Mord aneb Zabijačka, kde nejde jenom o tlačenku. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: Se svolením Breathless Films (stejně jako v textu)

Popisek: Snímek z filmu Mord

Film Mord měl premiéru v českých kinech na začátku srpna a s velkou pompou byl uveden na karlovarském festivalu. Na premiéru ve Varech jsem se nedostal, zato jsem ale měl možnost snímek shlédnout na Letní filmové škole v Uherském hradišti. A musí se říct, že se Mord opravdu povedl. Svěží debut Adama Martince má kolem 90 minut, staví na nehercích, má unikátní atmosféru pohraničního Krnovska, kde „chcípl pes” a především uteče jako voda. Ani nemrknete a vidíte titulky. Tento hořkosladký příběh, který jakoby vypadl ze zlatých šedesátých, se vám zadere pod kůži. Je to jednoduché, účinné a silné. Více takových debutů!

Mord se odehrává v polsko-českém pohraničí na Ostravsku, kde se pro ránu, ostré slovo a panáka pálenky nejde daleko. To vše zjistíme již během prvních pěti minut, nemluvě o tom, že každá rodina má své černé ovce. Hlava rodiny je všemi víceméně trpěná, respektovaná, ale mnohdy i nenáviděná postava, přestože její herecký představitel a otec režiséra Karel Martinec je předurčený minimálně k nominaci na Českého lva. Takovýto výkon neherce v hlavní roli, který dokáže bez sebemenších problémů a nuancí, unést tíhu a metráž celovečerního snímku, zaslouží ocenění.

Snímek z filmu Mord

Adam Martinec díky tomuto filmu připomíná kouzlo a sílu neherců, které se z českých snímků pomalu, ale jistě vytrácí. S neherci nejvíce pracoval Miloš Forman ve zlatých šedesátých, především na filmech jako byl jeho debut Černý Petr nebo kultovní satira Hoří, má panenko. Mord v lecčems dokáže upomenout na snímky Formana nebo jeho přítele, spolupracovníka a spolužáka Ivana Passera. Především na drama Intimní osvětlení nebo na nějaké motivy z trilogie Jaroslava Papouška o rodině Homolkových. Přestože Mord nese některé známky této Formanovsko-Passerovsko-Papouškovské atmosféry, tak funguje sám o sobě velmi dobře. Naproti osobitým nehercům z oblasti Krnova se postaví například výborný Albert Čuba z Divadla Mír, nepříjemná a chladná postava Aleše Bílka, nevyrovnaná a citlivá Pavlína Balner nebo nečekaný herecký objev Karin Bílíková. Za vyzdvihnutí také stojí kamera Davida Hofmanna, která se téměř nezastaví - je neustále v pohybu, roztřesená a na dosah, velmi blízko hercům.

Salvy tlačenek, klobás a panáků

Mord během jednoho dne - od rána do hluboké noci - dokáže velmi zevrubně, drasticky a vtipně popsat fungování jedné rozpadající se rodiny. Martinec ukazuje silné vztahy mezi sestrami, skrývanou nenávist dcery k otcovi a smíření napříč celou rodinou. Mezi ty nejgeniálnější scénky patří cigaretové dialogy mezi přiženěnými zeťáky. Jeden je neustále se vším nespokojený a jeho manželství spěje k troskám, zatímco ten druhý přesně ví „kdy mlčet, a kdy mluvit.” Zatímco se ženy celý den ochomýtají v kuchyni a zadělávají na prdelačku, tlačenku a klobásy, krájí přiměřené množství cibule a housek, tak muži nahřívají kádě s vodou, kontrolují oheň a připravují se na porážku pomocí notné salvy panáků.

Složení rodinných příslušníků doplňují sousedé, včetně řezníka, který se strachuje o vlhké broky. Zabijačka opravdu jakoby vypadla z moravského pohraničí. Před rokem byl autor těchto řádků na moravské zabíjačce nedaleko Hustopečí. Není to ostravské seversko, ale jih pod Brnem, pravda. Akce to byla ale velmi podobná - především té poslední, konečné části co se týče bujarých oslav, popíjení a všudepřítomných hodů. Pivo, víno a pálenka tekla proudem na pozadí krvavých klobás, prdelačky, čerstvé tlačenky a pečeného vepřového.

Snímek z filmu Mord

Mordu bych ale vytkl pouze podivné zakončení. Po napínavé noční, opilecké jízdě a vyvření rodinných problémů vše nakonec končí až příliš velkým happy endem. Řekl bych, že zimně a vánočně laděný konec si tvůrci mohli odpustit. Přesto je ale Mord filmovým úkazem, na který budeme velmi rádi vzpomínat. Měl jsem možnost snímek shlédnout v rámci Letní filmové školy v Uherském Hhradišti a příjemných 84 minut uběhlo neuvěřitelně rychle. Až jsem si přál, ať ještě kousek přidají. A smích i dusivé ticho se neslo sálem takřka hmatatelně. Opravdu silný a zároveň i zábavný film. To v českých luzích a hájích v poslední době vidíme málokdy. Vše korunuje skladba „Ktož jsú boží bojovníci” v kombinaci s naháněním pašíka na konci. Tleskám!

Vložil: Viktor Horák