Motorkářský duch svobody a esence 70. let v USA. Ohlédnutí za karlovarským festivalem. Reflexe Viktora Horáka

Foto: CinemArt (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Snímek z filmu Motorkáři

„I've built this from nothing. This is our family.“ Touto citací se dá naprosto geniálně, ale i jednoduše shrnout snímek Motorkáři. Mezi dalšími perličkami karlovarského festivalu bych zmínil esenci amerického středozápadu a 70. a 60. let na klidném předměstí Chicaga, kde vznikne skupinka hodně ostrých hochů jezdících na motorkách. Nebál bych se přirovnat Motorkáře od Jeffa Nicholse k legendární Bezstarostné jízdě pro 21. století. Ve filmu o zrodu motorkářského gangu Vandalové září všehoschopný, mladý, divoký a ničím nespoutaný rebel s tváří Austina Butlera a vůdce motorkářů Tom Hardy.

Takto svěží, příjemný a aktuální - i když retrofilm - jsem už dlouho neviděl. Kdo by to byl řekl, že drsní motorkáři, kteří jezdí bez ohledu na pravidla, berou si co chtějí, pro rány nechodí daleko a rádi se napijí, tak si o víkendu vyjedou do přírody i se svými dětmi a manželkami. Přes týden se věnují práci, o večerech chodí do svého oblíbeného motorestu, občas se poperou a ve volnu vyrazí k vodě. Vezmou s sebou rodiny, a zatímco manželky vaří společně fazole a pečou kuřata na ohni v trávě, tak tátové se svými syny pořádají závody na doma postavených motorkách v blátě. Vše za pomocí slowmotionů, žlutavého vizuálu, rychlé sestřihy stovek motorek se zapadajícím sluncem v pozadí a songy typu I Don't Worry Myself nebo Come and Get It. Svoboda, odpovědnost a rodina.

Hlavními hrdiny filmu jsou Tom Hardy a Austin Butler.

Na první pohled se ale americká idylka začíná měnit. Motorkářskou romanci na předměstí Chicaga vystřídá příběh o rodícím se gangu, který expanduje i mimo chicagské hranice. Město začíná být mužům, kteří milují vítr ve vlasech a vysokooktanové stroje, malé. Jejich věhlas roste a chtějí se k nim připojit jak staří, tak mladí. Postupem času se z party svobodných jezdců stává jakási instituce. Jméno nabývá na síle - chce k nim patřit každý. Kdo není Vandal, jako by na silnici neměl co dělat, říkají si místní. A s tím přichází i první problémy. Nejdříve teenageři a mladí chlapci s podomácky postavenými motorkami. Následně se zde objeví i bývalí mariňáci, vojáci a veteráni z Vietnamu, kteří trpí PTSD. S tím jdou ruku v ruce i problémy. Těmto mužům už nestačí pouze pěsti - ti už sahají po noži a možná i po nábojích. Přichází i první kriminálníci. Zde už pomalu ale jistě začíná končit příběh o jedné velké motorkářské rodině. Muži, kteří milují svobodu, nespoutanost a svobodu jízdy a ohlušující řev desítek strojů na jedné silnici, začínají mít strach.

Mezi Vandaly přijdou lidé, kteří chtějí krev

Komorně laděný, domácí, až dá se říct rodinný motorkářský klan se začíná rozpadat. Je to příliš velké. K Vandalům se hlásí až příliš mnoho měst a začínají se rozpínat i za hranice do dalších států napříč USA. Tom Hardy už se zdá mnohým slabý, staromódní a nedostačující moderním trendům. Vandalové se mu rozpadají pod rukama a nemá následovníka. Bez dědice se z různých koutů začínají objevovat Brutové, kteří si ostří čepel na Cézara. Mladí se chtějí také přihlásit o slovo. Chtějí svobodu, nebezpečí a moc. Chtějí smazat hranice, probourat zdi. Chtějí krev.

Snímek Motorkáři právě teď běží v kinech. V Praze například Kině Atlas, Kině Pilotů a v Komorním kině Evald.

A v tom jsou Motorkáři jedineční. Každý druhý film o motorkářských gangech je právě o tom, jak to funguje v motorkářském gangu. O zbraních, krvi a hierarchii. Takto by to natočil každý průměrný režisér. Vzestup a pád motorkářského gangu. Tak ale Jeff Nicholson díkybohu nemyslí, ba naopak. Motorkáři jsou o tom svobodném duchu společnosti ostrých hochů, kteří mají rádi motorky, ženy, své děti a dobrou whiskey. Vždyť šéf Vandalů je kamioňák, miluje svoji rodinu a s manželkou se dívá na televizní seriály. Přestože jsou Vandalové banda drsňáků, kteří se prohání pustými silnicemi, občas se porvou a pochlastávají v baru, tak jsou to jedna velká rodina. Dokáží se jeden za druhého postavit a když někdo ublíží jednomu z nich, tak se sejde celý gang a napraví příkoří. Je to přesně tak, jak zní ono otřepané rčení: „Jeden by za druhého dal ruku do ohně.” V tom je ta největší síla Motorkářů. Snímek končí přesně tam, kde většina podobných filmů teprve začíná. Přesně v ten okamžik, kdy se z jedné velké motorkářské rodiny stane onen mafiánský spolek. Vymizí svoboda, nespoutanost a síla ducha, kterou nahradí pouze zlost, násilí a nenávist.

Jodie Comer a Austin Butler jako Kathy a Benny

Je to takový ten typ filmů, kterých už v poslední době moc nevzniká. Oldschoolový vizuál a atmosféra jako z filmů Nového Hollywoodu (ranná tvorba Briana de Palmy, Martina Scorseseho nebo Americké graffiti od George Lucase), výborně obsazení herci (nutno ocenit castingovou režisérku Francie Maislerovou, na jejíž počest se Motorkáři na karlovarském festivalu promítali) a nenápadná, minimalistická režie Jeffa Nicholse (neméně dobrý thriller Bahno z Mississippi nebo Úkryt). O hudebním soundtracku ani nemluvě. Písničky od Johnyho Adamse, Dale Hawkinse nebo Johnyho Soula vám budou znít v uších ještě dlouho po závěrečných titulcích. Stejně jako fotografie Dannyho Lyona, který s reálnými motorkáři z uskupení Outlaws (ve filmu nazvaní Vandalové) jako vysokoškolák zažil několik týdnů. Lyon v 60. a 70. letech nějakou dobu se členy Outlaws žil a cestoval. O svých zážitcích následně napsal knihu a doplnil velkým množstvím fotografií. Motorkáři jsou zkrátka takovou tou správnou filmovou chlapskou záležitostí. Dal bych nevím co za to, abych mohl zažít alespoň jeden den s Vandaly. Ta svoboda a divokost v člověku zakoření ještě dlouho poté, co opustí přítmí kinosálu.

Vložil: Viktor Horák