„Jsme na pódiu šťastný,“ říká Mr. Motörhead Phill Campbell. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Josef Beneš

Popisek: Phill Campbell s autorem rozhovoru Markem Dobešem

Horké léto 2015, ostrá vůně burgerů ve vzduchu, industriální zázemí festivalu, evropské město kultury Plzeň hostí ROCK FOR PEOPLE. Hvězda má vystoupit vpodvečer. „Rock 'n' roll, save your soul, And I got it.“ Těším se jak malé děcko na lízátko s heroinem, uvidím je naživo potřetí, tváří v tvář podruhé a kdo ví, možná naposledy. Ale moc nevěřím, že si najdou čas na rozhovor.

Kdybychom byli Metal Hammer… Ale český časopis? Ještě s tím pop v názvu? ROCK&POP? Do karet nám sice hraje interview spojení s Fajnrock TV, ale bude to stačit na tři legendární Ace of Spades? A pokud se rozhovor uskuteční, co koncert? Bude alespoň tak dobrý, jako tehdy na Masters of Rock v 07? Nebo dopadne rozpačitě à la Trutnov 04? Je na tom Lemmy zdravotně lépe, než na květnovém Monsters of Rock v Buenos Aires, kde na YouTube záznamu vypadá, lapajíc hladově po dechu, jako vlastní sběratelská figurka? Příliš otázek, mučících hard core fans. 

Jdu však odvážně situaci naproti, rozhodnut nepodcenit přípravu. Na sobě triko se Snaggletoothem, které mi k narozkám daroval Harri, přes rameno originál bunda Motörhead, pod paždí LPíčko Aftershock. Od koupě jsem ho nerozbalil, čekalo na příležitost. A ta se snad dnes naskytne. Co víc může motörheadbanger a novinář v jednom udělat pro rozhovor s chlapíky, které poslouchá obden? O moc ne. Ale pro jistotu ještě beru jako dárek pro Lemmyho kopii hodinek Czech Air Force. Zavání to trochu Bad Magic. Ale takový už je život rockera. Nebezpečný, nevypočitatelný a v mém případě pro jistotu i podlézavě snaživý.

„Prosím vás, vypadá to nadějně, Lemmy rozhovory nedává, ale kytarista je v pohodě, hlavně se ale neptejte blbě. Nedávno někdo položil otázku, jestli zase někdy vydají desku, a skrečovali všechny následující interview.“

Tak takovou idiocii bych ze sebe asi nevydoloval, když se na novou fošnu těším už měsíc, ale raději ještě projdu otázky. Stres při osobním setkání umí být bestie. Proškrtám pár těch s odstupem nejstupidněji jevících se a začnu se těšit, že to přeci jen snad dopadne. Jdeme na to.

Born to loose, live to win. Philip Campbell zmerčí Motörhead bundu, namíří na mne ukazovák a pronese větu, po které vím, že to už bude dobrý.

Philip Campbell: Hele, tenhle chlapík se mi z nějakýho důvodu líbí.

Dobrý den, pane Campbelle, my jsme spolu už kdysi mluvili...

Neříkej mi pane Campbelle, říkej mi Philipe.

Dobře. Bylo to tehdy ale jen po telefonu. O Vaší desce Hammered.

 Jak se menuješ?“

Marek. Marek Dobeš. A rozhovor je pro ROCK&POP.

OK

Chtěl bych se zeptat na novou desku, která se blíží, Bad Magic. Ta předchozí mi přišla hodně přemýšlivá, místy až bluesová. Jaká bude novinka?

Nepsali jsme ji koncepčně. Ani tu minulou ne. Každý song vzniká individuálně. Neříkáme si něco, jako naše příští album bude hard rock nebo tohle bude v sobě mít bluesové motivy. Prostě píšeme pro nás tři, snažíme se napsat aspoň tucet dobrejch písniček. Hodíme to na hromadu, a pak třeba šest z nich může mít tu bluesovou náladu, jak jsi říkal, čtyři můžou bejt razantní a podobně. Ale předem to neplánujem. Prostě se snažíme psát dobrý písničky.

Lemmy zmínil, že jste tentokrát všechno složili až ve studiu, to jste neměli nic připraveného předtím?

Něco jsem si přinesl. Ale místo abychom šli nejdřív do zkušebny, namířili jsme si to tentokrát rovnou do studia. Něco se Lemmymu líbilo, něco ne. Chvíli jsme se o něčem dohadovali, něco jsme změnili, ale celkově jsme k tomu přistoupili jako skupina a vzniklo to z větší části až na místě. Každopádně Lemmy vymyslel všechny názvy písní a musím říct, že jsou prostě úžasné. Stejně jako většina textů. Já se soustředím jen na hudbu. Samozřejmě když Lemmy zpíval, tak jsem mu pak řekl, co se mi líbí a co by se s tím třeba dalo ještě udělat z hlediska vokálu a celkové melodie…

Některé názvy znějí poměrně ostře, byl to záměr? Usilovali jste o to, aby deska byla dravá a útočná?

Lemmy to napsal tak, jak to v tom momentě cítil. Nebyl za tím žádný plán. My nejsme politici, nestanovujeme si nějaké velké úkoly. My se jen snažíme napsat dobrý song. Respektive deset dobrých songů.

Ty jsi v Motörhead už třicet let...

Jednatřicet. A kousek.

Jak bys charakterizoval svůj hudební přínos Motörhead?

