„Děkuji, že jsem během studia mohla točit seriály,“ říká něžně neústupná Jessica Bechyňová. Nezapomenutelní Marka Dobeše
26.10.2024
Foto: Se svolením Alfedus, spol. s.r.o.
Popisek: Jessica Bechyňová jako Petra Bartyzalová ve filmu Marka Dobeše Ďáblova sbírka
Hlavní roli dívky, která hledala otce, aby našla samu sebe, si v mém filmu Ďáblova sbírka zahrála tehdy na začátku natáčení mladičká studentka DAMU Jessica Bechyňová. Později ji režisér Jan Hřebejk obsadil do seriálu Místo zločinu České Budějovice. Jde o další z hlavních hereckých představitelů, kteří splňují mou maximu pro tento projekt – skvělí herci, kteří nejsou okoukaní, a tudíž jim divák jejich postavy stoprocentně uvěří.
Úspěšná absolventka DAMU tímto filmem v jedné z hlavních ženských rolí debutuje. Dosud si zahrála jen několik menších partů v projektech, jako Jan Palach, Abstinent, Specialisté nebo Smetana. Když jsem s ní 24. dubna 2014 fotil castingové portréty, mohl jsem se spolehnout jen na svou intuici. Z diváckých ohlasů pracovních verzí filmu a rozhovoru, který poskytla na základě mých otázek Anně Janáčkové, jasně vyplývá, že jsem tehdy volil dobře.
Jessico, hrajete hlavní roli, což dnes nepůsobí nijak zvláštně, ale když vám režisér roli nabídl, byla jste mnohem mladší a nepříliš zkušená. Jak vše probíhalo?
Vlastně to byla úplná náhoda. Poprvé jsem potkala Marka Dobeše ještě mnohem dříve, studovala jsem na střední škole reklamní tvorbu a grafický design. A tehdy tam za námi přišli nějaký lidi a říkali: „Hele, nechcete si zahrát ve filmu? Dělali byste komparz.“ Tenkrát to byl, myslím, seriál Sanitka 2. Byly to tři natáčecí dny, během kterých jsem potkala právě Marka. Předali jsme si kontakt s tím, že když bude něco točit, ozve se. Vlastně jsem celkově i o té profesi moc nevěděla, ale byla to možná nová etapa. Nicméně čas plynul a já se po maturitě rozhodla, že místo grafiky zkusím divadlo. To mě vždycky lákalo, ale nějak jsem do té doby neměla odvahu. Přijímačky na DAMU vyšly až napodruhé. Předtím, než jsem nastoupila, tak mi zavolal Marek Dobeš a oslovil mě ohledně castingu k nově připravovanému filmu. Nevěděla jsem o své postavě moc, jen že jde o dívku zhruba v mém věku.
Tedy hlavní ženská role, dcera jednoho z tří hrdinů filmu Ďáblova sbírka.
Přesně tak. Tehdy byla ta role, Petra Bartyzalová, psána trochu jinak, než ji můžeme vidět teď ve filmu. Myslím, že zejména v rané fázi prošla mnohými obměnami, a co je důležité, dostala nakonec mnohem větší prostor. Je také třeba zmínit věc, kterou bych označila jako charakteristickou pro Markovu práci na tomto filmu, málokdy jsme dostali text dopředu. Často byla potřeba improvizace. Takže ve chvíli, kdy jsme točili nějaký obraz, neměla jsem nikdy jistotu, kam to celé dějově zabruslí. Bylo to někdy dost náročné. Každopádně to vyšlo. Marek je člověk, který tě uvítá na palubě a hned zapojí do děje. Byla to taková punková záležitost. Ale já jsem to brala jako příležitost něco se naučit a říkala jsem si, že co tě nezabije, tě posílí.
Takže vy jste s tím filmem vlastně herecky dospěla?
Dá se to tak říct. Je tam dlouhá časová škála a dá se to poznat nejenom na změně vzhledu, ale rozhodně i na hereckých zkušenostech. Ty jsem díky škole a hereckým příležitostem získávala v průběhu natáčení. Cítím vděčnost a děkuji, že jsem během studia mohla točit například různé seriály. Není to samozřejmostí a zaleží na vedení ročníku, zda vám to povolí. Myslím, že i takové zkušenosti mi pomohly se v průběhu formovat.
Dobře, pojďme k ději.
