„Není to lovestory na první dobrou,” vzpomíná Tatiana Dyková. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Hollywood Classic Entertainment

Popisek: Tatiana Dyková, tehdy ještě Vilhelmová, s Vladimírem Dlouhým v thrilleru Kajínek

Hrdě prohlašuji, že jsem prosazoval, až jsem prosadil. Klára Pokorová alias Slámová, advokátka, zdánlivě zranitelná blondýnka a zároveň houževnatá bojovnice v jedné z největších českých právních pří, kauze Kajínek. Jak jsem zmínil již ve filmu o filmu: „Herecké obsazení je další obrovsky důležitou složkou filmu. Prostě Konstantina Lavroněnka a Bogusława Lindy s Taťánou Vilhelmovou, na druhé straně s Vladimírem a Michalem Dlouhým. Tak tohle obsazení, které vzniklo jako dohoda koproducentů, si myslím, že je nejlepší možné proto, že k sobě dokonale pasují, že do sebe postavy dokonale zapadají.“

Bylo mi totiž naprosto jasné minimálně od momentu, kdy do role hlavního hrdiny byl obsazen Konstantin Lavroněnko, že proti němu musí stát někdo zkušený a zároveň schopný naprostého hereckého realismu. Táňa se mi později svěřila, že její role byla o to těžší, ze zcela technického hlediska, že musela znát i repliky svého protihráče. Hrálo se totiž česko-rusky. Výsledný úspěch filmu je z velké části zásluhou Táni. Rozhovor, který jsem s ní vedl, a další informace, které jsem o ní dohledal, jsou předmětem dnešního interview, ve kterém ji budu jmenovat původním příjmením, protože tak jsem ji v tom rozhovoru tehdy v roce 2010 zpovídal.

Film Kajínek je nejen thriller, ale zároveň melodrama, jak vnímáš vaši lovestory?

No moje lovestory, no tak to je, ta mě baví, protože je tak hrozně komplikovaná. Že to není lovestory na první dobrou, ale že je tam vlastně ten problém, a to je teda Kajínek, případ Kajínek. Vlastně on si nepřeje, abych ho zastupovala, nebo abych vůbec se do toho pouštěla. Nechce, abych přicházela na nový věci, zabraňuje mi v tom. Ale zároveň si myslím, že mě hrozně miluje. A já jeho.

S reálným Jiřím Kajínkem jsme se oba setkali před natáčením, co si o něm myslíš?

Samozřejmě jsem o všem hodně přemýšlela. Nesoudím pana Kajínka ani se ho nezastávám, nevíme, jaký je, a tvůj scénář ukazuje možnost, že se vše mohlo odehrát úplně jinak, než jak se předpokládá. Díky tomu filmu se na jeho případ i na spoustu dalších můžeme podívat z jiného úhlu a zamyslet se nad systémem. Justiční omyly existují, někdy je vězeň po dalším prošetření propuštěn jako nevinný. Co když je pan Kajínek tenhle případ?

Věříš, nebo nevěříš, že vraždil?

Nevím. Možná nezabil. Ke spisům vás nikdo nepustí a na jejich prozkoumání by vám měsíc a půl přípravy, který jsem měla, stejně nestačil. Navíc se jako herečka nemůžete do věci takhle zainteresovat, pořád si musíte uvědomovat, že nehrajete v dokumentu. Dostala jsem prostě scénář Marka Dobeše, který měl spád a byl napínavý; navíc je předobrazem mé role slečna Slámová – zajímavá a velmi kontroverzní žena. To je pro herce lahůdka.

Tvoje postava má skutečný živý předobraz, Kajínkovu obhájkyni Kláru Slámovou. Nakolik se jí podobá?

Řekla bych, že je to tak půl na půl. Moje postava stejně jako skutečná Klára Slámová zastupuje Jiřího Kajínka už dlouhou dobu a je přesvědčená o jeho nevině. Tohle všechno je ve filmu zachováno. Ale je tam i mnoho věcí, které se od reality liší. Nejde přece o dokument, ale o umělecké dílo, které po dramaturgické stránce musí fungovat. Takže všechno je propletené ještě víc a zajímavěji než ve skutečnosti.

Oficiální fotografování pro promo akčního thrilleru Petra Jákla a Marka Dobeše Kajínek; foto Marek Dobeš

Setkala ses s Klárou Slámovou, pomohlo ti to?

Setkaly jsme se, bylo to zajímavé, ale pro roli mi to nijak zvlášť nepomohlo. Nesnažili jsme se vytvářet přesnou kopii skutečnosti. A to je jenom dobře, protože jinak by se slečna Slámová asi hodně divila (smích).

Nebylo pro tebe jako pro herečku příliš svazující zpodobňovat skutečného žijícího člověka?

Naopak, je to strašně zajímavé. Těsto máte hotové, ale záleží, jakou formičku si na něj vyberete. Bavilo mě, že něco bylo předem dáno a něco svého jsem si k tomu mohla přidat. Na druhou stranu jsem si vědoma, že mnoho diváků očekává, že na plátně uvidí skutečnou paní Slámovou. To je velmi zavazující. Vůbec všichni jsme se cítili zavázáni odvést svou práci co nejlépe, protože náš film se dotýká konkrétního osudu.

Kvůli roli jsi měla paruku. Jak ses se cítila jako blondýna?

Cítila jsem se jako blondýna, která má za ušima jako bruneta.

Role v kriminálním thrilleru Kajínek znamená radikální změnu žánru.

Změna pro mě nastala hlavně v tom, že moje hrdinka hodně přemýšlí. A navíc šmrncovně vypadá, to je v mém případě také velká změna. A má spoustu postelových scén. To pro mě byla vůbec největší změna.

Thriller není v české kinematografii zrovna obvyklý žánr. Lišilo se v něčem i jeho natáčení?

Lišilo se například v tom, že jsem měla svůj vlastní karavan. (smích) Pravda, skoro vůbec jsem si v něm nepobyla, protože většinu času jsem trávila na place. Jednak proto, že jsem hrála téměř ve všech obrazech, a pak také proto, že na natáčení vznikla skvělá parta. To samo o sobě pro mě ovšem až tak neobvyklé nebylo, skvělá parta vznikne všude, kde natáčím, čím to asi bude (smích)

Poděkování: Alexandra Badová (Střední škola mediální grafiky a tisku)

Vložil: Marek Dobeš