Mám prostě rád muziku. První desku, kterou jsem slyšel, byla Jimi Hendrix in the West. Vyrůstal jsem na hudbě lidí a kapel, jako Michael Schenker,  Led Zeppelin, Tony Iommi, Jimmy Page. Vždycky jsem cítil, že hudba je dobrá pro duši. Já nejsem heavy metalový nebo trash metalový kytarista. Hraju blues. Nedělám rukou to drrrr. Mám nejpomalejší pravačku v branži. Zavřu oči a otevřu se. Odhadoval bych, že hraju na kytaru už dvaačtyřicet, možná třiačtyřicet let a pořád nemám tušení, jak do kytary vložit strunu. Netuším. Prostě jen miluju muziku.

Protože s Motörhead jsi začal hrát, když jsi byl skoro ještě teenager…

Bylo mi teprve dvaadvacet. Měl jsem tenkrát tvářičku skoro jak Britney Spears.

Jak tě změnil život, který je jedním velkým přesunem z kontinentu na kontinent, z koncertu na koncert?

To nehraje roli. Vůbec neuvažujeme o tom, v jaké jsme právě zemi. Jako že bychom třeba někde hráli jinak. Pro nás to vyjde nastejno. Prostě jen chceme nadchnout publikum. To je všechno. Je nám jedno, kde jsme, kolik je tam lidí.

Jsi optimista ohledně dnešního světa?

A tady právě nastupuje hudba. My děláme všechno pro to, aby lidi na problémy na chvíli zapomněli. Kdyby poslouchali víc hudbu, než politiky, bylo by líp. Snažíme se změnit svět tím, že lidi bavíme.

Kdyby ses měl ohlédnout, co je pro tebe u Motörhead nejpodstatnější?

To že ti dojde, jaký máš štěstí. Jak seš na tom dobře. A kdybys zítra skončil, jak bys byl naštvanej. Já si to na pódiu užívám. Není to nic velkýho, vo čem by se muselo dlouho mluvit, je to fakt jednoduchý. Sme na pódiu šťastný.

Koncert jeho slova naplňuje stejně dokonale jako Lemmyho basová linka podvečerní vzduch. Ze tří koncertů, které jsem dosud s motorovou hlavou absolvoval, je ten Plzeňský rock for peoplácký bezkonkurenčně nejvýživnější. Jako kdyby mužům na pódiu došlo, že každé jednotlivé vystoupení může být poslední. Jistě, pryč jsou doby, kdy Lemmy vyváděl na svůj instrument, jako kdyby šlo o sólovou kytaru. To vše nyní musí zastat Mr. Campbell a v předlouhém sólu také Mr. Dee. Ale hutná atmosféra rockové události tam někde vězí. Bad Magic? Totální citová investice? Jak skupiny, tak publika? Starší plešatý chlápek okolo mne proskotačí a zachroptí mi do ucha: „Vidíme ho naposledy.“ A je pryč. Jako kdyby mne, fanouška z nejvěrnějších, který si do kanceláře koupil conversky s logem skupiny, aby poslal Lemmymu sílu překonat nemoc, chtěl varovat. Užívej si tenhle koncert naplno. Nesnaž se zeselfizovat do bezvědomí, nepodlehni pokušení natáčet pro budoucí generace na mobil, netextovkuj méně šťastným, že je to tu dneska bomba. Buď tady a teď. Buď pod pódiem šťastný.

A tak jsem. „ARE YOU READY? SAY YES!“ Yeees!

BONUS

Mikkey Dee

S bicmanem jsem štěstí neměl, rozhovor poskytoval paralelně, a vzali si ho tedy na paškál kolegové z TV. Jejich rozhovor se švédskou mlátičkou níže, děkuji za něj stejně jako za podpisovou kartičku, se kterou si na mne vzpomněli.

Mikkey, příští měsíc vychází nová deska Bad Magic. Bude to vaše nejlepší deska?

Já nevím, bude trvat pár let, než uvidíme, jak deska dopadne. Víme, že to je dobrá deska. Víme, že to je moc dobrá deska. Ale jak moc dobrá? To nevím. To posoudí až fanoušci. Jo, já osobně od toho potřebuju trošku odstup…

Plánujete na výročí skupiny něco speciálního?

Jo, evropský turné na podzim, bude to turné ke čtyřiceti letům.

Takže názorově se nic nemění… Mikkey, hádáte se někdy?

My jsme jako rodina. Samozřejmě, že spolu občas nesouhlasíme. Ale pohádáme se, vyřešíme to, a jede se dál. Samozřejmě. Je to jako v rodině. Hádáme se o všem. Ale jsou to dobré hádky. Jsou to zdravé hádky. Hádáme se o všem možném. Myslím, že kdyby ne, tak se nemůžeme vyvíjet. Takže řešíme problémy, jo.

Proč jsi začal hrát? Vztek, holky, umělecká potřeba?

Já jsem z rodiny bubeníků. V rodině jich mám několik. Takže už od čtyř let miluju hraní na bicí. V tom věku to samozřejmě nebylo o vzteku. A určitě v tom nebyly ženský. Prostě miluju bicí.

S tolika hity, co máte za sebou, jak vybíráte koncertní mix?

Namíříme pistoli. Prostě si na to vezmeme vzduchovku. Dneska je to na Mikkeym. Říkal, že nemá představu, co bysme měli hrát, a já mu na to odpověděl, kašli na to, namiř na seznam, a do čeho se trefíš, to budeme hrát. Takže dneska Mikkey, zítra Lemmy, a pak já. Takže vybíráme takhle. To je fér ne?

Poděkování: Richard “Harri” Harušťák (Rock & Pop), Josef Beneš

Příště: Lemmy

Vložil: Marek Dobeš