Tak ve zkratce. Moje postava se jmenuje Petra Bartyzalová, což je dcera jednoho ze tří ústředních mužských hrdinů filmu. Z trojice přátel, která se ztratí. Jde o tři nadšence, vlastně, no, dejme tomu do historie. Také usilují o to, aby se předměty z církevních restitucí nedostaly pryč z Čech.
Dá se říci, že se hodně opírají o vlastenectví, když podtitul zní černá vlastenecká komedie?
Určitě se dá říct, že tématem je hrdost na to, odkud pocházejí. Ale co se týče té jakoby profese historiků, jsou to amatéři. No a postupně se dozvídáme, co se tam děje, skrze Petru a vlastně taky producenta lomeno režiséra, který ji osloví s tím, že když hledá otce, hrozně ho to po pracovní stránce zajímá, a že jí pomůže. A tak si plácnou a v průběhu nějaké té časové linie odhalují, co se s jejím tátou stalo. Opírá se to právě o historii České republiky a nejen to. Otvírá se také téma druhé světový války a tak. To je tak asi děj ve zkratce.
A jak se projevil životní příběh herečky Jessicy Bechyňové? Jak vám pomohl roli uchopit?
Nemyslím si, že jde úplně o můj příběh jako takový, ale cokoliv člověk prožije, tak ho to nějakým způsobem formuje. Nicméně já sama svého biologického otce neznám. Bylo pro mě tedy zajímavé právě téma hledání otce. Nacházela jsem se svým způsobem v situaci, kterou jsem si několikrát představila. Jen se nejednalo o Jessicu, ale o Petru. Nutno ale dodat, že pocházím z velké rodiny a rozhodně jsem kvůli tomu nijak nestrádala. Společné téma je také nějaký zájem o historii v rodině. Prarodiče mě často brali na různé hrady a zámky, abych měla historický kontext, získaný nejen z učebnic. Šlo o „školu hrou“. Za to celé své rodině děkuji.
Vy jste byla zaměstnána v divadle i jako uvaděčka. Šlo o způsob, jak se přiblížit vytoužené profesi?
To bylo vlastně ve chvíli, kdy jsem se odstěhovala od rodičů. Pracovala jsem tam asi dva roky. Bylo to Švandovo divadlo. Což bylo hrozně hezké období, protože jsem najednou ten celý šílený divadelní svět poznávala z různých úhlů... Měla jsem možnost vidět všechny ty stránky, všechny ty aspekty divadla. Určitě mi to pomohlo v tom se k tomu přiblížit, protože jsem měla možnost vidět, a opravdu několikrát, spoustu těch her a dělat si o tom nějaký obrázek. Když jsem se hlásila na DAMU podruhé, pomáhala mi s přípravou tehdy Zuzka Onufráková, teď Zlatohlávková. Nevím, jestli bych se bez její pomoci dostala.
Jaké své další projekty byste zmínila, filmy, seriály, nebo divadlo?
Co se týče divadla, jsem moc ráda, že hraju se souborem Divadlo NaHraně. Hrajeme hru Inkognito, která se uvádí v Divadle v Celetné. Je to vlastně o mozku Alberta Einsteina. A tak nějak o jeho fungování, je tam víc postav. Každý ztvárňujeme minimálně čtyři postavy. Je to hodně střihové, bez jakéhokoli převleku. Pro mě je to velká výzva, kterou mám moc ráda! Jinak hostuju v Městských divadlech v pražských. S nově vzniklým spolkem Divadlo Koktejl hrajeme takovou fajn zájezdovou hru Román pro ženy, podle námětu stejnojmenné knihy od Viewegha.
No a jinak co se natáčení týče, měla jsem možnost natáčet Specialisty, Sever, ale také třeba film Abstinent. To byla první moc hezká herecká zkušenost po boku Josefa Trojana v režii Davida Vignera. Na co také moc hezky vzpomínám, bylo Pozadí události v režii Jana Hřebejka. Jedno z posledních natáčení byl seriál Zrození alchymistky. Je to seriál na motivy Princezny zakleté v čase. Má postava tam je zasazena do fantasy světa, což jsem si opravdu velmi užívala.
Poděkování: Anna Janáčková (Střední škola mediální grafiky a tisku)
Příště: Captain Destiny Grieflord – Pirate Queen
Vložil: Marek Dobeš