Status umělce? Ministerstvo kultury bude určovat, kdo je umělec. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Jan Paul

Popisek: Simulace tvůrčí bezradnosti dle autora

Nenápadně se vrací doba, kdy stát rozhodoval, jaké umělce a jaké umění bude podporovat. Legislativní ukotvení tzv. statusu umělce, který prosazují především některé neziskové organizace, totiž prošlo druhým čtením v Poslanecké sněmovně PČR. Je to snaha dozorovat uměleckou sféru a ostuda polistopadového vývoje.

A proč vlastně status umělce? Legislativní ukotvení statusu umělce je prý jedním z úkolů Národního plánu obnovy (NPO), a legislativu muselo ministerstvo kultury připravit, protože jinak by následovaly sankce a musely by se vracet miliony korun, které již byly v kultuře od EU využity. 

Budeme vás mít pod dohledem 

V NPO mají status umělce jako bod plnění v rámci „4 pilíře“ pod označením „reformy“. Pozoruhodná je formulace v bodu 4.5: „Využití kulturního a kreativního odvětví pro ekonomickou i společenskou obnovu České republiky a posílení odolnosti sektoru zavedením statusu „umělce/umělkyně“ do legislativy“. Hm, tyhle tupé a nic nesdělující formulace mi připomínají fráze z doby před rokem 1989. Chceš lehké peníze? Založ si nějakou kulturně kreativně zaměřenou neziskovku! 

Ministerstvo kultury zvolilo nejjednodušší cestu, a chce zavést status umělce do právního řádu skrze novelizaci zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury, čímž prý zároveň zmapuje kulturní prostředí zejména ve vztahu k umělcům „na volné noze“. Novinkou je, že Ministerstvo kultury povede registr umělců, v němž budou zapsáni ti, kteří obdrží status umělce, s nímž pak mohou žádat o podporu. A je to, nový Svaz výtvarných umělců je na světě, jen se to celé bude jmenovat jinak. Vždyť ministr kultury říká: „Nenavrhujeme nic, co by znamenalo jakékoli automatické platby komukoli“. Podle Baxy nepůjde v žádném případě o automatickou plošnou podporu všem českým umělcům za každých okolností a poskytování podpory prý bude nadále realizováno ve stávajícím dotačním titulu. 

Tak v čem vlastně spočívá mimořádnost statusu umělce? Pouze v tom, že dotyčný obdrží status umělce, bude registrovaný v seznamu, Ministerstvo kultury bude mít o registrovaných umělcích přehled a bude rozhodovat o tom, jaké umění zaslouží podporu.  A kdo vlastně obdrží tzv. status umělce, se kterým bude moci žádat o dotaci? Do registru umělců budou zapsány: „Fyzické osoby, které prokážou, že se věnují umělecké nebo tvůrčí činnosti nebo činnosti s uměleckou činností bezprostředně související. To doloží smluvními vztahy za poslední 3 roky, z nichž bude zřejmé, že se umělecké činnosti věnovaly alespoň po dobu 24 měsíců“. No prima, nic složitého, hlavně ta činnost bezprostředně související s uměleckou činností. Budou to nosiči palet, míchači barev, svačináři či ideoví poradci? 

A komise bude rozhodovat 

Už se zase vrací levicové manýry, a snaha učinit umělce závislými na státu a zavázat si je podporou. Samozřejmě jenom ty, kteří o tzv. status umělce požádají, získají ho a budou škemrat o peníze. Aby ovšem dotaci, respektive stipendium získali, musí předstoupit před tzv. odbornou komisi, která jejich žádost posoudí a rozhodne, zda budou podpořeni. Tato komise, cituji: „Žádost posoudí a ministr kultury na základě jejího doporučení rozhodne o přidělení či nepřidělení dotace a její výši“. A máme tu opět nejen byrokracii, ale i potenciální možnost korupce. Za socíku tolik diskutované komise, například Svazu československých výtvarných umělců (SČVU) nebo Českého fondu výtvarného umění (ČFVU), které zvedaly podle určitých zásluh palec nahoru, nebo dolů, slaví návrat. 

Stát prý vydá na status umělce odhadem asi 130 milionů korun ročně navíc, které půjdou z peněz daňových poplatníků. To jsem zvědavý, kdo bude sedět v té odborná komisi, která bude posuzovat statusové umělce a jejich žádosti o dotace. Už takhle je celý dotační a stipendijní systém Ministerstva kultury se svými hodnotovými kritérii dost neprůhledný. Především z důvodů neexistence objektivních měřítek kvality, takže preference členů komise budou jako vždy neobjektivně subjektivní. Jsem zvědavý, pokud se to vůbec budeme moci dozvědět, na základě čeho bude odborná komise posuzovat přínosnost přihlášených projektů, které budou muset být opatřeny závěrečnou zprávou, v níž bude jistě možné okecat cokoliv. 

Aha, zapomněl jsem, že tu přece máme ty slavné trendy, kterých se tzv. aktuální umělci a jejich vykladači zuby nehty drží, aby neztratili krok se světem. Ty obavy, abychom náhodou nebyli za uměleckým světem pozadu, je vůbec takové staronové klišé, bez ohledu na to, kam dnes západní svět v umění vlastně kráčí. No, kam by kráčel? Doby silných uměleckých programů dávno skončily, jejich východiska byla rozmělněna a současné konceptuální a intermediální umění nenese až na drobné výjimky žádné podstatné sdělení. Zůstal kult těla a banální témata, jejichž životnost je z hlediska nějakého poselství nulová. A protože umělci přece musí nějakou činnost vyvíjet a nějaké „umění“ produkovat, aby mohli žádat o podporu, tak se dali na aktivismus v touze napravit svět. 

Za ručičku vás vodit budeme! 

Kdekdo má plnou hubu svobodné kultury, ale peníze od státu, který nad jeho činností získá kontrolu, mu vadit nebudou? Status umělce se prý stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení. To mě podrž, tak umělec a trh práce? To může vymyslet jen marxista. Když budu potřebovat klempíře, tak ho musím zaplatit, koupí si ale klempíř můj obraz? Jakým právem se snaží ministr Baxa zbavit umělce rizika existenční nejistoty, která pro něho byla vždy jistotou pro odhodlání snášet nesnáze a vytrvat v tom, pro co se sám svobodně rozhodl? Všechno v životě je přece riziko, v umělecké tvorbě zvlášť, kde je psáno, že umělec se musí svojí tvorbou uživit? Cožpak možnost věnovat se něčemu, co naplňuje život, je málo? 

Na základě čeho se dnešní umělci odvolávají na stát jako na dědice historických práv, která kdysi náležela aristokracii a šlechtě, která umění štědře podporovala? To je dnešní podnikatelská sféra v éře „socialistického“ kapitalismu neuživí? Tak ať jdou dělat něco jiného, co jim peníze přinese a ve volném čase tvoří. Jenže to by nesměl být dnešní umělec rozmazlený levicovými řečmi o tom, že umělec má právo na podporu, že může mít své jisté a může slušně žít. A jen dodám, aby mohl v pohodlnosti vymýšlet své slaboduché „umělecké“ projekty a aby se mohl zabývat tématy, jimž tleská jen úzký okruh příznivců. Umělecké školy chrlí rok co rok obrovské množství většinou netalentovaných absolventů, kteří si myslí, že je musí stát uživit. Kam jsme se to dostali? Neslibovali snad kdysi politici, že nikoho nebudou vodit za ručičku?  

Vložil: Jan Paul