Ve škole jsme dostali za film jen dvojku aneb Jak jsem si jel pro Oscara. Filmová reflexe Viktora Horáka 02

Foto: Se svolením Viktor Horák (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tvůrci Krajana na oslavách FAMO

Nyní k samotnému zrodu naší cesty do Londýna. Poté, co jsme snímek sestříhali společně s naším šikovným střihačem Lukášem Skalníkem, tak film Krajan započal svoji „jízdu” po festivalech. Ve škole se sice snímek nesetkal s nějakými většími ovacemi a byl hodnocen dvojkou. To se již v těchto dnech změnilo a písecké FAMO se náš úspěch nyní náramně hodí. Očividně a logicky.

Zatímco jsme film posílali na nejrůznější filmové festivaly v Česku i v zahraničí, tak jsme zaregistrovali, že jeden z našich kamarádů přihlásil svůj bakalářský film z FAMO do soutěže o studentské Oscary. Nejdříve jsme si mysleli, že se jedná o nějaké falešné Student Academy Awards, které reálné ceny americké Akademie filmového umění a věd zneužívají a využívají pouze jejich dobré jméno. Opak byl ale realitou. 

Nicméně jednou jsme takto s Pavlem seděli u sklenice piva a rozhodli se, že když se onen kamarád chlubí pouze přihláškou do prestižní soutěže, tak to zkusíme také. Přihláška byla navíc zdarma, takže proč to nezkusit, že? 

Po necelém měsíci začalo e-mailové bombardování. Následně jsme začali googlit a všechno vypadalo, že jsme se opravdu přihlásili na ty „reálné” studentské Oscary. Díky našemu známému pedagogovi z písecké „filmovky” a náměstku ministra kultury Michalovi Šaškovi jsme se nakonec dozvěděli, že se opravdu jedná o studentské Oscary. A tím naše cesta začala. Nejdříve jsme se dostali do semifinále, kde bylo posledních 12 až 14 nominovaných. Poté se akademici ozvali s tím, že jsme ve finální sedmičce nominantů na pověstného „zlatého plešouna”. 

Mezitím přišly první rozhovory a mediální výstupy. Akademici si nás následně pozvali na online rozhovor s dalšími studenty. Sdělili nám, že se jedná o informační meeting a my jsme se bez nějakého většího očekávání připojili na call. Očekávali jsme, že tam bude dalších sedm nominovaných - ale opak byl pravdou. Byli jsme tam pouze tři vítězové. Kromě mě a Pavla se rozhovoru účastnil také čínsko-americký režisér Robin Wang a Němec Jens Kevin Georg. Během tohoto rozhovoru nám organizátoři z Akademie oznámili, ať si uděláme čas 14. října, protože jsme letošní vítězové. Takto jsme se poprvé seznámili a alespoň virtuálně viděli s dalšími soutěžícími „face to face.” A tehdy jsme se dozvěděli, že opravdu nějakou cenu získáme. 

Bylo to obrovské překvapení a satisfakce! Všechno to filmařské utrpení stálo za to. Krajan měl svůj smysl, proběhlo našimi hlavami. Vždyť jsme vyhráli Oscara! Sice ne toho opravdového, dospěláckého, ale co si budeme. Vždyť i „jenom” ten studentský znamená opravdu hodně. 

Následně začalo další mailové kolo a série hovorů s akademiky. Společně s organizátory jsme nahrávali rozhovory do medailonků, které se promítaly během vyhlašování v londýnském kině Odeon. První týden jsme museli držet informační embargo a poté se strhla mediální mela. Rozhovory, články a novináři. Česká televize, Prima, Forbes, CzechCrunch, Echo24 apod. Mluvili jsme takřka všude a neustále. A říjen se kvapem blížil. Mezitím jsem si odjel na rychlý, krátký a velmi příjemný výlet do Amsterdamu. 

Po prodlouženém a velmi užitém víkendu v hlavním městě coffeeshopů a Heinekena jsem se vrátil zpět k naší „oscarové pohádce”. Akademici nám následně poslali první informace ohledně ubytování a programu plus letenky. Dostali jsme i několik vstupenek na slavnostní ceremoniál a následnou VIP recepci v Národní galerii. Vstupenky jsme rozdali rodinným příslušníkům a dalším členům štábu, bez kterých bychom to nezvládli. 

Září uběhlo neskutečně rychle a nastal začátek října. S Krajanem jsme ještě těsně před odletem absolvovali speciální projekci v rámci festivalu Finále Plzeň, kde i ministr kultury Martin Baxa (ODS) divákům doporučil, aby si našeho Krajana nenechali ujít. Poté byla předposlední projekce s besedou v Sedlčanech, kam nás pozval náš kamarád a spolužák z FAMO Ondřej Kymla. Během této projekce proběhla i milá beseda plná potlesku a vtipné odměny v podobě jogurtu Krajanka. 

Poslední projekce před naším odletem do Spojeného království proběhla v rámci výročí 20 let naší alma mater v Písku. Uvedení filmu v píseckém kině Portyč bylo vrcholem oslav 20 let Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. Však jsme se po roce vrátili do školy a k jejímu dvacátému výročí jí darovali prvního studentského Oscara. Teď už se nemůže jenom pražská FAMU pyšnit tímto prestižním oceněním, ale už i naše písecká „filmovka” snad stoupla v očích odborné i laické veřejnosti. Po projekci následovalo asi hodinové natáčení filmařského podcastu Pitch, kde jsem vystoupil společně s kameramanem a spolurežisérem Pavlem Sýkorou, scenáristou Petrem Pelechem a hercem Pavlem Baťkem. Tak snad jsme tam neřekli nic kontroverzního, ale soudě podle občasného potlesku a salvy smíchu to bylo ve vší počestnosti. Následovala afterparty v píseckém Balzámu, kde byli všichni - kamarádi, spolužáci, absolventi i pedagogové.

Beseda po promítání

Mezi vínem, pivem a chlebíčky bylo cítit, že naše cena škole pomůže. Sice jsme ještě nevěděli, jestli to bude zlato, stříbro nebo bronz, ale upřímně - na to se historie už neptá. Nakonec to ale dopadlo více než dobře. Oslavy probíhaly na začátku října a nám v tu chvíli už zbýval pouhý týden do odletu. Dostavily se první nervy, stresy a uvědomění si, že se to opravdu děje. Štěstí, strach i nervozita byla na denním pořádku. K samotnému odletu a rozhovoru v Dobrém ránu zase příště…

Vložil: Viktor Horák