Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

S kufrem a po svých vstříc Zlatému sloupu a... legendární Bokovce. Deník z Varů. Festivalová reflexe Viktora Horáka

04.07.2024
S kufrem a po svých vstříc Zlatému sloupu a... legendární Bokovce. Deník z Varů. Festivalová reflexe Viktora Horáka

Foto: Se svolením Viktor Horák (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Tajemná Bokovka objevena!

Startuje pondělní večer, kdy je na programu půlnoční film Opojeni lovem. Psychedelický horor Annick Blanc se odehrává hluboko v kanadských lesích a pojednává o lovecké výpravě, kdy se k lovcům připojí mladá žena a radikálně začíná rozkládat zdejší vztahy. To zní vskutku jako správná půlnoční projekce - kanadské lesy, lovci a tajemná femme fatale, díky které se lovecká výprava změní v krvavou podívanou. Dostat se na tuto projekci mělo ale jeden zásadní háček, čímž bylo to, že jsem ztratil lístek.

V pondělí ráno jsem si bůhvíjak mnul ruce nad tím, že se díky novinářské akreditaci zatím dostávám takřka na všechno, co jsem chtěl. Je tu samozřejmě pár výjimek. Například na dlouho očekávané české novinky jako je soutěžní zabijačkové drama ze severní Moravy Mord nebo na dobový velkofilm Vlny od Jiřího Mádla jsem se nedostal.

To ale je také tím, že už jsem dávno rezignoval na to vstávat v 7 hodin ráno, rezervovat si vstupenky a řekněme více to „hrotit” jako před lety. Kvůli tomu, že se čím dál častěji z posledních návštěv festivalu stává především místo pro setkávání s přáteli nebo spolupracovníky, tak je čím dál méně času na filmy. Tady musíte na schůzku, tady na pár piv s kamarády, které vidíte jednou za rok. Do toho musím také občas něco napsat z festivalového dění.

Tudíž je klasikou, že člověk jde spát až za svítání kolem té třetí nebo čtvrté hodiny ranní. Mnohdy ještě ve tři ráno pozoruje navracející se opozdilce ze střechy Vřídelní kolonády. Proto není ničím překvapivým, že ranní filmy zkrátka není jednoduché absolvovat. Já radši volím ty odpolední a poté noční, či půlnoční snímky. On když člověk vyjde v jednu ráno z kina, tak ta zábava na baru je o to intenzivnější a vtipnější. 

Skryté toalety

Letos jsem také poprvé objevil dvě festivalové novinky, které tu jsou od nepaměti. Jednou byly toalety u F-Baru přímo vedle baru, kde si již roky objednávám plzeňské a becherovku. Pozoruhodné je, že již dobrých šest let kolem těch dveří chodím a nikdy jsem si ten malý nápis nepřečetl. Na moji obranu je faktem, že dveře jsou neustále obskládané sudy piva, bednami s vínem a dalšími lihovinami, včetně toho, že se tam neustále motá obsluha. 

Druhou novinkou je geniální veřejný výtah, jenž se nachází před dřevěnou Tržní kolonádou. Mezi secesními činžáky a lázeňskými kolony stojí veřejný výtah až pro 13 osob, který funguje 24 hodin, 7 dní v týdnu. Přestože jsme na něho natrefili kolem té inkriminované druhé hodiny ranní, tak jsme ho ihned museli vyzkoušet. A fungoval navzdory tomu, že cedule na jeho dveřích předepisovala provozní dobu od 8 do 22 hodiny. Tento výtah vás z ulice vyveze do Zámecké věže, kterou zde nechal postavit v roce 1349 Karel IV., jenom kvůli tomu, abyste ušetřili nějakých 300 metrů obcházení kolonády.

Geniální, ale dost zbytečná věc, myslím si. Proto alespoň doufám, že takovou zhůvěřilost platili místní oligarchové, kteří už jsou dávno v Moskvě. Je to svým způsobem esence Karlových Varů. Pozlátko toho, že se můžete vyvézt pouhé jedno patro, nějakých 10 metrů nad ulici. Naleštěná bída, ale zní to dobře! 

Jak jsem Opojeni lovem... neviděl

Nic, konec vsuvky. Zpět k večeru, kde jinde než v F-Baru. Koupil jsem si festivalový batoh a s hrůzou v očích zjišťují, že jsem někde ztratil lístek na půlnoční biják Opojeni lovem. Na stůl vysypávám všechen obsah batohu. Festivalový katalog, notebook, nějaké časopisy a festivalový deník, tužky, Mattonky, poukázky do stánku Pilsner Urquel, klíčky a hromada dalších nutností a zbytečností. S paprsky zapadajícího slunce v zádech zjišťuji, že jsem lístek prostě ztratil. Večer se nakonec nesl ve znamení hudby: NobodyListen a Annet X v KVIFF Parku a Moondance Orchestra na pódiu Mattoni. 

