Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

„Mě už jen tak něco nevyděsí.“ Zpívající novinář a spisovatel Richard Sacher. Nezapomenutelní Marka Dobeše

19.06.2024
„Mě už jen tak něco nevyděsí.“ Zpívající novinář a spisovatel Richard Sacher. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš

Popisek: Richard Sacher, zpěvačka Ina Urbanová a režisér Marek Dobeš

K Richardu Sacherovi mám blízko už ode dne, kdy mne s ním ubytoval Pavel Melounek na jednom novinářském pokoji v rámci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Od té doby ho sleduji, jak pokaždé na několik dní až týdnů obsadí titulní stránky bulvárních médií a pak se na pár let stáhne do ústraní. Emoce rozvířil knihou o skladateli Karlu Svobodovi, který v roce 2007 spáchal sebevraždu. V další kauze figuroval jako blízký přítel zavražděné spisovatelky Simony Monyové. Poslední věci člověka nás dva s Richardem ostatně spojují též. Jeho písničku jsem implantoval do zombie komedie o hledání smyslu života Choking Hazard a on pro změnu zařadil kapitolu o tom, jak jsem málem spadl ze střechy věznice na Borech při natáčení filmu Kajínek, do knihy Dýchla na mě smrt - Příběhy osobností, které na poslední chvíli unikly smrti. On sám přežil dvě vážné autonehody i besedu s Milošem Zemanem.

Jsi novinář, spisovatel, zpěvák, moderátor a v neposlední řadě vyhledávaný astrolog. Také jsi zorganizoval celou řadu kulturních akcí, včetně charitativních. Která činnost je u tebe na prvním místě?

Jednoznačně psaní. Ze všeho nejvíc jsem novinář a publicista. Jen se tím prostě moc nechlubím. Do dnešního dne jsem napsal tisíce článků – do novin, časopisů, na různé weby. První příspěvky jsem publikoval ještě jako nezletilý student gymnázia. V devatenácti letech jsem vyhrál konkurz do deníku Blesk, kam mě přijali na pozici stálého redaktora v oddělení Společnost. Prožil jsem tam tři úžasné roky, psal jsem články na titulní stranu, ale pak se najednou v redakci začalo všechno měnit a já odešel na vlastní žádost. V dalších letech jsem postupně vystřídal několik časopisů, některým z nich jsem dokonce šéfoval. Aktuálně pracuji jako editor a částečně i copywriter. Volný čas dělím mezi sport, soukromí a ostatní činnosti, které jsi zmínil. 

Spisovatel, to zní vznešeně…

Napsal jsem deset knih, dvě byly hodně úspěšné, dokonce se opakovaně staly nejprodávanějšími tituly týdne v České republice. Jednalo se o životopisy Karla Svobody a Simony Monyové. Nejparadoxnější na tom bylo, že ani jednu jsem původně realizovat nechtěl. Jenomže mi bylo řečeno – když to nenapíšeš ty, zadáme to někomu jinému. A to zkrátka nepřipadalo v úvahu! (smích) Nejvíce jsem však pyšný na svoje knihy o tajemnu a smrti. Každopádně už několik let mám spisovatelskou pauzu, kterou v dohledné době hodlám ukončit. Problém je v tom, že nejvíce času na psaní knih jsem měl v období, kdy jsem byl na volné noze. Je těžké psát osm až devět hodin denně články, pak přijít domů a celý večer tvořit knihu. Kolegové, kteří takto fungují, mají třicet kilo nadváhy a zdravotní problémy. To mě fakt neláká. 

Proč píšeš zrovna o tajemnu a smrti?

Mám předtuchy, navíc se věnuji astrologii, respektive osobním horoskopům podle minuty a místa narození. Předpověděl jsem smrt několika lidí, dokonce i jednoho ruského miliardáře, kterého jsem nikdy osobně nepotkal. Prostě mi před lety v únoru zavolal majitel jedné soukromé kliniky, nadiktoval mi datum narození pacienta a zeptal se, co tam vidím. Výpočty mi ukázaly, že pán je vážně nemocný a že v polovině května bude všechno špatně. Přestože se snažili mu maximálně pomoct, v půli května nečekaně dostal infekci a v noci zemřel. Se smrtí si tykám už delší dobu – přežil jsem dvě vážné autohavárie a jeden pokus o vraždu, kdy se mě pokusil zákeřným způsobem zabít psychopat ve Francii, na Azurovém pobřeží. Jo a jednou na mě mířil policajt pistolí, poněvadž si myslel, že jsem přišel vykrást svůj vlastní byt. 

Máš zájezdový pořad Večer s astrologem. To je přednáška pro začínající astrology?

Ne ne, je to zábavně-poučný pořad pro laickou veřejnost a pro jedince, kteří se okrajově zabývají věštěním či tajemnem. Loni jsem Večer s astrologem trochu vypiloval v tom slova smyslu, abych lidi příliš nezatěžoval vesmírnými pravidly a zákonitostmi, aby si nepřipadali jako ve škole. Prozradím jim jen pár lehce zapamatovatelných astrologických fíglů, aby si v životě zbytečně nenabíhali na ostří nože. Vyprávím jim i vtipné historky spojené s mojí astrologickou praxí, sem tam přidám nějakou neveselou. Někdy s sebou vozím hudebního hosta, jindy povídání prokládám svým zpěvem. Mám v repertoáru slavné hity českých zpěváků, kteří už nežijí, takže publikum většinou nadšeně zpívá se mnou. 

