Cesta do Londýna aneb Jak jsem si jel pro Oscara. Filmová reflexe Viktora Horáka 01
22.10.2024
Foto: Se svolením Viktor Horák
Popisek: Jiří Štěpnička, spolurežiséři a Pavel Batěk
Milí čtenáři, připravte se na to, že tato série textů bude lehce sentimentální. Odpusťte mi to, jelikož emoce k něčemu podobnému zkrátka a jednoduše patří. V těchto črtách budu psát, jak jsem si s mým kamarádem a kolegou Pavlem Sýkorou jel do Londýna pro studentského Oscara. Je to událost, kterou už možná nikdy nezažijeme. Proto vás prosím, omluvte mé občasné dojetí, které v těchto řádcích může být cítit.
Pro začátek zde uvedu, jak tento příběh vůbec začal. Psal se rok 2022 a Pavel začal přemýšlet o svém magisterském absolventském filmu. Oba jsme se znali z naší alma mater - Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). Společně jsme již na několika studentských filmech pracovali, ale v trochu odlišných pozicích. Já většinou jako scenárista a Pavel jako kameraman. Role se ale změnily poté, co jsme společně natočili kamerové cvičení Mému budoucímu já. Tento víceméně trochu experimentální film, spíše kamerová báseň, s Jiřím Ployharem a Sofií Katelou, byl naším prvním snímkem, který jsme spolurežírovali. Byla to ale spíše taková vizuální podívaná než film s velkým F. Příběh a scénář, který napsal náš kamarád Petr Pelech, byl hodně metaforický a vše sloužilo k tomu, aby se Pavel jako kameraman co nejvíce „vyřádil”.
Následně začala naše spolupráce i na Pavlově magisterském filmu. On jako kameraman měl původně absolvovat po pěti letech na FAMO v Písku dokumentem o neslyšících. A nutno dodat, že absolvovat jako kameraman pouze dokumentem je dosti degradující. Bohužel písecká škola nebyla schopná zařídit Pavlovi štáb pro hraný film, a tak to vypadalo, že jeho posledním snímkem bude onen dokument. Na to konto jsme se domluvili, že obnovíme naší režijní spolupráci a natočíme Krajana. Svou roli v tom hrála také Filmová kancelář Plzeňského kraje, která Pavlovi přislíbila finanční podporu, a proto jsme něco natočit museli.
Něco jednoduchého, levného a zároveň účinného
Od začátku jsme věděli, že musíme natočit něco jednoduchého, levného a zároveň účinného. Ideálně diváckého a zábavného. Dva herci, jedna místnost. Tak jsme o tom přemýšleli od začátku. Někdy v tento čas jsme k práci přizvali našeho dobrého kamaráda a mého spolužáka ze scenáristiky Petra Pelecha, který nám napsal scénář i k předchozímu snímku Mému budoucímu já. Krajan tehdy ještě nesl pracovní název Host a uvažovalo se o názvu Novoroční pohoštění atd. Následně se začal psát scénář s tím, že to bude dialogovka odehrávající se během posledního Silvestra druhé světové války. Mezitím jsme s Pavlem „bojovali” u školy, abychom vůbec film mohli natočit. To nebylo nic jednoduchého. Když ale vedení zjistilo, že nepotřebujeme žádné peníze a vše si zafinancujeme a zorganizujeme sami, tak souhlasili. Je to pochopitelné, jelikož peníze na své filmy dostávají pouze režiséři. Náš film vznikal trochu punkově a razil si svoji antisystémovou cestu, která ho nakonec dovedla až do londýnského kina Odeon.
Poté co jsme dostali zelenou od školy, tak se rozjela plnohodnotná příprava natáčení. Do hlavních rolí jsme obsadili nestora české kinematografie Jiřího Štěpničku a Pavla Baťka. Vedlejší roli ztvárnil Martin Hlubocký. K našemu velmi milému překvapení nám všichni herci na naši žádost kývli tzv. „na první dobrou”. Zajímavostí je fakt, že role sudetského vdovce Petra Bernáta má mnoho společného s reálným životním příběhem Jiřího Štěpničky. To nám ale řekl až při společném setkání nad sklenicí vína v Divadle Komedie. Možná i proto nám tak rychle na roli kývl. A rozhodne to i pomohlo během herecké práce a noření se do role. Štěpničkovo herectví velmi často a se superlativy oslavovali i akademici ze Spojených států. Nakonec zisk prvního studentského Oscara za hranou tvorbu pro Českou republiku snad může potvrdit, že to stálo za to.
To bylo zatím pár vět o vzniku filmu Krajan, který byl oceněn americkou Akademií filmového umění a věd. O samotné cestě do Londýna pro sošku studentského Oscara zase příště…
Vložil: Viktor Horák