Monografie Jany Kremanové, dámy českého malířství. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Karel Kerlický

Popisek: Akademická malířka Jana Kremanová

Po knize o malíři Petru Vaněčkovi vydal nyní Kant reprezentativní publikaci Jany Kremanové (nar. 1938), malířky, která šla vždy vlastní cestou. Monografie Jana Kremanová – Madame le peintre bude slavnostně uvedena ve středu 20. listopadu od 17 hodin v kavárně Jericho, Opatovická 26, Praha 1.

Nakladatelství Kant tímto počinem pokračuje ve snaze přiblížit veřejnosti výrazné solitéry českého výtvarného umění, které se neobjevují v žádných žebříčcích komerční úspěšnosti, tvoří mimo trendy, pozornost médií i státních galerií a jsou známi jen úzkému okruhu znalců a přátel. Znám Kremanku, jak jí přátelé říkají, od devadesátých let a setkání s jejími obrazy i s ní samotnou bylo pro mě vždy inspirativní a nekonvenční. Svůj výsostný intelektuální rozhled totiž dokáže prezentovat s rozšafnou civilností nenapravitelného skeptika a současné společenské i umělecké dění komentovat ironickými a sarkastickými bonmoty.

Jana Kremanová v sobě snoubí výšiny i nížiny, vždy nevyzpytatelná, neodhadnutelná, ale vždy svá. Usměvavá i vážná, stejně lyrická jako tragická, urputná v přesvědčení a laskavá shovívavostí. Její malířská a v mnoha ohledech pozoruhodná tvorba v sobě nese tyto kontrastní znaky. Vytříbeným malířským rukopisem a kolorismem, plným světelných valérů, podává témata tklivě kafkovská a tíživě existenciální v malbě figurativní, symbolistní či téměř neoklasicistní, jindy výtvarnou formu stylizuje v téměř abstraktních kompozicích, aby své téma sdělila v odlišné vizuální realitě. Svět mytologií a legend, svět divadla a grotesknosti, básník Rimbaud, ale především její veliký inspirátor Kafka, to jsou vlivy, které Kremanka prožívá lidsky niterně, ale především umělecky.

Kafka je její spiritus agens, vůdčí duch, a Kremanová se mu vyznává v mnoha dílech. K jeho hloubce a opravdovosti se prý doslova prožila. Na konci osmdesátých let namalovala obrazy Proměnu, Proces a Přímluvce, inspirované právě Kafkou. V roce 1999 vytvořila cyklus koláží, nazvaný podle Kafkovy knihy Popis jednoho zápasu, a v letech 2005-2007 vznikl cyklus kreseb, v nichž se snaží vyjádřit pocity, adekvátní Kafkově literárnímu dílu. „Jejich kultivovanost a vnitřní bohatství napovídají, že malířka dozrála k přirozenému propojení výtvarného a osobního poselství, že objevila v Kafkovi zjitřenou citlivost, zoufalství a to vše vyvážila smyslem pro humor, okořeněným ironií,“ píše mimo jiné ve svém textu Jana Orlíková-Brabcová. Kremanová vnímá svět podobně jako Kafka v jeho absurdních a groteskních polohách.

Černý koráb, 60 × 155 cm, olej na plátně, 1998

Kremanka vystudovala malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Antonína Pelce a Jana Smetany. Absolvovala v roce 1970 a dva roky pokračovala postgraduálním studiem restaurátorského oboru se zaměřením na závěsný obraz, polychromovanou plastiku a techniku al fresko u profesora Raimunda Ondráčka. V období normalizace se živila restaurováním a díky svým nesmiřitelným postojům se ocitla mimo oficiální výtvarnou scénu. V roce 1982, kdy začínala pomalu ustupovat tuhost režimu, jí filozof Karel Kosík pomohl realizovat velkou samostatnou výstavu s názvem Analogie v Italské knihovně v Praze. Kremanová vždy vycházela z vlastní představivosti a zkušenosti s moderním uměním a přicházející období postmoderní estetiky na počátku osmdesátých let zůstalo stranou její pozornosti.

Když napíšu, že opomíjená Kremanová by měla viset v Národní galerii, tak by se určitě rozesmála. Její obraz Scaramouche by ale ve sbírce Národní galerie rozhodně chybět neměl, nebo některé jiné práce. Je absurdní ironií, že se například její skvělý obraz Villa dei misteri o rozměrech 125 x 160 cm vydražil z vyvolávací ceny tisíc korun za pouhých směšných 19 tisíc. Komerční úspěšnost ale nikdy nezaručuje kvalitu díla a neurčuje skutečnou hodnotu umělce. Panuje všeobecný názor, že vystavené dílo ve stálé expozici prestižní státní galerie je pro umělce vždy výrazem ocenění jeho tvorby a pro sběratele zárukou, že je takový umělec akceptován odbornou veřejností. V praxi je ale situace často odlišná, neboť i ve výtvarném umění existují mezi odborníky osobní preference, které ovlivňují a pokřivují obraz výtvarného umění.

Bohužel dnes, kdy nejsou odborníci zatíženi žádnými příkazy a mohou objektivně prezentovat české výtvarné umění, ovlivňují jejich rozhodnutí různá lobby, zájmy i módní trendy. Jana Kremanová zatím v Národní galerii není a je tím současně opomíjen intimní tón ženského malířství, které v sobě univerzálně zahrnuje závažná témata lidského bytí. Dílo Jany Kremanové, oscilující mezi figurální expresí a fantaskním symbolismem, je obrazovým podobenstvím hledání cesty člověka. Její plátno Scaramouche, které vzniklo mimo silný vliv postmoderny, je nadčasové hloubkou obsahového sdělení a patří mezi nejlepší díla českého umění osmdesátých let minulého století.

Zleva Karel Kerlický z nakladatelství Kant, malířka Jana Kremanová a Jiří Tichý; foto Karel Kerlický

Co říci závěrem?

Dějiny umění jsou i přes všechny módní vlivy, komerční zájmy a trendy dějinami lidského údělu a přiznat jej v tvorbě znamená chápat svět v jeho lidských proporcích. Nejlepší díla světového, ale i českého umění vznikla z těchto pohnutek a k významným ideálům silných uměleckých osobností patřila vždy víra v lidské hodnoty, které měly v umění svůj konkrétní význam. Vývoj umění přinesl abnormální zájem o výtvarnou formu na úkor obsahu a vzal tím tvůrci jeho podstatu. Zrelativizoval pojem obsahu a formy, kvality, krásy, a zrelativizoval i samotný smysl umění. Zdá se, že současný aktuální typ umělce rezignoval na úděl jako na podstatu své vlastní existence, ovšem uskutečnit se umělcem tvrzením „jsem umělec“, nebo jím skutečně být, tedy naplnit poslání, je zásadně něco jiného.

Umělec, který přijal pouze roli umělce, nemá své formě obvykle co vtisknout a jen kombinuje jinde ověřené kombinace. Česká kunsthistorie místo toho, aby odkrývala závažné aspekty současného českého umění, které jsou živeny z kořenů vědomého setrvání v individuálním údělu, vynakládá značné úsilí a spotřebuje mnoho energie na to, aby formě bez obsahu dosadila alespoň trochu obstojné vysvětlení a zdůvodnění.  A tak se může snadno stát, že mnozí autoři zvučných jmen jsou již za horizontem svých tvořivých možností, zatímco jiní, jako například Jana Kremanová, se kvalitou tvorby do kontextu českého umění teprve zařadí. Monografie Jana Kremanová - Madame le peintre k tomu může přispět.

Vložil: Jan Paul