Lukáš Koranda, vesničan textující pro Olympic: „Nestydím se, že mám rád i pop.“ Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Lukáše Korandy

Popisek: Rockový zpěvák, textař, skladatel a zvukař Lukáš Koranda

Mladý kytarista, skladatel, rockový zpěvák. Proslavil se jako textař jednoho hitu. Ten ovšem napsal pro slavnějšího kolegu. Vlastní PR staví na absenci PR. Zakládá si na faktu, že není z Prahy a pracuje v kravíně. Přesto možná právě on bude stát u resuscitace českého poprocku.

Lukáši, poznal jsem tě jako autora jednoho hitu, který jsi však napsal pro slavnějšího kolegu. Respektive kapelu, kterou oba obdivujeme. Než se k němu dostaneme, zeptám se obecněji - jak je těžké prosadit se jako začínající autor?

Je asi velmi důležité zahodit všechny ty předsudky, jestli je to těžké, anebo vlastně vůbec možné. Nejpodstatnější je vytrvalost, a pak se časem věci prostě dají do pohybu. Já už dnes nepřemýšlím o tom, jestli budu jednou stejně úspěšný, jako třeba Vrba, Rytíř nebo Borovec, ale snažím se dát si maximálně záležet na každé své práci, ať už jako autor, nebo umělec.

Fakt je tvé civilní povolání "dojič krav", nebo je to jen promo vábnička pro novináře?

Není to vtip. V Mostě jsem pracoval sedm let jako zvukař v divadle. A když jsem se přestěhoval, téměř dvě stě kilometrů na vesnici kousek od Hořic v Podkrkonoší, tak jsem narazil na inzerát, kde místní družstvo chtělo obsadit pozici dojiče krav. Dělám to už pátým rokem. Zatím mi to vyhovuje a netajím se tím. Pro PR to dobré asi moc nebude, zkoušel jsem u jedné nejmenované televize a jistý moderátor mi řekl, že nepojede nic točit do nějakého kravína, protože je to pro jeho jméno dehonestující. Tak jo, jeho věc.

Nicméně ses z kravína dostal až do tvůrčího týmu Petra Jandy a legendárního Olympiku. Jak se ti to povedlo?

Pamatuju si to naprosto na den přesně a nejspíš už vždycky budu. 16. března 2020 jsem oslavil doma s rodinou své třicáté narozeniny. Bylo to v den, kdy byly téměř uzavřeny hranice, ba dokonce některá města. Já na velkolepé oslavy nikdy nebyl, ale z tohohle mi bylo fakt smutno, ostatně podobně jako celému světu v době covidu. Téhož dne vysílal Petr Janda svůj první live stream z domova, kde zmínil přípravy pro novou desku. Okamžitě jsem dostal nápad oslovit ho jako textař. Bylo to troufalé, ale přišlo to jako rána z nebe, tak jsem si rychle sehnal kontakt a vyšlo to!

Tím jistě myslíš pecku „Pálím tvář“.

Jo, přesně tu. Olympic ji hraje jako jedinou novinku k šedesáti letům na scéně, byla zařazena mezi nestárnoucí hity na limitovaný LP box a v neposlední řadě ji najdeš v novém zpěvníku. Do textu jsem sice vymačkal, co se dalo, ale spíš jsem doufal, že se objeví alespoň jako řadová píseň do počtu, což bych i tak bral jako úspěch. Když pak sedíš v listopadu 2022 v Lucerně na "šedesátce" Olympiku a Petr Janda zpívá tvůj text, chce se ti normálně bulet, a to bez nadsázky.

S Petrem Jandou v jeho studiu Propast v srpnu 2020, při natáčení desky Kaťata

Jak vaše spolupráce na písničce probíhala. Přijel jsi do studia Propast?

Petr mi poslal emailem demo. Já během pár dní napsal první verzi textu, pak se chvíli nic nedělo, protože zrovna probíhal konkurz na nového klávesistu Olympiku. Petr se posléze ozval s návrhem mírné textové úpravy refrénu a jednou v noci jsem obdržel zprávu, že píseň kapela kolektivně vybrala na desku a že se bude natáčet. Do studia jsem přijel někdy v srpnu 2020, kde mi Petr pouštěl ještě další můj text k písni „Hádky“ a požádal mne otextovat ještě „Eriku“. Byla středa a v pátek Eriku Petr nazpíval! Mám ji moc rád, napsal jsem ji jako dávný příběh z prostředí Starého Mostu, který znám už jen z vyprávění, neboť poslední domy šly k zemi kvůli těžbě uhlí dávno před tím, než jsem se narodil.

Jako domovskou kapelu máš Koradoband, ale dlouhou jsem o vás neslyšel.

