I muži mají své dny. A jsou během nich tak roztomilí! Jen jsou to holt pořád muži. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením TV Nova - Klára Cvrčková (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Babička s dědečkem se rozvádějí? Tak to je tedy mazec. Taťjana Medvecká s Karlem Heřmánkem uchystali divákům opravdový herecký koncert.

Mozaika na Voyo dospěla do konce, a tak nezbývá než se na ni znovu podívat a trochu probrat, jak to ženské tvůrkyně vlastně s muži myslí. Měl to být totiž ženský seriál, ale muži si ho trochu ukradli pro sebe.

Alice Nellis ve svých filmech řeší hlavně ženská témata. Jenže dříve nebo později vždycky dospějeme k tomu, že ženská témata by tu nebyla, kdyby neexistoval protipól, svět mužů. Mozaiku Alice Nellis napsala, režii ale svěřila dvěma kolegyním Jasmíně Blaževič a Lence Wimmerové. Všechny tři si tentokrát dopřály znovu seriál plný ženských starostí i radostí, prostor ale dopřály i jejich protějškům. Ti z toho vycházejí kupodivu neobvykle dobře.

Být otcem je životní úkol

Jak moc lpí muži na biologickém otcovství? Tohle téma Mozaika nastoluje na prvním místě. Ve zmatcích vztahů jedné početné rodiny, kde se dědeček s babičkou rozvádějí, jejich adoptovaní synové řeší svá vlastní manželství, vlastní syn je homosexuál a vlastní dcera si se sebou vůbec neví rady, až z toho jako svobodná matka porodí krásná dvojčata, je totiž veřejným tajemstvím, že biologické otcovství je tu vzácnost.

Dědeček dobře ví, že dvojčata nejsou jeho, jako skála ovšem stojí za tím, že na tom vůbec nezáleží, protože miluje úplně stejně své syny adoptované jako ty kukaččí. Tedy miluje – o lásce on moc nemluví, spíš o závazku a pocitu povinnosti.

Láskou naopak plane nejstarší syn, který má sice doma ženskou trochu víc dominantní, než je standard, když se jí ale konečně podaří ve čtyřiceti otěhotnět, miluje toho svého podpantofláka stejně jako on ji. Vždyť jako vzorný podnikatel a poctivec je tím nejlepším, co ji v životě mohlo potkat.

Jeho bratr to má se vztahy o moc komplikovanější, manželce totiž permanentně zahýbá tak dlouho, až jí to řekne dost. Co si teď ale počne táta tří dětí, které má upřímně rád? Dokáže se svým bohémským srdcem být správným tátou? Vypadá to, že na to má přinejmenším dobře našlápnuto.

Homosexuál má chlapáckého milujícího partnera, který je ochotný se kvůli vztahu vzdát i své bigotní rodiny. A o výchovu dětí praštěné Madly je zájemců tolik, že smrt skutečného biologického otce je vlastně jen takový malý přešlap osudu. Alice Nellis v Mozaice vytvořila ideální svět vzorných otců – neotců. Ale s nečekanou něhou pohlíží i na jiné muže, osamělého učitele jógy a jeho několikrát ženatého kamaráda. Oba vstupují do života ústřední rodiny s laskavým srdcem a ochotou pomáhat.

Kdo velkou rodinu nemá, občas o ní sní, kdo ji má, tu a tam by své nejbližší s chutí poslal do paďous. Tahle rodina ale navzdory netradičním kotrmelcům vždy nakonec společnou cestičku.

Kde jsou ty silné ženské hrdinky?

Od babičky po pubertální vnučku tu máme galerii žen tápajících, hledajících nějaký jiný smysl života, než je rodina. Jsou to ženy starostlivé, pečující, nicméně z téhle své životní polohy jsou pěkně otrávené. Proč? Všechny mají prostor k seberealizaci, nic jim nebrání věnovat se kromě rodiny i práci a koníčkům. Ony samy se vehrávají do role trpitelek, bez kterých bych se svět netočil. A pak se dávají na útěk, aby nakonec stejně zase zapadly do soukolí péče o rodinu.

Na mužích a ženách Alice Nellis je paradoxní to, že vlastně trpí přemírou lásky a zodpovědnosti a jsou vzájemně propojeni velmi silnými citovými vazbami. To ale jaksi nedává smysl, že? Vymyslet si svět, kde vztahy jsou dobré, prověřené časem, jen okolnosti jimi sem tam zahýbou, to je telenovela naruby.

Dobře se na to dívá

Mozaika má jednu velkou devizu – herecké obsazení. Návrat Karla Heřmánka k hraní se nemohl podařit lépe, jeho sebestředný, nicméně za rodinu bojující dědek je stárnoucímu herci, který býval expertem na seladony, ušit na tělo. Také Tatjana Medvecká si s tápající babičkou ví dobře rady, scény, v nichž si chvilkově dopřává únik od rodiny ke cvičení jógy a tlachání s kamarádkou a nachází jiskru životní energie, o níž si myslela, že ji dávno ztratila, jsou kouzelné.

Neméně bytostně své postavy prožívají i David Máj, Marek Adamczyk a Jan Nedbal. Nebohá Madla v podání Evy Podzimkové je přesně ten typ mladé ženy, které byste s chutí dali pár facek, aby se probrala k životu, kdyby nebyla tak k pomilování.

Můžeme pokračovat dál, k tichému učiteli jógy v podání Ondřeje Malého, svérázné věčné trpitelce, kamarádce hlavní hrdinky, kterou se svou obvyklou dynamikou projevu ztvárňuje Sabina Remundová. Všichni jsou skvělí, všichni předvádějí stejně uvěřitelně polohy osudově smutné i nečekaně komické. Jen tomu příběhu jaksi chybí dramatická křivka, takže na konci jsme na tom jako na začátku, žádná katarze, žádné zamyšlení. No, snad jedno – kéž by to ve všech rodinách fungovalo tak, jako v seriálu. To bychom se snadno přenášeli přes klády, které nám život hází pod nohy. Prostě letní romance...

Zdroj: TV Nova

Vložil: Ela Nováková