Když efektní show převálcuje kvalitu aneb Jak se i velká podpora může vymstít. TV glosář Ely Novákové
27.10.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Jiří Ježek s partnerkou Lenkou Norou Návorkovou se stali druhými „oběťmi“ vyřazování v třinácté řadě StarDance. Šestinásobný paralympijský vítěz a šestinásobný mistr světa bez problémů zvládl i závody se zdravými cyklisty a před jeho výkony na tanečním parketu nelze než smeknout.
Ve třetím kole se už začíná projevovat, kdo má pro tanec vlohy a kdo se naopak jednou provždy míjí s rytmem a tanec mu nejde. O tom, kdo půjde z kola ven, ale rozhoduje hlasování diváků. A tak nám ve StarDance pokračuje největší dřevo, zatímco slušný průměr soutěž opustil.
Nemohu si odpustit úvahu, co za to může. Možná kdyby moderátoři tolik nezdůrazňovali handicap a podporu celého týmu, pár Jiří Ježek a Lenka Nora Návorková by dostal hlasů víc. Možná mnoho diváků prostě spoléhalo na to, že Jiří má tak širokou suitu podporovatelů, že mu hlasy posílat nemusí. Možná kdyby pár tančil na nějakou stále živou pecku, a ne na téměř zapomenutou písničku Ain´t No Sunshine zpěváka Billa Whitterse, kterého už si také skoro nikdo nepamatuje, měl by větší úspěch. Co rozhodlo, už nerozklíčujeme. Je to tak, Jiří Ježek s Lenkou Norou Návorkovou, skvělou tanečnicí a empatickou choreografkou, svou rumbou v soutěži skončili.
Rumba, to jsou silné emoce
Přitom jejich rumba nebyla nejhorší, kterou jsme viděli. Jiří Ježek sice není typ muže, který by uměl projevit romantické emoce, pokud si ale vytkl jako téma tance: „Jsem smutný, protože mi odešla moje milá“, a Lenka Nora Návorková k tomu dodala: „A ona se mu posmívá,“ pak přesně to jsme na parketu viděli. Tatiana Drexler to pojmenovala velmi přesně, když řekla, že Lenka staví své choreografie přesně pro toho, kdo je bude tančit. „Hledá v lidech, co mají uvnitř, a to se jí daří.“ A Jiří Ježek byl roztomile smutný, vyjadřoval to výrazem i pohyby rukama, a navíc předvedl náročné krokové variace na velmi dobré úrovni. Jan Tománek sice našel chyby v držení a v přílišném propnutí nohou, ale i on musel konstatovat, že to byla rumba pěkná. Po té první, kterou jsme během večera viděli, rozhodně zaujala víc.
Lucie Vondráčková s Robinem Ondráčkem sice vyfasovali mimořádně chytlavou hitovku Bee Gees z Horečky sobotní noci, Lucie k tomu měla i vhodný kostým se zvonovými kalhotami a hipízáckou parukou a čelenkou, jenže málo platné, Robin Ondráček je bezpochyby skvělý tanečník, ale není to John Travolta. Nepodařilo se mu postavit choreografii tak, aby divák pocítil žár sobotní noci. Lucie navíc klopýtala rumbovými kroky až k závěrečnému vypadnutí z rytmu, po kterém málem přistála na parketu, což bylo pro mnohé diváky i porotu jediné vzrušení, které jim tento tanec přinesl.
Jak silně emotivní může rumba být, aniž by se hrála nějaká divadýlka, předvedl až pár Marta Dancingerová a Martin Prágr. Píseň Johna Lennona Imagine je jedním z nejslavnějších protestsongů všech dob a kdykoliv zazní, lidé vytahují kapesníky, protože její verše jsou obaleny hudbou tak něžnou, že vhání slzy do očí. Tančila se rumba a nic než rumba. Pomalá, úsporná, s dlouhými kroky a dokonalou souhrou páru v kontaktu. Touha, smutek, naděje. Porota se shodla, že takhle má tanec vypadat. Ano, bylo to hezký, jak suše okomentoval vystoupení Richard Genzer. Štíhlounká herečka předvedla, že má smysl pro tanec jako vyjádření emocí pohybem.
Chachu jsme skoro neviděli
Temperamentní, původně kubánská chacha se nejlépe tančí na původní latinskou hudbu, při které se dobře uplatní nejzajímavější prvek, totiž přeměna na synkopovanou čtvrtou dobu s jedním krůčkem navíc. Jakmile aranžujete choreografii tohoto tance na jiné písničky, začínají komplikace. Zvlášť pro toho, kdo nemá chachu zadřenou pod kůži, protože onu rozloženou dobu v hudbě prostě neslyší.