V roce 2001 jsi skončil na patnáctém místě ankety Český slavík. Porazil jsi dokonce i Dalibora Jandu, Václava Neckáře nebo třeba Bohuše Matuše. Jak se ti to podařilo?

To byl můj nejúspěšnější rok v hudební branži na území České republiky. Vyšlo mi sólové album Radost ze života, hráli mě v některých rádiích, občas jsem natočil televizní pořad, psalo se o mně v tisku několikrát do měsíce… Jenomže pak jsem „utekl“ na Slovensko za lepším. Dostal jsem nabídku natočit písničku s orchestrem do pořadu Šlágerparáda, který uváděla v sobotu v osm hodin večer slovenská státní televize. Nic moc jsem si od toho nesliboval, ale čtrnáct dní po odvysílání mi volali z produkce, že jsem tuto soutěž osmi zpěváků vyhrál! Diváci z celého Slovenska posílali korespondenční lístky a telefonovali do televize, že Sacher je nejlepší. (smích) To se opakovalo každý měsíc. Přicházely nabídky do jiných pořadů a televizí, vystoupení, rozhovory, rádia… Když jsem šel v jednu ránu po Bratislavě, lidi mě zdálky poznávali a zpívali nahlas moje písně. Užíval jsem si to, trvalo to přes tři roky. Pak jsem se ale z vícero důvodů rozhodl kariéru na Slovensku ukončit. Už tam vůbec nejezdím.

 

Chvíli jsi zase zpíval v Česku, především s kapelou Cukr, dokonce i v České televizi, ale vzápětí sis dal pěveckou pauzu a psal jsi knihy. Až loni jsi natočil chytlavý letní song Jsi moje holka. Co tě k tomu poňouklo?

Tu píseň jsem chtěl zrealizovat už před patnácti lety, ale pořád jsem to odkládal. Až v roce 2023 jsem se spojil s hudebníkem Davidem Freedomem, který dřív dělal pro Lucku Vondráčkovou, a požádal jsem ho, aby mi připravil aranž. Song jsem konečně nazpíval a posléze k němu natočil bláznivý videoklip, ve kterém se mnou hrají Václav Upír Krejčí a Marie Pojkarová. Najdete ho na YouTube, je to pořádný úlet.

 

Zahrál sis i ve videoklipech jiných zpěváků. Role ve filmu tě nikdy nelákala?

Lákala, ale muselo by to být něco, co mi sedne. Každopádně nejsem typ, který obchází režiséry a vnucuje se jim. Tak třeba jednou se mi to nečekaně splní… Ale abych nezapomněl – moje píseň Radost ze života se v roce 2004 stala součástí dvou scén ve tvém filmu Choking Hazard. Jsem pyšný na to, že zpívám ve vtipném „zombie bijásku“ s Jaroslavem Duškem a Janem Dolanským v hlavních rolích. Dokonce i Dáda Patrasová se tam mihla… V souvislosti s propagací filmu mě dokonce unesli zombie myslivci a narvali mě do kontejneru!

Nedávno ses projevil jako gentleman a velkoryse jsi nabídl ubytování ve svém novém bytě slovenské herečce Silvii Šuvadové, když byla v Praze propagovat film Ďáblova sbírka, který bude mít na podzim premiéru v kinech…

Silvia mě zaujala ve Svěrákově filmu Kolja a mile mě po letech překvapila právě v Ďáblově sbírce, kde hraje jednu z hlavních rolí. Potkali jsme se na neveřejné projekci v malém pražském kině rest.art u Podolské vodárny. Umělci si mají pomáhat, a tak jsem jí navrhnul, že jí na pár dní půjčím byt, aby nemusela někam na hotel. Byla nadšená a na oplátku mi nabídla, že můžu kdykoliv přespat u ní v Bratislavě. Třeba se to jednou bude hodit… 

Kdy jsi začal s moderováním?

V patnácti letech. Zorganizoval jsem v rodném Brně besedu se zpěvačkou Marcelou Holanovou, jejíž fanklub jsem tehdy šéfoval. Pronajal jsem si za pár stovek kulturní sál a pozval ji. Přijela, a dokonce s sebou přivezla i svého tehdejšího manžela Karla Šípa. Byl jsem z toho všeho tenkrát tak nervózní, že mi málem vypadl mikrofon z ruky, jak se mi třásla. 

Teď už se ti ale ruce na pódiu netřesou…

Už delší dobu ne, ale brzy zase začnou – stářím! (smích) Letos jsem oslavil padesátiny, hrozně to letí. Každopádně také v uplynulých letech jsem musel opakovaně zastírat trému. Třeba když jsem ve zcela vyprodaném brněnském klubu Šelepka moderoval hodinovou besedu s Milošem Zemanem. Anebo jsem na pražském Žofíně zpaměti sděloval publiku a čtyřem televizním kamerám celostránkový text plný dlouhých názvů, jmen a titulů. Za mnou stáli vedle sebe v řadě Karel Gott, Michal David, Helena Vondráčková, Petra Janů, Věra Špinarová, Monika Absolonová, Marcela Holanová, Petr Kolář a další. V první řadě seděl skladatel Karel Svoboda s manželkou Vendulou. Mě už prostě jen tak něco nevyděsí! 

Příště Udo Dirkschneider (Accept, U.D.O.)

 

Vložil: Marek Dobeš