Marta Jandová alias rockový Karel Gott: „Řízky nás zachrání.” Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Bioscop

Popisek: Zpěvačka a skladatelka Marta Jandová v dokumentu o svém otci Petru Jandovi Django, který natočila režisérka Olga Malířová Špátová

Poprvé jsem Martu Jandovou zaregistroval jako jednu z frontmanek v seznamu zahraničních hardrockových kapel. Její Die Happy byli založeni už v roce 1993 v univerzitním německém městě Ulm. Wikipedie je řadí do kategorie alternativní rock a deska Supersonic Speed se v přelomovém roce 2001 zařadila mezi evropské rockové objevy. Osobně jsme se setkali o šest let později na Masters of Rock.

Měl jsem u sebe k podpisu originál audiokazetu jednoho z jejich starších alb. Odcházel jsem s fajn rozhovorem a bez kazety. Poznal jsem to sám s DVDčkem Choking Hazard, když jsem prodával poslední originál kousek, domníval jsem se, že jich někde ve skladu vydoluji ještě celou řadu. Nevydoloval. Prostě tak dlouho prodáváte a rozdáváte, až vám ve vašem vlastním archivu nic nezbude. Ten záblesk stesku v oku poznám okamžitě. Proto vás o to víc potěší, když někteří fans vaši domácí kolekci doplní. Učinil jsem tak rád.

Následně jsme si v roce 2013 spolu zahráli v sedmém dílu druhé série seriálu Gympl s (r)učením omezeným - Zlámaná srdce. To už byla Marta Jandová v Česku zapsána nejen jako zpěvačka, ale i v dalších oblastech šoubyznysu. Vrátila na jaře roku 2009. Získala hlavní roli Mony Lisy ve stejnojmenném muzikálu v Divadle Broadway. Kromě toho přijala nabídku do poroty historicky první řady Česko Slovenské SuperStar, kde ji diváci zvolili nejsympatičtějším porotcem ročníku. Zpívá anglicky, písničky uvádí podle země výkonu německy nebo česky. Prožívá texty na pódiu, hraje v seriálech, energická a profesionální. Univerzální umělkyně. Něco jako Karel Gott v sukních, nebo spíš rockově barevných kalhotech a teniskách.

Hovoříme spolu před koncertem na Masters of Rock, 2007. Jsi na festivalu už popáté. Jak se z tvého pohledu vyvíjí?

Hodně se zlepšil, předtím jsem mluvila s naším technikem, který říkal, že je tu s námi už potřetí a že každým rokem je to opravdu lepší a lepší. Nejenom jídlo je lepší, o moc lepší, ale i technika se absolutně zlepšila, i tím, že ji trochu jinak postavili. Je to opravdu veliká změna, naši technici jsou hodně šťastní, dokonce funguje internet. Já myslím, že na spoustě německých festivalů neexistuje, aby jen tak internet šel vzduchem, většinou člověk musí jít do produkčních kanceláří, a tady jsem otevřela svůj notebook a najednou jsem byla připojená k internetu, a to v Čechách, ve Vizovicích. To je opravdu super, tady přesně vědí, co muzikant potřebuje – slivovici a internet (smích).

Říkala jsi, když jsi sem jela, že by ještě potřebovali vylepšit dálnici.

Ve Vizovicích ne, spíš mezi Prahou a Brnem (smích). Ten velký bílý autobus je náš, když člověk spí, leží na matraci a každou chvíli to s ním drncá, tak mě pak hrozně bolí záda. Ale to nebude určitě jen dálnicí, bude to i tím, že jsem prostě jen unavená. Já jsem vždy hrozně ráda, když jedeme zpátky do Čech. Moje maminka vyrůstala ve Zlíně, moje teta Marta bydlí dva kilometry odtud a vždy nám navaří na cestu zpátky do Německa řízky a bramborový salát. Dneska musíme bohužel hrozně brzo, hned po koncertu, odjet, protože máme před sebou cestu tisíc kilometrů. Zítra hrajeme na sjezdu Harley-Davidson v Hamburku a máme návěs, takže můžeme jet jen osmdesát kilometrů v hodině. Máme před sebou tak šestnáct hodin jízdy s pauzami, což je hrůza, ale řízky nás zachrání.

V návěsu je aparatura?

Ano, tam je aparatura.

Čím se bude tento lišit od toho minulého? To jsi tu nebyla se svou kapelou.

Minule jsem tu byla se třemi, vlastně čtyřmi pohlednými chlapci ze Skandinávie a zpívala jsem jen jednu písničku. Dneska budeme řádit, budeme hrát i hodně písniček z naší nové desky No Nuts No Glory, ale budeme hrát samozřejmě i písničky ze všech desek, bude to takový zdravý mix, tak jsem na něj hodně zvědavá. Myslím, že nehrajeme ani jednu baladu, bude tam jen jedna letní písnička mezi tím, jinak víceméně všechny budou tvrdé a skákavé.

Setkáváme se ještě po koncertu, měl i popáté pořádný náboj?

Mám trochu pocit, že devadesát devět procent lidí čeká na Rage. Jeden kluk v první řadě mi ukázal prostředníček a nevím, jestli se mnou chtěl do postele, nebo chtěl vidět Rage. Ten jediný byl nepříjemný, ale jinak tam byla spousta lidí, kterým se to líbilo, a to je hlavní.

Viděl jsem spoustu mužů, kteří ti posílali polibky vzduchem.

Ano, těch bylo víc než toho s prostředníčkem.

Jak jsou na tom tvá záda?

Opravdu dobře, díky adrenalinu jsem na ně úplně zapomněla.

Budou na příští desce také takové rychlé pecky jako Supersonic Speed?

Uvidíme, ještě máme chvilku čas a píšeme a píšeme, tak uvidíme. Nechte se překvapit.

Poděkování: Jana Jaklová (Vysoká škola kreativní komunikace)

Příště: Antonín Kopřiva (Zámek Nekonečno, Až do konce)

Vložil: Marek Dobeš