Ohlédnutí za karlovarským festivalem. Dr. Jekyll a pan Hyde na steroidech. Reflexe Viktora Horáka

Foto: A Good Story

Popisek: Snímek z filmu Substance

Ještě jednou se ohlédneme za uplynulým karlovarským filmovým festivalem. Chtěl bych tady připomenout dva znamenité snímky, které jsem zde zhlédnul. Neříkám, že se jedná o etalon kvality, možná to je i naopak. Ostatně v tom je to pravé kouzlo filmu - každému se líbí něco jiného. Na druhou stranu ale mohu říct, že to tyto filmy rozhodně stojí za vaši pozornost. Nejdříve se podíváme na zoubek třpytivému a značně krvavému braku z prosluněného Hollywoodu. Připravte se na halucinogenní hororovou jednohubku Substance.

Francouzsko-americko-britskou hororovou fresku Substance natočila režisérka a scenáristka Coralie Fargeatová, která na sebe v roce 2017 upozornila vizuálně uhrančivým béčkovým thrillerem Pomsta. Filmem o mladé a více než přitažlivé ženě, která skoro zemře uprostřed pouště. Sexy plavovláska skončí po brutální honičce nabodnutá na jakési stromové strniště, ale jakýmsi zázrakem se jí podaří přežít.

Snímek z filmu Pomsta. Foto M.E.S. Productions

Následně se jde o co jiného než pomstít svým trýznitelům a rozjíždí se spirála krvavého násilí ve velmi líbivém a stylovém vizuálu. Jak kamera, tak střih a hudba. Celá audiovizuální stránka je takřka bombastická - podobně tomu je i u Substance. Až na to, že ze sexy fitness hvězdy se stane něco opravdu ohyzdného. Inspirace ve filmu Moucha od Davida Cronenberga je až do očí bijící.

Snímek Pomsta v lecčems předznamenává styl a atmosféru Substance. Film, který byl půlnoční delikatesou pro otrlejší diváky ve Velkém sále hotelu Thermal, je ale narozdíl od Fargeatové debutu komorním a patřičně krvavým thrillerem o krutém a tvrdém souboji ženy s několika chlapy uprostřed pusté a sluncem zalité pouště, velkolepým pozlátkem z těch nejvyšších kruhů Los Angeles.

Moderní dr. Jekyll a pan Hyde na steroidech

Kromě toho, že se diváci podívají do křivého a nabubřelého prostředí televizních studií a hvězdných pseudocelebrit, které je plné karikatur a řady dalších podivuhodných postaviček, tak snímek ukazuje i brutálně cronenbergovské scény plné metamorfózy, krve a nejrůznějších tělních tekutin. Zároveň ale příběh funguje i jako kritika vlastního těla. Vezměte si, že byste mohli týden být na prahu důchodu a další týden pětadvacátníkem. Neříkejte, že by to s vámi nic neudělalo. Tak zapřemýšlejte, jak byste se zachovali. Není tak jednoduché říct, že byste to alespoň nezkusili, že? A přesně o tom je Substance. O té temnotě v nás, která vyvře na povrch, pokud jí dáte šanci a nedokážete jí zastavit…

Demi Mooreová ve filmu Substance. Foto A Good Story

Film, kterému vévodí ve dvojroli Demi Mooreová jako 50letá hvězda zapšklého televizního fitness pořadu a Margaret Qualley, která ztvárňuje její nové, mladé já. Na tomto podkladu se rozehrává příběh hodný parametrů moderního dr. Jekylla a pana Hyda, ale na hodně silných steroidech. Možná na ketaminu říznutém s chemií do bazénu. Více bych film asi ani nemusel představovat, jelikož Substance je přesně ten typ filmu, na který stojí za to jít nepřipravený. Neboli, jak se říká, na blind. Já sám jsem v Karlových Varech navštívil projekci bez více informací a musím říct, že je lepší o tomto filmu předem moc nevědět. Věděl jsem jenom to, že to vyhrálo scénář na festivalu v Cannes (a nutno dodat, že zrovna scénář je ten nejslabší článek Substance, nechápu).

O to více vás film uhrane a užijete si ho! Nebo odejdete ze sálu buď hned po první půlhodině nebo během posledních 20 minut. To se stávalo dost často. Také bych doporučil shlédnout film v pozdějších nočních hodinách - projekce ve Velkém sále hotelu Thermal krátce před dvanáctou hodinou večerní byla ideální. Publikum je v tuto chvíli už lehce společensky unavené a posilněné nějakým tím alkoholem, což se hodí k béčkovému hororu, který se k závěru strhne v brutálně stylizovanou gore krvavou řežbu. Inspirace ve filmech Davida Cronenberga (Moucha, Nahý oběd), Davida Lynche nebo Johna Carpentera (Věc) je více než jasná. Skoro to až bije do očí.

Margaret Qualley ve filmu Substance. Foto A Good Story

Na druhou stranu musím napsat, že by se hodilo snímek trochu prostříhat. Minimálně poslední půlhodina se už trochu motala v kruhu a 140 minut na vysoce stylizovaný, krvavý thriller je přece jenom dost. A ještě musím dodat – díky bohu za závěrečné, až teatrálně přepálené vyvrcholení. Kdyby nebylo konce jako vystřiženého z jakési zkoksované varianty Popelky od Quentina Tarantina a Guillerma del Tora, tak Substance skončí v černých číslech na ČSFD. Díky odvaze, nadsázce a brutální přepálenosti si to zaslouží onu červenou barvu. Pro každého to ale není. Musíte být trochu filmoví masochisti, kteří si chtějí lehce ublížit…

Vložil: Viktor Horák