Vlastně je to moje doprovodná kapela, takové mé druhé dítě. V roce 2012 jsme si sami vydali debut a 2017 jsem vyhlásil pauzu. S rodinou jsem se stěhoval z rodného Mostu a nebylo to úplně jednoduché. Řešil jsem pouze racionální záležitosti, abychom měli čím topit, jak jezdit do práce, z bojleru nám nevytékala voda, kam nemá, a teplá tekla naopak tam, kam má. Takové situace jsem fakt předtím z paneláku neznal.

Proč jste se stěhovali z tvého rodného Mostu?

I moje žena a narodila se tam 2015 i naše dcera. A to byl právě ten spouštěč. Já tady nebudu hanit město, kde jsem žil sedmadvacet let, ale akurátně si dovolím konstatovat, že to pro nás nebylo úplně vhodné místo, kde chceme vychovávat naši dceru. Nicméně se tam vyskytujeme jednou až dvakrát měsíčně za rodinami a kapelou, která je pořád v Mostě.

Na stránkách máš info, že hrajete znovu. V téměř nové sestavě.

No, teď mi odpusť výčet jmen, ale ti lidé si to jednoznačně zaslouží. Radka Vondráčka na sólovou kytaru nahradil Matěj Mach, můj bratr Matěj Koranda je samozřejmě původní člen, Radek Dáňa s námi na basu také hraje už od roku 2013, ale letos za něj zaskakuje výborná „basačka“ Ludmila Řeháčková. Zná to každý kapelník, hráči prostě odcházejí a přicházejí.

Koradoband jako předkapela Olympiku ve Stříbrné Skalici

Na podzim loňského roku jste vydali singl s klipem „Ozdoba“. Takže se chystá nová deska?

Nerad zmiňuji termín nového alba, protože je to příliš zavazující. Máme natočených včetně kompletního mixu devět písní, ale já mám pořád nápady a neustále něco dotáčíme. Deska má spousty syrových rockových songů až po úplný popík. Víš, já se dneska nestydím za to, že mám rád i pop. Nicméně někdy kolem zimy desku vydáme. Tím uzavřeme naši tvorbu od roku 2018 po současnost a můžeme psát a nahrávat další pecky.

Máš nějaké vzory? Tedy samozřejmě vyjma Petra Jandy…

Vzor je v mém případě moc jednotný pojem. Existuje totiž nespočet osobností a kapel, které ovlivnily v různém období můj hudební směr. Samozřejmě je to, jak říkáš, Petr Janda, pak David Koller, Pavol Habera, ze zahraničních třeba ELO, Fletwood Mac. Bude toho vážně hodně včetně světových Beatles a Doors.

A plány do blízké budoucnosti?

Přijď naživo na Koradoband. Samozřejmě chystáme nějaké další videoklipy a založil jsem si s bývalým klávesistou Koradobandu Jakubem Emingerem takový komornější projekt „Lukáš Koranda Akusticky“ pro akce menšího formátu. Je to zase trošku jiné hraní a baví mě to.

Jaké vlastní pecky považuješ za nejzajímavější? 

V šestnácti letech jsem napsal věc „Trochu víc“ na třech akordech a dodnes ji rádi hrajeme, pak je to určitě balada „Náhrada“ a ze současnosti jsem pyšný na „Ozdobu“. Když ji hraji, cítím takové to chvění, které přichází, když jsi vnitřně propojen s tím, co prezentuješ ven. Nicméně mám pár želízek v ohni na nové desce a jsem moc zvědav, jak je přijmou posluchači.

Jak náročné je prorazit, když nebydlíš, nebo nemáš agenta v Praze?

Je to asi pomalejší a náročnější, ale budu se opakovat. Důležité je věřit své práci, vytrvat, makat a snažit se dát o sobě vědět všemi dostupnými prostředky.

Zásadní otázku si nechávám na závěr, aby ses mi z ní nemohl vykroutit. Zpíváš svým turům domácím?

Samozřejmě, že zpívám. Je obecně známo, že to funguje, protože když jsem v práci, máme úplně jiné nádoje, než když jsou tam kolegové. Také mám ještě zvláštní uměleckou smlouvu a největší odměny ze všech zaměstnanců.

Jak tě textařsky ovlivnil život na vsi v sepětí s přírodou?

Upřímně neovlivnil, protože já na vesnici utekl za klidem od lidí, nikoliv za přírodou, a to je o mně obecně známo. Jsem takový norník, a pokud není doma zbytek rodiny, tak prakticky nevycházím z domu a pořád si něco nahrávám a skládám v našem obýváku. Nechodím se bohužel kochat a inspirovat někam do přírody, protože je tam ticho a nuda. Už od plenek permanentně poslouchám hudbu, dokonce i na kole už jsem měl před dvaceti lety rádio. Jak mi to někdo vypíná, tak to má se mnou těžký.

Poděkování: Richard „Harri“ Harušťák (ROCK&POP)

Příště: Kapitánka Destiny Grieflord - Pirate Queen

Vložil: Marek Dobeš