a lháře, ničícího život krásné manželky Lindy v podání Jasminy Houf. Předtím si zahrál dosti velkou a zajímavou roli číšníka ve Zlaté labuti. Vysvětluje, že když se ho někdo z novinářů ptá, proč přijal roli v nějakém seriálu, vždycky odpoví, že pro peníze.

Jenže to se novinářům nelíbí, nutí ho, aby třeba řekl, že to byla pro něj velká výzva. Jenže tyhle role prostě hrají herci kvůli tomu, aby si vydělali na nájem, na hypotéku, na pohodlnější život.  Záleží pak jen na scénáři a režisérovi, jestli herec ze sebe dokáže vymáčknout zajímavý výkon. Jsou seriály, většinou ty kratší, které takovou příležitost hercům nabídnou. Loni to byla třeba mozaika s vynikající dvojicí Karel Heřmánek a Taťjana Medvecká, v tuto chvíli je to seriál Náhradníci, kde se blýskli dobrými výkony Kryštof Hádek a Jana Plodková. Být ale protagonistou dlouhodobého seriálu je pro herce práce většinou časově vyčerpávající a nevděčná. Aspoň tedy, že ty peníze stojí za to.

 

Ela Nováková

Vložil: Ela Nováková