„Jde nám o svobodu, ta je důležitou součástí filozofie heavy metalu,“ řekla kapitánka Pirate Queen Destiny Grieflordová. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš

Popisek: Pirate Queen

VIDEO: První kompletní ženská pirátská kapela z Bermudského trojúhelníku Pirate Queen zastoupená kapitánem Destiny Grieflordovou se vydává do divokých vod světových metalových oceánů. Hovořil jsem s ní v dubnu tohoto roku po telefonu pro časopis Spark nejen o jejich debutu „Ghosts“, ale také o imaginární plujícím ostrovu Lyxion, ze kterého mezi nás ostré korzárky vyrazily. A mimo jiné zjistil, že sympatická frontwoman kapitánka pochází tak trochu původně ze Španělska, kde vystudovala hru na akustickou kytaru.

Co předcházelo vydání vaší první desky „Ghosts“?

My se známe v naší posádce navzájem velmi, velmi dlouho. A po nějakých pěti stech letech jsme se rozhodly přenést naši hudbu na pevninu a vydat se dobývat skutečný svět. Křižujeme ho již rok, takže se dá říci, že spolupracujeme od léta páně 2023. 

A ve skutečnosti?

Ve skutečnosti jsme měly v únoru roční výročí toho, že se známe. Za tu dobu jsme nasbíraly už spoustu zážitků. Natočily jsme dva videoklipy, nahrály album a teď jsme neskutečně nadšené z příprav jeho vydání.

Kdo je hlavním tvůrcem ve vaší kapele?

My všechny, pracujeme společně. Posíláme si soubory, pracujeme z domova. Takže kdykoli některá z nás má nápad, nahraje ho, pošle, zapracujeme na něm a máme další písničku. Také máme přítele na našem plujícím ostrově a ten nám čas od času šeptá pěkné melodie do ouška. Na těch pak dále také pracujeme. 

Přemýšlely jste o coververzi nějakého vašeho oblíbeného songu?

Ne, my skládáme od nuly. Ale v budoucnu myslím, že bychom mohli přenést do stylu, který teď hrajeme, nějakou cizí pecku. Když jsem začala studovat konzervatoř, vydala jsem se na dráhu klasické kytary, tak jsem si všimla, jak se moje dovednosti hodně zlepšily. Ale nejen proto, že samozřejmě hodně cvičím, ale také protože znám mnohem více repertoáru, než jsem znala předtím. Je to skvělý způsob, jak prozkoumat hudbu tím, že uděláte cover některé konkrétní písně. Například před časem jsem hrávala hodně Vivaldiho houslový koncert Čtvero ročních dob. Ten cover by v metalu mohl znít zajímavě. 

O čem vypráví píseň „Santa Lucía“?

Tak se jmenuje naše loď. Písnička vypráví příběh o přesvědčování Satana, aby lodi požehnal. Abychom mohly stále křižovat moře a nevystavit se při tom fatálnímu nebezpečí. 

A titulní „Ghosts“?

Je to příběh nemrtvých pirátů, démonů, kteří napadli město. Snaží se ničit, krást a drancovat. 

Jakou máte jako pirátky filozofii?

Jde nám o svobodu. Ta je ostatně důležitou součástí filozofie heavy metalu. Jsou o ní také často naše písně.  Zatím ve většině z nich vyprávíme příběhy našich dobrodružství. Ale máme v plánu i konceptuální album, ve kterém se možná zaměříme na příběhy našich jednotlivých postav a popisovat dobrodružství, která provázejí cesty žen pirátů. 

Svoboda v jakém smyslu?

Nejde jen o to loupit, krást nebo chlastat. Samozřejmě i to je ten aspekt, který se nám líbí. Ale tu podstatu vidím jinde – můžete si vybrat, zda chcete žít normální život, nebo chcete být svobodní. Protože to vše má samozřejmě důsledky, budete muset čelit následkům svých rozhodnutí. Ne každý se s tím smíří. Miluji báseň, která byla napsána roku 1835 v romantickém období literatury zde ve Španělsku. Canción del Pirata. Také ona vypráví o svobodě. Jsou v ní témata jako člověk versus příroda a společnost a podobně. Myslím, že to byla jedna z nejdůležitějších básní našeho národa. Tedy v realitě. Formovala naši národní kulturu. I kvůli ní jsem si piráty vždycky spojovala se svobodou. 

