Deník z LFŠ. Letní kino uprostřed vinohradu jako genius loci Uherského Hradiště. Festivalová reflexe Viktora Horáka

Foto: Viktor Horák (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Letní filmová škola v Uherském Hradišti

Jubilejní 50. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti je v plném proudu. Letos je to snad poprvé, co festivalu v srdci moravského Slovácka přeje i počasí. Nejsou žádná extrémní horka a v kinech se to dá vydržet. U kinosálů bych se na chvíli zastavil, jelikož organizátoři filmovky rozšířili svůj „arzenál” hned o dvě nová místa. Ocenit rozhodně zaslouží již třetí letní kino v parku Rochus.

Kousek za festivalovým centrem, které se rozléhá kolem kina Hvězda, se nachází amfiteátr na vrcholku parku Rochus. Třetí uherskohradišťská letní scéna na okraji města je tvořena travnatými kaskádami „vytesanými” do svahu. Evokuje to jakýsi klasický antický amfiteátr - ostatně ne nadarmo se tomu říká přímo amfiteátr. Až na to, že se jedná o ten moravský typ „teátru”. Venkovní kino je zasazené na vrcholek kopce uprostřed vinic a na dohled od historického skanzenu.

Slovácké muzeum

Hned první den, co jsem přijel do Uherského Hradiště, tak jsem letňák otestoval. Kolem osmé hodiny večerní jsem vystoupil z vlaku na nádraží, po rychlém pivu jsem si vyzvedl akreditaci a hodil batoh do stanového hotelu. Je to zajímavý styl ubytování - letos jsem to otestoval poprvé. Jedná se o oplocený areál, kde je asi dvacítka jakýchsi menších teepee stanů. Máte tam připravenou klasickou matračku s peřinou a dekou, včetně koberce a stolečku. Až na to, že tam chybí elektřina, tak nemám co vytknout. A rána jsou také těžká. Nejenom že máte menší kocovinu, ale v těchto bílých plentových stanech se nedá spát déle než do devíti hodin ráno. Pak už se vyloženě udíte jako makrela na fotbalovém zápase na vesnici.

Expozice k padesáti letům Letní filmové školy v Uherském Hradišti

Pivo a lovení bobrů v kanadské divočině

Nicméně zpět k tomu letnímu kinu. Poté, co jsem si do onoho fajnového ubytování hodil batoh, tak jsme vyrazili. Park Rochus je sice trochu z ruky. Nachází se asi necelý kilometr od akreditačního centra u kina Hvězda, které zároveň slouží jako bunkr. Posilněn Jarošovským pivem, které konečně po tolika letech nahradilo Radegast a stalo se hlavním pivem festivalu, jsme se vydali na cestu. Všichni sice vyhrožovali, že nám cesta od centra zabere kolem půlhodiny, ale opak je pravdou. Stačilo dobrých 15 minut svižné chůze dosti do kopce a byli jsme tam. Přišli jsme přesně v tu chvíli, kdy došlo k zahájení a vystoupení herce a spoluautora promítaného filmu Rylanda Bricksona Colea Tewse. Jeho showmanské vystoupení opravdu stálo za to. Muž, který se v černobílé poloanimované grotesce Stovky bobrů stává lovcem kožešin a zabíjí opravdu stovky nejrůznějších zvířat, si návštěvu České republiky opravdu užíval. Absurdní komedie vycházející ze starých, němých hollywoodských grotesek se ideálně hodila do prostředí letního kina uprostřed vinic s výhledem na celé Uherské Hradiště. Nutno dodat, že k projekci si můžete zakoupit co jiného než pivo z Jarošovského pivovaru, místní víno, medovinu a pálenku. Doporučil bych také lokální cibulové kroužky. Pivo a lovení bobrů v kanadské divočině. Co víc si přát jako první zážitek z letošní filmovky?

Výstava Vladimíra Birguse

To by bylo pár vět o novém letním kině na okraji místního skanzenu. Můžete se tam vydat i přes den a projít se vinohradem. Druhým novým kinosálem je kino Orlovna. Menší místo k promítání má jediný problém to, že se nachází také trochu mimo festivalové centrum. Nachází se mezi Masarykovým náměstím a Slováckým divadlem a v minulosti sloužilo jako nocleh pro batůžkáře. V pondělí se tam promítala klasika hollywoodského nezávislého filmu Bezstarostná jízda s geniálním Peterem Fondou a Dennisem Hopperem. Příjemným osvěžením je kromě cideru na ledu a aperolu na terase pod Hvězdou je také výstava ve Slováckém muzeu.

Spodní patro je věnováno oslavám 50 let Letní filmové školy v Uherském Hradišti, kde si můžete prohlédnout vše, co je spojené s festivalem. Trička, akreditace, plakáty, program a tak dále. Vystoupáte po schodech na výstavu Vladimíra Birguse a jeho černobílých formátů, které fotil od 60. let až do současnosti. Nestor české fotografie zde reflektuje Sametovou revoluci v Československu, ale také reportážní cesty do Honolulu, Amsterodamu či Moskvy. A pak je tu i trocha té slovácké klasiky v podobě tradičních řemesel, krojů a dalších propriet, které se pojí s krajem vína, cimbálek a oskerušovice.

Vložil: Viktor Horák