Totální podívaná stylu meč a sandály: Gladiátor dvojka od Ridleyho Scotta. Filmová glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením CinemArt (stejně jako snímky ve fotogalerii)

Popisek: Gladiátor II: Hlavní hrdina, syn původního Gladiátora Russella Crowea, Lucius v podání dosud neznámého Paula Mescala

Takřka současně jsem byl v kině na dvou filmech z Říma. Jen se první odehrál v současnosti a druhý (Gladiátor II) roku 200. Prvou podívanou míním snímek Konkláve, což je příběh působivě roubovaný na spousty zádrhelů, které mohou vznikat spolu s volbou papeže. Je to komorní drama, odehrávající se po papežově smrti ve Vatikánu (jistě, to vlastně není půda Říma) a obešlo se klidně bez celkového pohledu na dotyčný stát shůry i bez barevného dýmu nad komínem, signalizujícím, že bylo rozhodnuto.

Podivuhodnou pointu filmu Konkláve neprozradím, ale sotva překvapí ten detail, že je tu jeden z hlavních kandidátů vinen svatokupectvím.

Přenesme se však do času prastarého Říma, kam se také vrátil režisér Ridley Scott (*1937), blížící se věkem už devadesátce, a zhlédneme cosi hodně odlišného.

Gladiátor II (úvodní titulky dílo prodávají jako GLADIIÁTOR) je strhující od samého začátku, jenž je starověkou obdoba úvodního útoku na pobřeží ze Spielbergova Zachraňte vojína Ryana.

Po technické stránce bych si sotva dovolil na tomto filmu něco kritizovat. Co se pak týká příběhu… Nu, je to (stručně řečeno) „sandálový krvák“. Důraz dejte na druhé přízvisko.

A typické pro dnešek je, že zatímco jakákoli erotika striktně absentuje (a to býval antický Řím značně svobodomyslný), brutality a masakry permanentně dominují (mezi čímž je pouze krátce citován Vergilius).

Přímo bájným hrdinou filmu je Lucius Verus, kterého hraje Paul Mescal, známý z Hry o trůny. Je to urostlý syn generála-hlavní figury prvního dílu Gladiátor (2000, pět Oscarů), který dělal taky Scott a jehož hrál Russell Crowe.

Jak uzříme v barevně tónovaných retrospektivách Luciových vzpomínek, máti jej co chlapce poslala na koni pryč z Říma, aby přežil, a tak teď žije se ženou v africké Numidii. Ani ta ale neuniká římské rozpínavosti, a tak se přižene loďstvo a Římani vše živé nemilosrdně rubají. Luciova žena taky bojuje a je zabita šípem. On sám se stává otrokem a „větší bitevní scénu jsem nikdy nenatočil,“ nechal se slyšet Ridley Scott.

Co následuje, by nebylo fér vyprávět, jenže si přesto nemohu odpustit vyzrazení jednoho zásadního emocionálního momentu. Lucius se, již jako gladiátor, střetne v aréně s novým partnerem vlastní matky Marcusem Acaciem (Pedro Pacal), a mužem, který vyvrátil jeho zem. A Lucius vítězí. Drží krátký meč. Dle zákona „palec dolů“ musí poraženého generála zabít, jenže soupeř, už na kolenou, řekne: „Ale předtím věz, že tvou matku miluji z celého srdce a miloval jsem i tvého otce. Padl bych za něj.“

Ridley Scott se - na stará kolena - rozhodl historii trochu upravit, ono se ale zase tolik neděje, vždyť byla upravena už v původním Gladiátorovi. Tady je, pravda, komolena víc, takže máme na trůnu rovnou dvě (polo)šílená, dekadentně působící dvojčata, jménem Caracalla a Geta, a zříme i arénu Kolosea plnou vody se žraloky, nad čímž se Steven Spielberg nepochybně pousmál.

Stejný kruhový prostor se však chvěje i pod obrovským dusajícím nosorožcem, navíc osedlaným, jehož roh se brzy zkrvaví. A smíme arénu sledovat i plnou vřeštících, ohyzdně zmutovaných opičáků, kteří ďábelským rejem svých těl a chřtánů asociujících spíš bitky vedené kdesi v arénách Marsu (Barsoomu) Burroughsovým Johnem Carterem.

Ano, v těchto styčných bodech se Scottovi „sandálový žánr“ (nejpopulárnější v letech padesátých až šedesátých) dotýká i žánrů fantasy a science fiction.

Zajímavé party dostaly v podívané Connie Nielsenová jako Luciova matka, Derek Jacobi jako senátor Gracchus a Denzel Washington co charismatický intrikán a organizátor zápasů Macrimus. Otázka?

Bude tenhle -  na Maltě stvořený a prvoplánově senzační - film za tři sta milionů dolarů i trhák roku 2024?

Po spektakulární stránce bude - a lze se teď ošít, ale filmy přece mají prvořadě býti spektakulární, když jsou to jednou filmy. To samé chápali již Hitchcock či Buster Keaton a mnozí další a Scott sálá mezi nimi. Dokázal nám přiblížit i Řím a odpusťme mu, že při onom přiblížení poněkud přehání. A já… Spolu s Voskovcem a Werichem si po zhlédnutí díla sice tiše brouknu „bylo by mukou, zdravit jen pravou rukou“ (Římani pravicí zdravili), ale sporu nebude, že ještě nebyla žádná totálnější podívaná stylu meč a sandály stvořena.

Zdroj: CinemArt

Vložil: Ivo Fencl