„Díky metalu mám spoustu kamarádů,” pravil Mr. Shaark alias Bartoloměj Bája. Nezapomenutelní Marka Dobeše

Foto: Se svolením Marek Dobeš (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Bartoloměj Bája v objetí veselého autora rozhovoru

Podrážky s nápisem Spark mi v červenci 2022 ještě doutnaly od přebíhání od hlavní k malé stage, kde hrály české kapely, když jsem začal zpracovávat rozhovor se skupinou Shaark. Vedly mě tam mimo jiné důvody patriotické. Chtěl jsem vidět to nejzajímavější z českého výsadku na opačném konci areálu.

Poslechl jsem si brněnskou ženskou úderku LORETTA, která okamžitě získala publikum a následně prý prodala merče na kila, RIMORTIS, FATBAT, z neznalosti minul podle organizátorů energické HARD BALLS, napojil se opět při TOXIC  PEOPLE, ROXOR, držel palce začínajícím teen punkovým zpěvákům Kubovi s Petrem a spol. z NATŘIJE s jejich hitem Natěrač, nestihl jednu z divácky nejúspěšnějších, metalklasik PERSEUS, na jejichž klipu shodou zákonitostí pracuji, neméně proslulé SALAMANDRA a v neposlední řadě osmdesátkami ovlivněné HAIRY GROUPIES se zdravě odrzlou frontmankou, kterou jsem měl ten rok už možnost poznat při natáčení klipu Illusory Man, jsem již viděl. A konečně poctivé chroptiče SHAARK z jihomoravského městysu Bzenec. S jejich basákem Bájou jsem vedl tento MOR pokoncertní rozhovor.

Shaark

Kdo je u vás ten hlavní hybatel?

Hlavní skladatel je Alda, bylo to tak vždycky.

A podílíte se nějak i vy ostatní?

Jo, on to složí, dá to dohromady s bubeníkem a pak to doděláme do konce společně.

Jaký máte ve Sparku z historického hlediska nejúspěšnější zářez z hlediska pochvaly kritiky?

No asi tu poslední desku. „Hybrid War“. Ta byla vlastně v žebříčku na pátém místě. Což nás překvapilo jako česká kapela, že jsme se tam vůbec objevili. Podle mě si to sedlo s těmi redaktory, že to všichni bodovali dobře, i ti, co poslouchaj jinou hudbu, jsem se díval.

Co jsou hlavní témata, o kterých zpíváte?

Asi politika. Ale na té poslední desce byla skladba, dvojpísnička, kdy text byl pokračující, začal v jedný skladbě a ve druhý pokračoval, to bylo o zneužívání mladistvých na sítích.

Dobrý nápad, tematicky se pojí s tím, jak sítě fungují, že se k tomu člověk vrací, získá na to návyk. Co by jsi novým posluchačům za tu dobu vaší kariéry zdůraznil, že by měl znát, než na vás přijde, aspoň si naposlouchat trošku.

Tak určitě je dobrá ta předposlední deska, kterou jsme natočili před patnácti lety nebo šestnácti, „Again with Hatred“.

A kdybys mluvil o konkrétních peckách?

„Face it“, to je vlastně otvírák té desky, pak je tam dobrá věc „Fire“, ta jde na koncertech nejlíp, tu hrajem pořád. Hráváme z desky „Propaganda“ taky otvírák, je taková rychlovka, „Dangerous Zone“. „The Black Garb“, to je druhá skladba ze třetí desky „Suicidal Society“. Nehrajeme nic z druhé desky. Mohli bysme, ale už je toho moc.

Kolik vám bylo, když jste začínali?

No tak málo, já, když jsem začínal, tak mi bylo šestnáct, sedmnáct let. Hrál jsem na kytaru. A co se týče třeba Aldy, jako skladatele, tak ten už v té době měl skupinu MAMUT.

Co ti metal dal, jak tě ovlivnil, prožil jsi s ním celý život?

Je to taková pohoda, spoustu kamarádů mám vlastně díky té hudbě, projel jsem se po republice křížem krážem, něco v zahraničí.

Poslouchají tvoje děti tenhle žánr?

Jo, můj syn ano, poslouchá, jemu se jako první začali líbit Kissáci, viděl že mám na videu natočený koncert KISS, byly mu čtyři roky, tak se do nich zamiloval, i když nechápal, o co jde, ale pak až začal mít rozum, tak u toho zůstal, a dokonce i na rozdíl ode mě poslouchal LED ZEPPELIN a takové věci. Možná bych řekl, že má lepší rozhled než já. Rozhodně má širší záběr.

Na čem jsi vyrostl ty?

Když to vezmu jako na metalu, tak asi hlavně JUDAS PRIEST. A jinak GRAND FUNK RAILROAD.

Poděkování: Karel Balčirák (Spark)

Příště Marek Vašut

Vložil: Marek Dobeš