Následoval povinný panáček becherovky kdesi ve stánku na kolonádě a hurá do stánku Pilsner Urquel. Díky společným známým jsme se dostali k poukázkám od oficiálního piva festivalu. Kromě novinářské akreditace se mi tedy na krku houpala také klíčenka s kartičkou od Plzně. Dvě piva a jedno jídlo každý den. Kvalitní přísun zlatavého moku a českých klasik. Je libo burger s trhanou kachnou a cibulovou marmeládou, jelen na víně s žampiony nebo kynutý knedlík s uzeným žebrem a červeným zelím? Minimálně ten knedlík doporučuji. Gastronomické porno a ještě k tomu se přecpete. Vše můžete díky poukázce projíst a vypít ve VIP salónku s líbivým výhledem na hotel Thermal.

VIP Lounge byl ale na můj vkus zbytečně malý a separovaný. Upřednostňuji otevřenou terasu pro „plebs” s ještě lepším výhledem na dění kolem červeného koberce. Bizarní také je fakt, že VIP vstupenku dostane každý, kdo má pouze fotku pozvánky. Není tam žádný scan nebo QR kód. Obávám se, že příští rok si toto Plzeň bude muset ošetřit, protože jsme si každý den dvě piva a jedno jídlo nemohli nechat ujít. Pivo za 69 korun a jídlo minimálně za 225 korun zdarma? No, neberte to! 

Schody k Bokovce a Zlatý sloup opět ve hře 

Když se schylovalo k inkriminované třetí hodině ranní, nastal čas vyrazit. Popadli jsme kufry, které jsme měli uložené v autě v podzemním parkovišti nedaleko autobusového nádraží a vydali se na cestu. Ta trvala necelou hodinku, jelikož z centra jsme ušli bez pár metrů dobré tři kilometry. Od Thermalu přes kolonádu, kolem Grandhotelu Pupp jsme zamířili do proklatě strmých schodů vedoucích k Divadlu Husovka. A tam jsme to spatřili! Nenápadná, malá cedule u boční uličky naproti Grandhotelu Pupp. Křídou nakreslená šipka a jednoduchý vzkaz: Bokovka.

 

Hledej, Kazane

To nemohla být náhoda! Vystoupali jsme po schodech na vrchol, cestou jsme se nešikovně vyhýbali delegaci s Eliškou Křenkovou v čele. Na konci těch ostrých schodů opravdu stála ona věhlasná vinárna. Přestože už bylo hodně pozdě a nad lesnatými kopci a vyhlídkou Dianou se modralo, tak jsme si sklenku vína dali. Už jenom z principu. Jako odměnu za to, že se nám opravdu podařilo najít proslulý podnik, kde Jiří Macháček každý rok slaví narozeniny. 

Bokovka byla tedy pokořena a my se v klidu mohli vydat do nového ubytování. Po náročné cestě, kdy je parta notně společensky unavená, jsme dorazili do SPA resortu Green House. Naštěstí byla recepce prázdná a nikdo nás nezpozoroval. Nenápadně jsme proklouzli dovnitř, vyjeli výtahem do našich pokojů a zapadli do postelí. O tom, že nás bylo více než postelí, se bavit nemusíme. Za ten večer jsme několikrát obešli systém. To mi karma druhý den ráno drsně vrátila. Když jsem se prohraboval posledními filmy, které mě ten den čekaly, tak jsem narazil na lupen na Opojeni lovem. Co k tomu dodat? 

Snad jenom, že do třetice všeho dobrého se další kamarád opět ubytoval v hotelu Zlatý sloup. Mluvil o tom, že by si dal thajskou masáž nebo jestli ubytování deset metrů od Grandhotelu Pupp nabízí nějaký bazén. Já jsem mu doporučil, ať si dá jejich geniální snídani a druhý den vyrazí znovu do Bokovky, která je přímo proti tomuto hotelu. Tam, kde jsme začali, také skončíme. Příští rok se už nebudu třikrát stěhovat z hotelu do airbnb a pak zase do hotelu. Zlatý sloup to vyhrává zkrátka a jednoduše na celé čáře.

 

QRcode

Vložil: Viktor Horák