Chudák Martina Ptáčková toho asi neslyší mnohem víc, rytmus je jejím nepřítelem. Nepomůže tomu ani rytmická skladba, jakou písnička Precious Wilson Eruption – One Way Ticket nesporně je. Dominik Vodička sice dělal, co mohl, aby choreografii pro mistryni bojových umění zjednodušil, ale nepomohlo to. Richard Genzer se snažil to obrátit ve vtip, když řekl, že viděl nádherně veselou tvář, ale smutné nohy. Výkon Martiny Ptáčkové byl nejhorším tancem večera. Ale diváci jí zachovali přízeň, a tak příště uvidíme, jestli se lépe popere se standardním tancem. Latina opravdu není její parketa a není divu, že Dominik Vodička to shrnul větou: „Jsem rád, že to máme za sebou.“
To Filip Blažek s Adrianou Maškovou se do tance pustili s jinou vervou. I Was Made For Lovin´ You sice milovníci skupiny KISS poněkud pohrdají, protože ji považují za diskotékovou dupárnu, pořád jsou to ale KISS, a do těch se Filip Blažek evidentně pustil s radostí. Nahodil rockerskou image a černý lesklý overal jeho partnerky dojem jen umocnil. Oba trsali jak o život, dobře se na to dívalo, potíž byla v tom, že chacha v tom moc vidět nebyla. Adriana Mašková se ji sice snažila udržet při životě, Filip si s ní ale moc hlavu nelámal. Jan Tománek to popsal přesně: „Potřetí přišel na parket chlapák, všechny omámil svým charismatickým projevem, akorát nikdo nepoznal, že je to chacha.“ Zadýchaný stokilový padesátník se ale netajil tím, že si to tentokrát naplno užil. A diváci si to užili s ním, takže mu absenci přesných kroků odpustili mávnutím ruky a odesláním smsky.
Do třetice jsme viděli chachu fotbalovou, nebo chcete-li pekelnou, jak ji označila sama Chili Ta. Jakub Mazůch vsadil na její zálibu v americkém fotbalu, takže ze všeho nejvíc to připomínalo tanec roztleskávaček. Bylo to sportovní, tvrdé a nekompromisní, jak si ostatně hit skupiny ACDC Highway to Hell žádá. Tohle je styl, který Chili vyhovuje, a tak včetně perfektně chyceného míče při závěrečné zvedačce působila tentokrát suverénně, sportovní tričko a šortky jí moc slušely, byla vysmátá. Porota ovšem opět musela konstatovat, že chacha tam nebyla skoro žádná. Tatiana Drexler navíc přísně kritizovala Chiliny nohy, a dostala se tak do sporu s Janem Tománkem, který Chili fandil a pochválil její jistotu a výraz. Chili není typ tanečnice společenských tanců, její dynamický projev ale zatím své příznivce má. Počkejme si, jak se jí podaří proměnit se pro nějaký elegantní standardní tanec.
Co je a co není valčík
Raz dva tři, raz dva tři… Tanečníci krouží parketem a občas se jim z toho točí hlava. Sukně vlají, muži jsou uhlazení a galantní. Přesně v tomto duchu zatančili valčík Jana Paulová a Robin Ondráček a písnička Johna Denvera Come Love Me Again salonní konvenci tance jen podtrhla. Porota pár pochválila, ve známkách se ale nepředala. Bylo to hezké, ale bylo to bez nápadu, prostě takový obyčejný valčík. Jana Paulová tančí s lehkostí, vzhledem k jejímu věku nečekanou, ale do složitějších choreografií a dynamičtějších tanců se asi pouštět nebude.
To Patrik Hartl si zadovádí rád. „Chtěl bych předvést kaskádu maskulinní něžnosti,“ prohlásil o svém valčíku na písničku Billyho Joela Always A Woman, zároveň ale přiznal, že je takový veselý pudlík, co se pořád motá někomu pod nohama. Při valčíku se snažil zachovat klidnou eleganci, ale to není on. I tady párkrát sklouzl do grotesky. Tatiana Drexler to popsala tak, že Patrik působí pořád radostně, nadšeně. Ale protože tanec byl proveden čistě, bylo to lehké zesměšnění spisovateli odpuštěno, zvlášť když jeho partnerka Tereza Prucková úlety skvěle vyrovnávala. Je to zajímavý pár, vypadá to, že si dobře rozumějí, což je pro přípravu dalších choreografií důležité. Jak velké má Patrik Hartl sympatie diváků, kteří mu nefandí kvůli jeho knihám, protože je nečtou, si neodvážím odhadovat. Přece jen je to ve StarDance dost exotický zjev.
To Oskar Hes má podobně jako Marta Dancingerová u diváků své jisté. Jejich tancům laik těžko může něco vytknout. Mají oba rytmus v těle a pohybové nadání, takže si mohou dovolit předvádět kreace, na jaké mezi soutěžícími nikdo jiný nemá. Jenže Oskar Hes s Kateřinou Bartuněk Hrstkovou tentokrát narazili na strážce klasiky Jana Tománka. Znovu zazněla písnička Billyho Joela, další cajdák s názvem Piano Man. Pár se ale odhodlal porušit pravidla klasického valčíku a předvedl spíše scénku jako z moderního scénického tance. A Jan Tománek se zlobil, protože pro herce, který perfektně ovládá své tělo, prý nebyl valčík vůbec důležitý. Jenže Richard Genzer i Tatiana Drexler to vyvrátili, protože Oskar Hes předvedl jako jediný soutěžící třeba i brilantní valčík s točením doleva a ono bezpodmínečné raz, dva, tři dodržoval stále jak v tanečním držení s partnerkou, tak v sólových výstupech. Jan Tománek asi zapomněl, že není na mistrovské soutěži společenských tanců, ale ve StarDance aneb Když hvězdy tančí. Jak se to líbilo divákům u obrazovek? Ocení i dál originalitu hereckého tance Oskara Hese, nebo to na ně bude příliš vyzývavé?
Příště uvidíme paso doble, quick step a waltz, znovu je to kombinace vášně, rozvernosti a elegance. Máme se na co těšit. Už se nebudeme vracet s písněmi v čase do sedmdesátých let, tak uvidíme, kdo zvolí jako doprovod líbivou klasiku a kdo něco ryze současného.
Zdroj: Česká televize
Vložil: Ela Nováková