Tiché umění Rady Rosenfeldové. Kulturní monitor Jana Paula

Foto: Se svolením Jan Paul (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Olej Rady Rosenfeldové

Od 4. do 21. září probíhá v Galerii města Olomouce výstava obrazů Rady Rosenfeldové (nar. 1956, Ostrava), absolventky AVU v Praze (1979 až 1986) v ateliéru Karla Součka a Radomíra Koláře. Rosenfeldová patří k tzv. generaci 80. let, avšak na rozdíl od svých mnohem známějších vrstevníků vytváří svébytné malířské dílo v ústraní a bez ohledu na aktuální trendy.

Malířství, stejně jako sochařství, není jenom tradiční umělecký obor se staletou historií, na piedestalu umění je vrcholem, k němuž se přibližují jen nemnozí. Mám tím na mysli dotek s tím, co nás přesahuje a co nelze plně uchopit a možná i pochopit. Svébytnost malířského díla, které - vytvořeno autorem - opouští sféru své reálné existence, dotýká se nás duchovní silou, upomíná nás k našemu lidství a k lidství nás přibližuje. Pokud uvažujeme o smyslu a významu umění v historii lidstva, pak jsou to tyto hodnoty. Umění je čímsi mnohem víc než jen dovedností a řemeslem, otevírá nám metafyzické obzory a transcendentální hloubku. Od pradávna spoluutváří kulturní vývoj lidstva, bylo součástí rituálů, branou k prožitkům, současně fungovalo jako mýtotvorný zdroj zasahující hluboko do podvědomí a ovlivňující kulturní chování society. Umění je naší součástí ve vrcholných formách, i v těch nejnižších, troufám si tvrdit, že pro malbu Radomíry Resenfeldové platí to první.

V dnešní tekuté době sebe adorujícího hlučného světa, v němž jsou relativizovány mnohé hodnoty, k nimž se lidstvo vztahovalo, nahrazuje autentičnost prožitku povrchní zážitek. V situaci, kdy pravdivost střetu člověka se světem a se sebou samým nahrazuje lež přetvářky a kdy je originalita vycházející z vnitřní zkušenosti nahrazována imitací a napodobeninou, je velmi obtížné rozeznat skutečnou kvalitu. Ta na sebe totiž obvykle halasně neupozorňuje, nevynucuje si pozornost kontroverzními tématy ve snaze šokovat, ale v tichu své nehlučné přítomnosti nabízí divákovi víc než jen formální dovednost. Vede ho do bezčasí niterného prožitku, vybízí ho ke spočinutí v prostoru duchovním. Malba Rady Rosenfeldové taková je, jak v barevném kolorismu a obraznosti motivů, tak i v nehlučnosti témat a námětů, které se vždy vztahují k přírodě a k člověku. Portréty, městské výjevy i kompozice abstraktního charakteru, v nichž malířka uvolňuje rukopis, aby dala průchod vnitřním pocitům a emocím. V nich, zdá se mi, je nejpřesvědčivější.

Při pohledu na obrazy Rady Rosenfeldové lze mluvit o inspiraci a poučení, které nalezla u francouzských symbolistů a modernistů, o pochopení vývoje moderního umění, z kterého pro sebe vytěžila prostou krásu uvolněné malby, přesvědčivost stylizace i kolorismus, jehož světelné kvality jsou mimořádné. Její obrazy jsou prostoupeny světlem, v některých dílech až téměř magického vyzařování a také radostí z tvorby, ke které autorka přistupuje se vzácnou pokorou, neboť do jejího života zasáhla těžká nemoc, která nadlouho omezila její tvůrčí činnost. Na výstavě jsou k vidění raná díla z 80. let, ještě z doby studia na AVU v Praze, která jsou již překvapivě vyzrálá, a také pozdější tvorba, v níž Rosenfeldová dále rozvíjí imaginativní kvality své malby.  

Význam umění byl vždy spojený především s duševní či duchovní aktivitou, a ta mu dávala sílu a schopnost oslovit diváka. Dnešní svět se ale od své tradice a přirozenosti vzdaluje, a do své roztříštěnosti na všech úrovních existence člověka vtáhnul umělce i umění. Civilizační vývoj přinesl nevídané možnosti vyjadřování, ale současně vyřadil umění z kontextu života, neboť ztrácí autenticitu i smysl. Přestává nás zajímat hlubší vnitřní účast v příbězích vlastního života, v příbězích druhých lidí, což je naopak téma pro Resenfeldovou stále aktuální a živé. Její tvorba, stejně jako tvorba mnohých dalších solitérů, kteří nepodlehli lákavým představám úspěchu a tvoří své dílo bez ohledu na módní trendy, je důkazem, že umění tu ještě stále je, byť uzavřeno za zdmi ateliérů mimo výstavní síně a bez pozornosti kritiků a státních institucí.

Je zřejmé, že umění má svůj význam nikoliv jen v kritické komentující roli v reflexi světa, ale také ve schopnosti zprostředkovat duchovní prožitek skrze vyjevenou uměleckou pravdu. Schopnost umění zrcadlově odrážet svět je jedna věc, duchovní povznesení druhá. Pravdivost umění nespočívá jen v přesnosti uměleckého odrazu reality, a vůbec nemám na mysli formu díla, ať už realistickou, hyperrealistickou či abstraktní, ale potenci vyjevit vyšší kvality nad rámec pouhého komentáře, či záznamu emocionálního prožitku. A právě tyto hodnoty provázejí staletý vývoj umění až k některým současným umělcům, kteří nejsou příliš vidět. Také Rosenfeldová vypovídá svojí tvorbou cosi podstatného nejen o sobě, ale o člověku jako takovém. Její obrazy vyjadřují lidství, a v jejím díle nalezneme témata prostá a stále aktuální, například téma rodiny a vztahu mezi mužem a ženou. Zajímá se také o netradiční pojetí biblických dějů a podstatou lidské existence je pro ni láska a víra. V jejích obrazech prožíváme své vlastní člověčenství, ale také – jak autorka sama říká – „touhu po smyslu řádu světa, v němž kontrastuje pomíjivá existence života člověka s možností jeho vzkříšení“. 

Při pohledu na obrazy Rady Rosenfeldové můžeme zakusit onen silný prožitek ztotožnění a sounáležitosti s tím, co nás upomíná k člověčenství. To vše jsou duchovní kvality její tvorby, které, jak vidíme, jsou v umění nenahraditelné a nelze je ničím kompenzovat. Miliony kritik a článků o umění stejně jako nespočitatelné množství katalogů a brožur nemůže nikdy vynahradit přímé setkání s uměleckým dílem, bezprostřední kontakt s tím, co divákovi nabízí, a co mu zprostředkovává. Jedině v tomto jedinečném vztahu umění skutečně žije, a naplňuje svůj smysl. Tvorba, která přináší závažnější sdělení, dnes sice zůstává povětšinou skryta za dveřmi atelierů, ale přesto existuje. Lze se s ní setkat ve vzácných případech, jako je tomu například právě na výstavě Rady Rosenfeldové v Galerii města Olomouce, Dolní náměstí 7, Olomouc.

Vložil: Jan Paul