Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Cesta do Londýna aneb Jak jsem si jel pro Oscara. Filmová reflexe Viktora Horáka 01

22.10.2024
Cesta do Londýna aneb Jak jsem si jel pro Oscara. Filmová reflexe Viktora Horáka 01

Foto: Se svolením Viktor Horák

Popisek: Jiří Štěpnička, spolurežiséři a Pavel Batěk

Milí čtenáři, připravte se na to, že tato série textů bude lehce sentimentální. Odpusťte mi to, jelikož emoce k něčemu podobnému zkrátka a jednoduše patří. V těchto črtách budu psát, jak jsem si s mým kamarádem a kolegou Pavlem Sýkorou jel do Londýna pro studentského Oscara. Je to událost, kterou už možná nikdy nezažijeme. Proto vás prosím, omluvte mé občasné dojetí, které v těchto řádcích může být cítit.

Pro začátek zde uvedu, jak tento příběh vůbec začal. Psal se rok 2022 a Pavel začal přemýšlet o svém magisterském absolventském filmu. Oba jsme se znali z naší alma mater - Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). Společně jsme již na několika studentských filmech pracovali, ale v trochu odlišných pozicích. Já většinou jako scenárista a Pavel jako kameraman. Role se ale změnily poté, co jsme společně natočili kamerové cvičení Mému budoucímu já. Tento víceméně trochu experimentální film, spíše kamerová báseň, s Jiřím Ployharem a Sofií Katelou, byl naším prvním snímkem, který jsme spolurežírovali. Byla to ale spíše taková vizuální podívaná než film s velkým F. Příběh a scénář, který napsal náš kamarád Petr Pelech, byl hodně metaforický a vše sloužilo k tomu, aby se Pavel jako kameraman co nejvíce „vyřádil”. 

Následně začala naše spolupráce i na Pavlově magisterském filmu. On jako kameraman měl původně absolvovat po pěti letech na FAMO v Písku dokumentem o neslyšících. A nutno dodat, že absolvovat jako kameraman pouze dokumentem je dosti degradující. Bohužel písecká škola nebyla schopná zařídit Pavlovi štáb pro hraný film, a tak to vypadalo, že jeho posledním snímkem bude onen dokument. Na to konto jsme se domluvili, že obnovíme naší režijní spolupráci a natočíme Krajana. Svou roli v tom hrála také Filmová kancelář Plzeňského kraje, která Pavlovi přislíbila finanční podporu, a proto jsme něco natočit museli.

Něco jednoduchého, levného a zároveň účinného 

Od začátku jsme věděli, že musíme natočit něco jednoduchého, levného a zároveň účinného. Ideálně diváckého a zábavného. Dva herci, jedna místnost. Tak jsme o tom přemýšleli od začátku. Někdy v tento čas jsme k práci přizvali našeho dobrého kamaráda a mého spolužáka ze scenáristiky Petra Pelecha, který nám napsal scénář i k předchozímu snímku Mému budoucímu já. Krajan tehdy ještě nesl pracovní název Host a uvažovalo se o názvu Novoroční pohoštění atd. Následně se začal psát scénář s tím, že to bude dialogovka odehrávající se během posledního Silvestra druhé světové války. Mezitím jsme s Pavlem „bojovali” u školy, abychom vůbec film mohli natočit. To nebylo nic jednoduchého. Když ale vedení zjistilo, že nepotřebujeme žádné peníze a vše si zafinancujeme a zorganizujeme sami, tak souhlasili. Je to pochopitelné, jelikož peníze na své filmy dostávají pouze režiséři. Náš film vznikal trochu punkově a razil si svoji antisystémovou cestu, která ho nakonec dovedla až do londýnského kina Odeon. 

Poté co jsme dostali zelenou od školy, tak se rozjela plnohodnotná příprava natáčení. Do hlavních rolí jsme obsadili nestora české kinematografie Jiřího Štěpničku a Pavla Baťka. Vedlejší roli ztvárnil Martin Hlubocký. K našemu velmi milému překvapení nám všichni herci na naši žádost kývli tzv. „na první dobrou”. Zajímavostí je fakt, že role sudetského vdovce Petra Bernáta má mnoho společného s reálným životním příběhem Jiřího Štěpničky. To nám ale řekl až při společném setkání nad sklenicí vína v Divadle Komedie. Možná i proto nám tak rychle na roli kývl. A rozhodne to i pomohlo během herecké práce a noření se do role. Štěpničkovo herectví velmi často a se superlativy oslavovali i akademici ze Spojených států. Nakonec zisk prvního studentského Oscara za hranou tvorbu pro Českou republiku snad může potvrdit, že to stálo za to. 

To bylo zatím pár vět o vzniku filmu Krajan, který byl oceněn americkou Akademií filmového umění a věd. O samotné cestě do Londýna pro sošku studentského Oscara zase příště…

 

QRcode

Vložil: Viktor Horák