Jak se lišíte coby jedna imaginární pirátka od druhé? 

Všechny máme své zvláštní schopnosti. Já jsem například opravdu dobrá v házení sekerou a mluvení se zvířaty. Pak tu máme Lunu Lyss Shin, která je poloviční mořská panna. Raindrop Oceanus, která je něčím jako techničkou naší lodi. Dále Victorii Pearl Fata-Morganu, ta je částečně duch, nerada mluví s živými, takže se pravděpodobně nikdy nezapojí do žádných interview. A pak tu máme Její Veličenstvo, královnu ostrova Lixion, Marii Aureu, která má na starosti vokály. 

Měla jste jako dítě nějakou oblíbenou postavu piráta?

Petera Pana, kvůli filmu od Disneyho. Byl to první pirátský příběh, se kterým jsem jako dítě setkala, a fakt je, že Kapitán Hooke byl pro mě tehdy děsivou postavou. Když jsem vyrostla, pochopila jsem, že nebyl tak špatný. A když jsem četla knihu, moc se mi líbilo, jak se jako postava postupně formoval, jak rostl a vyvíjel se. Víte, když jste dítě, úplně nerozumíte tomu, proč lidé dělají věci, které dělají. A pak, když jste dospělý a vracíte se ke starým příběhům, které jste miloval v dětství, pochopíte mnohem víc. A to se mi stalo s Kapitánem Hookem. Moc se mi líbí i design od Disneyho. A ano, samozřejmě v této souvislosti musím zmínit i Piráty z Karibiku. Protože od té doby, co se objevil Jack Sparrow, mnoho lidí se více zabydlelo v tomto typu fantasy.

Kdo vás jako kytaristku v metalu inspiroval? 

Michael Amott z Arch Enemy, Lynd z Twilight Force nebo Brandon D'Eon, neuvěřitelně dobrý jazzový hudebník. A pak taky Brian May, i když to ve skutečnosti není styl, který jsem zvyklá hrát. Nyní oceňuji jeho hudbu mnohem více než třeba před deseti lety. Imponuje mi jeho použití poměrně jednoduchých nástrojů. 

Proč je pořád ještě poměrně málo ženských kapel? 

Ještě nedávno, pokud jste byla ženou nebo malou dívkou, která chce na něco hrát, byly tu určité nástroje, kterými se dali snadněji přesvědčit rodiče, aby to povolili. Obecně existují instrumenty, na které lidé sami od sebe rádi nehrají nebo jim je rodiče nekoupí. Nemyslím si, že by běžný rodič svým dětem kupoval bubny. Obecně pro dívky existují nástroje, které jsou společensky akceptovány jako klávesy, housle nebo zpěv. Až teprve Suzi Quatro byla jednou z prvních žen, které vstoupily na pódium s elektrickým strunným nástrojem jako základem show. Ono vlastně ani není podstatné, zda jsou ty kapely vytvořené jako pouze ženské. Důležitou součástí toho je, co předvedou. Dám příklad, znělo by strašně divně říct skupina starých chlapů jménem Metallica, že ano?

Potěšilo mne, že jste „Ghosts“ vydaly i jako instrumentálku. 

Je to velmi speciální píseň a proměnlivá. Navíc si myslím, že nějakým retro způsobem je fajn mít album, která končí instrumentální verzí. 

Co bys chtěla vzkázat vašim budoucím posluchačům prostřednictvím Sparku? 

Pokud někdy budete mít dojem, že jste ztracení a že se ve společnosti necítíte dobře, máte vždy příležitost nalodit se na naši loď Santa Lucía a odplout s námi.

Poděkování: Karel Balčirák (Spark Rock Magazine)

Vložil: Marek Dobeš